🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇17-Mír?

Asi je to divný když mu tak říkám ale mě se to líbí. 

22.10.

Čtrnáct dní uteklo jako voda a já společně s Jackem jdeme do školy. „Už dlouho jsem neviděl Noaha. Nevíš co s ním je?” zeptám se Jacka který zrovna zkoumal můj sešit z chemie. „Netuším. Taky jsem ho neviděl.” řekl a jeho pohled přesměroval na otevřený sešit v jeho ruce. „Jak je to dlouho. Už týden? Jo týden jsem ho neviděl.” řekl jsem a podíval jsem se směrem k Noahovo domu ale šel jsem dál.

„Tak mi řekni... Jak vypočítáš molární hmotnost.” řekl Jack a podíval se na mě. „Heleď já chtěl doučovat matiku ne chemii.” řekl jsem a natáhl jsem ruku a chtěl jsem mu vzít můj sešit. „To je pravda ale na chemii jsi ještě víc levej.” řekl a sešit dal za sebe. „No a co dej to sem!” křiknul jsem a zasmál jsem se.

Přišli jsme ke škole a najednou mi někdo poklepal na záda. Otočil jsem se a tam stál... „Noahu?” „Finne, takou dobu jsme se neviděli.” řekl a usmál se na mě. „To máš pravdu. Kde jsi byl?” „Víš, byl jsem v nemocnici. Našli mi... No to je jedno už jsem zdravej.” řekl s úsměvem. „Tak to je dobře.” chtěl jsem se otočit na Jacka ale byl pryč. On fakt hodně na Noaha žárlí... Nebo jak to říct... Asi ho nemá rád.

S Noahem jsem vešel do školy a u mojí skříňky jsme se rozločili. Šel jsem do třídy a Jack zase nikde. Tak jsem šel k záchodům. Před dveřmi jsem se zastavil a slyšel jsem nějaké hlasy. Dal jsem ucho ke dveřím a hned mi bylo jasný kdo tam je. Vešel jsem dovnitř a tak jsem viděl Jacka jak je namáčkolí na zdi a o kousek vedle stál Wyatt. Wyatt nepatřil mezi ty známé šikanátory. Byl spíš něco jako Jaednova loutka. Jaeden se s ním ani moc nebavil, jenom když něco chtěl.

„Wyatte? Co se to tady děje?” řekl jsem a přišel jsem k němu blíž. „Finne j-já jsem jenom přišel něco vyřídit o-od Jae. Ty víš že já takový nejsem.” řekl se strachem v hlase. „A co? Rád bych to slyšel.” „Jae říkal že chce mír.” řekl a přitisknul se na zeď. „Jak ti mám věřit?” „Říkal že se chce sejít v parku po škole. Chce tam být jenom s tebou.” „Tak proč jsi to říkal Jackovi a né mě?” řekl jsem a odstoupil jsem on Wyatta. „Nevím. Řekl ať to řeknu jemu.” „Vyříď Jaedenovi že když mi chce něco říct tak že tedy přijdu.” řekl jsem a ukázal jsem na dveř. Wyatt z nich vyběhl snad rychlostí světla a já jsem se otočil na Jacka který tomu jenom přihlížel.

„Tak to vypadá že do skateparku dneska nepůjdu.” řekl jsem a usmál jsem se. „Je divný že se chce usmířit. To bude past!” řekl Jack a vyděšeným výrazem. „Ale neboj. Jaeden se mě bojí. Takže kdyby něco zkusil ví co ho čeká.”

Skončila škola a já jsem z ní vyšel společně s Jackem. On se zastavil u nástěnky a díval se co tam je. Já jsem se zastavil o kousek dál. „Hele on bude nějaký halloweenský ples.” řekl a ukázal na papír na nástěnce. „Bude 1.listopadu.” ještě dodal. „Tak tam půjdeme ne?” řekl jsem a podíval jsem se na Jacka. „Nemám tam s kým jít.” řekl a podíval se na mě. „Ale tak pozvi třeba Soph.” „Hmm” jenom zabručel. „Hele tamhle zrovna je. Tak běž za ní.” řekl jsme a postrčil jsem ho. „A co ty? S kým půjdeš?” „O mě se nestarej a jdi. Já musím do toho parku.” „Ale tak já půjdu s tebe...” „Jdi za Soph a jděte domů.” skočil jsem Jackovi do řeči a začal jsem odcházet pryč.

Přišel jsem do parku a na jedné lavičce vážně seděl Jaeden. Přišel jsem blíž a on svůj pohled ze země přesměroval na mě. „Jestli chceš bitku tak to řekni hned.” řekl jsem s otráveným obličejem. „Ne. Vážně se chci usmířit.” řekl a postavil se. „Jooo a teď na mě vyběhne tvoje komando a z obličeje mi uděláj bramborovou kaši. To určitě.” řekl jsem a odstoupil jsem od něj dál. „Ne vázně. Přísahám. A chci tě varovat. Až pojedeme na lyžak tak snami pojedou nějaký studenti a...” „Heh tyhle pohádky vykládej někomu jinému.” přerušil jsem ho. „Ne opravdu.” vytáhl si tričko a na břiše měl velkou ránu od něčeho co muselo být hodně ostrý. „Tohle se mi stalo když jsem musel skočit do vody v lomu.” řekl a ukázal na ránu.

Na jednu stranu jsem mu nechtěl věřit po tom co mě a Jackovi udělal ale zase... On nikdy nebyl tak špatný, jenom se chytnul špatný party. „Tak mi dej důvod ti věřít.” řekl jsem a on se otočil. „Někdo je takový že předstírá že nenávidí to čím je.” chvíli mi trvalo přijít na to co tím myslel ale pak mi to došlo. „Ty jsi...” „Jo jsem... Líbí se mi kluci. Proto jsem taky musel skočit.” řekl a otočil se zpátky na mě. Teď už jsem měl důvod mu věřit. Natáhl ruku a čekal jestli ji přijmu. „Chci omluvu.” řekl jsem a založil jsem si ruce na hruď. „Omlouvám se. Za všechno.” „To neříkej mě. Ale Jackovi.” „Zítra se mu omluvím. Přísahám.” pořad měl nataženou ruku. Chvíli jsem váhal ale ruku jsem příjmul.

Chvíli jsem kecali ale pak jsem se sebral a šel jsem domů. Cestou jsme přemýšlel co se to vlastně stalo. Jaeden už není svině, je gay, byl šikanován a teď je zase něco jako můj kamoš. Co se to děje s tímhle světem?

V 18:37 jsem přišel domů a rovnou jsem šel do pokoje. Sednu si na postel a něco spadlo na zem. „Co to?” a co to nevidím. Můj telefon. Tak tady je. Vzal jsem svoje malé miminko a odemknul jsem ho. Měl jsem tam zmeškané hovory a nepřečtené zprávy od Jacka. To jsem nějak neřešil ale najednou se mi do hlavy zase dostali myšlenky na něj. Na toho malého roztomiléhe klučinu.

Co se to se mnou sakra děje? 

Jsem strašně ráda za ohlasy u posledních kapitol 😉moc děkuji ❤
Už jsme překonali hranici 200 předčtení a 50 hvězdiček za což vám taky moc děkuji😍
✌Omlouvám se za chyby!✌