🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉26-Jsem

Už nikdy o tohohle prcka nechci přijít. Nemůžu se od něj držet dál.

Ráno jsem se probudil dřív než Jack. Byl přimáčklí na mojí hruď a jednou jeho rukou mě držel za můj bok. Jeho rozcuchané vlásky mě šimraly na bradě a na hrudi jsem cítil jeho dech. Byl strašně roztomilý. Pomalu jsem mu ruku dal nastranu a chtěl jsem se zvednout. „Hmm, kde to jsem?” nejednou zamumlal Jack a pootevřel jedno oko. „Aaa hele opilá šípková Růženka se nám probudila.” řekl jsem s úsměvem na tváři. Když si Jack všimnul že sedím vedle něj tak hned zbystřil. Sednul si a začal se rozhlížet.

„C-co se včera stalo?” řekl nervózně. „Taky bych to rád věděl. Ale vím že si byl úplně namol a že jsem tě zachránil od toho aby jsi se všem ukázal v plné kráse jak tě pán bůh stvořil.” řekl jsem a Jack nechápavě koukal a začal se červenat když si všimnul že má nádobě neznámé tričko. „My dva jsme...?” byl úplně červený a mě bylo jasný co si myslí. „Ne neboj. Jenom jsem tě převleknul aby jsi nemusel spát v té košili a kalhotech.” řekl jsem a trochu jsem znervózněl. „A-a kde jsi s-spal? Když jsem já spal tady.” řekl a podíval se na mě. „Nooo tak trochu si mě dost pevně držel za ruku takže vedle tebe.” řekl jsem a měl jsem pocit že se červenám. On se jen podíval nervózně na zem a nic neříkal.

Zavládlo mezi námi ticho. Ale já jsem ho přerušil svojí otázkou. „Kdo tě vlastě takhle zřídil?” zeptal jsem se nervózně a podíval jsem se na něj. „Ani nevím. Seděl jsem tam. Povídal jsem si se Soph. Ta pak odešla a přišel za mnou Noah a dal mi nějaký kelímek. Tak jsem to dosebe kopnul a dál už nevím.” řekl a já se zamyslel. Noah? Vždyť Noah by mu nic nedal. Nějak jsem to neřešil a jen jsem přikývnul. „A udělal jsem nějakou hloupost?” zeptal se mě a mě se v hlavě vybavila ta věta co mi řekl. „Noo. Řekl jsi mi že mě miluješ a dal si mi pusu.” řekl jsem a znervózněl jsem. Bylo vidět že úplně stuhnul a začal se strašně červenat. „A-a proč si mi vlastě pomohl? Vždyť si mi řekl že tě m-mám nechat b-být.” ještě ze sebe vykoktal. „Moc se ti omlouvám za to co jsem ti řekl. Nechtěl jsem na tebe být takový ale neměl jsem v té době navýběr. Měl jsem se sebou problém ale teď už to mám vyřešeny. Mám tě rád a jsi můj nej kámoš a nedokážu bez tebe být.” řekl jsem a odvrátil jsem nervózně pohled. Opět jsem měl ten pocit. Jack se na mě díval ale já na něj ne. „Díky. Já to mám stejně.” řekl a já jsem se na něj tedy podíval. Červenal se a měl lehký úsměv. Cítil jsem v podbřišku jemné šimrání.

Tuto chvilku přerušil Jackův telefon. Vzal jsem telefon do ruky a volala mu Soph. „Ďáblíku tak tohle si radši vyřiď sám.” řekl jsem a dal jsem mu telefon do ruky. On to típnul. „Radši to vyřeším až doma.” řekl a podíval se na mě a usmál se. Úsměv jsem mu oplatil. Má tak hezký úsměv. „Nuže vstávát. Měl bys jít domů. Aby tvojí mámu netrefilo. Páč už je 11:37.” řekl jsem a Jack kývnul.

Když jsme se připravili a zkulturnili vydali jsme se k Jackovi domů. Cesta nebyla dlouhá když bydlí tak o tři baráky dál než já. Cestou jsem měl celou dobu ten krásný pocit kterého jsem se předtím tak strašně bál. Ale pořad nevím čím to je. Musím se někoho zeptat. Došli jsme k Jackovo domu a zastavili jsme. „Tak se opatruj a dávej na sebe pozor. Já musím jít ještě něco zařídit. Tak ahoj.” řekl jsem, zamával jsem a rozběhl jsem se pryč. Jenom jsem slyšel tiché ahoj.

Chtěl jsem se s někým o svůj pocit podělit. Za Noahem nepůjdu, Sophia by mě ukamenovala a Jeadnovi a Wyattovi moc nevěřím. Jediná možnost je Sadie která bydlí až v centru. Tak jsem běžel tam. Doběhl jsem k dveřím od jejího domu a zazvonil jsem. „Dobrý den... Teda ahoj Finne? Co potřebuješ?” řekla když otevřela. „Potřebuji se o něčem ujistit.” řekl jsem a Sadie na mě nechápavě koukala. „S čím? Tak kdyžtak pojď dál.” řekla a ustoupila stranou. „Nene. To bude rychlí. Víš... jak poznám že někoho miluji? A neptej se proč se ptám.” vychrlil jsem na ní a ona chvíli jenom koukala ale pak se zamyslela. „No víš... Když jsi v jeho blízkosti tak máš krásný pocit. Když se tě dotkne projede tebou příjemná elektřina. Všechny jeho nedokonalosti jsou pro tebe dokonalé. A hlavně nedokážeš bez něj být a...” „Díky moc. Už musím ahoj.” skočil jsem jí do řeči protože jsem už věděl co jsem potřeboval vědět.

Proč jsem se na to ptal? Ano jsem si už jistý tím že jsem gay. A teď jsem si i jistý že jsem se zamiloval. Běž jsem jako o život přes celé město, přes park i přes všechny ulice a cesty. Věděl jsem kam běžím. Už jsem to nemohl dál skrývat. Vím že na to asi není správná chvíle ale musel jsem to udělat. Běžel jsem přes cestu a jako kdyby mi to osud nepřál jsem zakopnul. Spadnul jsem na chodník a dal jsem si ránu do hlavy. Když jsem se chtěl zvednout měl jsem úplně odřený kolena a lokty. Na bradě jsem měl sedřenou kůži a na čele taky. Ze všech těch odřenin mi začal téct krev. Ale i tak jsem šel dál. Byl jsem už blízko takže jsem už radši neběžel. Došel jsem ke dveřím od Jackova domu a zaťukal jsem. Otevřela jeho máma. „Dobrý den prosím potřeboval bych vidět Jacka.” řekl jsem a ona na mě vyděšeně koukala. „Prosím můžu ho vidět?” zeptal jsem se znova když jsem viděl že jenom stojí a kouká. Ona se ale tentokrát zamračila. „Není doma. Radši běž domů.” řekla a zavřela mi dveře před nosem. Jasně že kecá... Vím že je doma. Řekl jsem si sám pro sebe a otočil jsem se a šel jsem domů. Asi mi osud chce říct že je ještě brzo.

Časem snad přijde ta správná chvíle. Ale teď už alespoň vím kdo jsem.

Musím říct že takhle jsem to původně nechtěla ale moje hlava řekla že to takhle bude lepší😅😂😂
Doufám že se líbí😉💕
😫Omlouvám se za chyby!😫