🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇33-Čas

Je to zlý. Hodně zlý.

Finnův pohled

Vyšel jsem ze třídy a hledal jsem Noaha. Šel jsem po chodbě, před školu, zase po chodbě ale nikde jsem ho nenašel. „Finne!” ozval se holčičí hlas zamnou. Otočil jsem se a viděl jsem běžící Chloe. Noahovu sestru. „Co je? Nemám čas.” řekl jsem naštvaně. „Vím že hledaš mého bráchu ale nenajdeš ho. Jel s rodiči k psychiatrovi.” řekla nervózně Chloe. „Cože? K psychiatrovi?” zeptal jsem se udiveně. „V poslední době... Teda od té doby co je tu Jack tak... Noah má psychické problémy... Ne kvůli Jackovi ale... Ztratil tím jediného kamoše... Tebe. Není to tvoje vina. Akorát to Noah bere jinak. A po tom co teď udělal Jackovi tak asi neskončí jenom u prášku.” řekla smutně. Vůbec nic jsem nechápal. „Takže Noah má psychické problémy a teď pojede do cvokhousu?” zeptal jsem se. „Nejspíš. Nikdo neví proč má ty problémy ale... To je jedno... Jenom jsem ti tohle chtěla říct. A ještě jedna věc... On tě potřebuje.” řekla Chloe a odešla pryč. Stál jsem uprostřed chodby a snažil jsem se si všechno dát v hlavě dohromady.

Přišel jsem do třídy a sednul jsem si do lavice. „Tak co?” zeptala se Soph a Jack jeho pohled přesměroval na mě. Snažil jsem se jim všechno říct. Ale byl by zázrak kdyby to pochopili když jsem to já sám nechápal. Jack měl vyděšený obličej a Sophia byla zamyšlená a já... Já ani nevím. Byl jsem najednou úplně bez nálady. „A co takhle zajít dneska do kina?” zeptala se Soph. „Ty vážně teď myslíš na kino?” zeptal jsem se. „Notak kluci. Tohle není konec světa. Hakuna matata.” „To nemyslíš vážně.” řekl Jack. „Notak uděláme si hezký večer.” řekla Soph a mě i Jacka zezadu obejmula. „Dobře dobře. Zas tak špatný nápad to není.” řekl Jack. „No nevím. Mám domácí vězení ale možná když řeknu že je to nutné. Že si chci poslední dny co tu jsem užít s kamarády tak možná máma svolí.” řekl jsem a na tváři se mi vykouzlil malý úšklebek. „Počkej. Jak poslední dny?” zeptal se Jack. „Jeee já vám to vlastně ještě neřekl.” řekl jsem a poškrábal jsem se na zátylku. „Celý listopad a prosinec budu pryč.” ještě jsem dodal.

Po krátké debatě co jsme rozvedli ohledně mého odjezdu... Zazvonilo. Začala velice nudná hodina a tu následovala další. Když škola skončila tak jsme šli rovnou domů. Teda chtěli jsme. Před školou čekala Jackova matka. Seděla v autě a propalovala mě pohledem když si všimla že stojím nedaleko od Jacka. „Promiňte. Musím jít ale večer vám dám vědět.” řekl a už odcházel. „Pozdravu odemě maminku Ďáblíku!” křiknul jsem na něj a zasmál jsem se. On mi úsměv opětoval a mě to zahřálo u srdíčka a asi jsem se začal trochu červenat. „Ty jo. Skála jako ty má city?” zeptala se Soph vedle mě. Nic jsem neříkal a díval jsem se na odjíždějícího Jacka. „Hele jdu domů tak pa!” řekla Soph a zamávala mi když odcházela. „Pa!” křiknul jsem a taky jsem zamával. Když jsem šel domů tak jsem přemýšlel jak to řeknu mamce.

Nakonec jsem přišel domů a mamce jsem to prostě řekl jako hotovou věc. Ona naštěstí souhlasila. Pravda musel jsem udělat psí očka. Okolo 16:00 mi volala Soph že se sejdeme u kina v 16:45 a že půjdeme Jack, já a ona. Prý vybrala nějaký nový sci-fi film. „Snad to nebude s titulky.” řekl jsem si když jsem položil telefon. Měl jsem ještě dost času a tak jsem udělal věci do školy. Co se týká mého odletu do L.A. tak jsem ještě balit nezačal. I když mi to mamka už říkala. Nikam se mi nechtělo. Obzvlášť ne teď. Bojím se o Jacka. Nechce se mi ho tu nechat. Co když mu něco jeho matka udělá? No i když to je blbost když zítra má přijet jeho táta. Řekl jsem si v hlavě a uklidnil jsem se.

Mohlo být tak 16:25 a ozval se zvonek. Nějak jsem to neřešil dokud jsem neslyšel velice známý hlas. Vyběhl jsem z pokoje a seběhl jsem schody. Vběhl jsme do kuchyně a viděl jsem toho úžasného malého klučinu jak sedí u stolu naproti mojí mamce. „Ďáblíku? Co ty tady?” zeptal jsem se s malým úšklebekem. „Přišel jsem pro tebe. Aby ses zase nebál kde jsem.” řekl Jack s úsměvem. „A já jsem ho pozvala dovnitř.” řekla mamka. „A taky jsem se chtěl omluvit.” řekl a podíval se na mojí mamku. „Paní Wolfhardová moc mě mrzí že má teď Finn kvůli mě problemy.” řekl s omluvným obličejem. „To je v pořádku. On je měl už předtím že Finne? A pro tebe jsem Mary.” řekla a pohladila Jacka po vlasech. Jack se usmál a ve mě se objevila radost. Měl jsem radost že ho moje mamka příjmula. „Ráda jsme tě poznala Jacku ale už by jste měli jít do toho kina.” řekla mamka když se podívala na hodinky na ruce. Tak jsme se rozloučili a já a Jack jsme vyšli z domu.

„Máš strašně super mamku.” prolomil Jack to ticho které okolo nás vládlo. „Jo to jo. Jsem za ní rád.” „Kéžby ta moje byla alespoň z poloviny jako ta tvoje.” řekl Jack a sklopil hlavu. Dal jsem mu ruku okolo ramen. „Ďáblíku. Kdykoliv budeš chtít tak můžeš přijít.” řekl jsem s úsměvem. Jack radostně kývnul a usmál se. Cestou která utíkala celkem rychle jsme si povídali o všem možným. Třeba jsem zjistil že jeho táta by ho chtěl vídat víc a že je o hodně lepší než jeho matka. Prý to není ani homofób a proto se mu přizná až si někoho najde. V té chvíli jsem dostal nápad. Dneska mu to řeknu. Dneska řeknu Jackovi co k němu cítím. Z těchto myšlenek mě vytrhla Soph která mi mávala lístkama před očima.

„Notak pojďte. Zachvíli to začíná.” řekla nedočkavě. „Stejně tam jsou ještě čtvrthodiny reklamy.” řekl jsem trochu otravně. „Já vím že jsi nechtěl titulky ale to zvládneš.” řekla a plácla mě do zad. A tím skoro způsobila to že jsem vysypal popcorn co jsem držel. Vešli jsme do sálu číslo pět a tam jsme si sedli. Soph seděla vlevo, Jack veprostřed a já vpravo. Film byl o nějakém zloději který díky hudbě jezdil fest rychle v autě ale pak ohluchl. Trochu jsem nechápal celý děj ale zas tak špatný film to nebyl. Ale většinu filmu jsem se koukal na Jacka. Sledoval jsem jeho hnědé oči, vlasy,sametové rty... Tak moc jsem ho chtěl políbit když ve filmu byla 'romantická scénka'. Když jsem si uvědomil že až odjedu tak ho celé dva měsíce neuvidím bylo mi už teď trochu smutno.

Film skončil a my jsme vyšli ze sálu. Rozloučili jsme se se Soph která běžela na autobusovou zastávku. Mohlo být tak 19:00 a já a Jack jsme byli na cestě domů. Šli jsme přes park. Bylo ticho takže jsem usoudil že je ta správná chvíle na to mu to říct. „Ďáblíku?” „Hmm” jenom zamručel a šel dál. Zastavil jsem se. „Chtěl bych ti něco říct.” Jack se na mě otočil a usmál se. „Tak jaké moudro to bude dneska?” zeptal se Jack a zasmál se. „Myslím to z cela vážně.” řekl jsem a snažil jsem se si zachovat vážný obličej. „No tak povídej.” řekl a kývl hlavou ať tedy mluvím.

„Víš j-já... Já tě... A-asi... Te-teda určitě... Já tě mi- ”

Že mě máte rádi? 😉😂
Já teda vás ano. Moc vám děkuji za ohlasy u posledních kapitol.💕
Každý komentář i hvězdička či každé předčtení mě nesmírně potěší.😍
😰Jinak omlouvám se za chyby!😰