🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉20-Nemůžu

Takže je to naše místo? „No dobře tak jdeme ale v osm musím být doma.” řekl jsem a usmál jsem se na Finna.

Nuže jsme se vydali ke zmiňovanému stromu. „Ach to to musí být tak daleko?” zepatl jsem se asi v půlce cesty. Finn nic neříkal a prostě šel dál. Upřímně nevím proč chce jít zrovna tam. To jsme nemohli jít prostě k němu domů? Bylo 18:28 a konečně jsme dorazili k domku na stromě. Finn se zastavil před žebříkem a já jsem stuhnul když jsem se podíval na tu výšku. „Lez. Budu hned za tebou.” řekl Finn a ukázal na žebřík. Přišel jsem k němu a začal jsem lézt. Bylo to sakra vysoko. Nesnáším výšky.

„Tak a co teď tady chceš jako dělat?” řekl jsem když jsem vešel do domku. „Ani nevím. Ale líbat tě nehodlám.” řekl a zasmál se. Trochu mě zabolelo u srdíčka když mu to že jsme si dali pusu přišlo k smíchu. „Hele ale mohl bys mi něco říct.” ještě dodal a já jsem se bál co z něj vypadne za další moudro. „Vysvětli mi jak jsi vlastně zjistil že jsi na kluky.” řekl a posadil se na zem. Stuhnul jsem. Nevěděl jsem co říct.

Ale nakonec jsem se rozhodl mu říct pravdu... Ale to že se mi líbí radši vynechám. „Začalo to tak že jsem vlastně měl jít s jednou holkou na jakože rande. Už od začátku to bylo divný. Nějak extra se mi nikdy holky nezamlouvaly ale spíš jsem se s nima bavil. Jako kamarádsky. Začal jsem se s nimi bavit o klucích a bylo to tu. Prostě se mi začal líbit jeden kluk a měl jsem jasno. Konec.” ukončil jsem svůj proslov. Finn se na mě díval stylem... Ok tak to nechápu... Ale nehodlal jsem mu to vysvětlovat.

„Aha. No tak ok.” řekl a otočil se na mě. „Jo a na ten ples. Víš najednou mě pozvala mě Ashley z Ačka tak jsem jí řekl že teda půjdu. Ale neboj. Dvakrát nebo třikrát si s ní zatancuju a víc jí řešit nebudu.” řekl s omluvným obličejem. „Jo jasně. Je to tvoje... Věc.” odpověděl jsem mu a snažil jsem se vypadat nezklamaně.

Najednou se mi zadíval do očí. V téhle chvíli by jsme se měli políbit ale... Tohle není román, takže nic nebylo. „Máš na hlavě pavouka.” vykřikl Finn a já jsem začal házet hlavou. „Sundej to!” decentně jsem vypísknul a Finn přišel blíž ke mě a začal se mi hrabat ve vlasech. „Aha to byl jenom listgg Ďáblíku.” řekl a zasmál se. „Haha strašně vtipný. A kolikrát jsem ti už říkal ať mi tak neř...” přerušil mě Finn tím že mi dal prst přes rty.

Finnův pohled

Dal jsem mu prst přes rty aby tu větu nedořekl. Říkám mu tak rád a to prostě nezmění. Najednou ve mě zavládl zvláštní pocit. Měl jsem tendenci se k němu začít přibližovat. Svojí ruku jsem přesměroval z jeho rtů na jeho tvář. On jen stál a díval se mi do očí. Když moje rty byly pár milimetrů od těch jeho zastavil jsem. Když jsem se mu podíval do očí viděl jsem tam svůj odraz.

Nemohl jsem. Přece nejsem na kluky a Jack je můj nejlepší kamoš. Odstoupil jsem a pustil jsem jeho tvář. „Nemůžu. Já nejsem...” zašeptal jsem. Jack se na mě zmateně podíval. Znervózněl jsem a vyběhl jsem z domku. Slezl jsem po žebříku a běžel jsem do lesa. Běžel jsem domů. Bylo odemě hnusné ho tam nechat takhle večer ale nemohl jsem být v jeho přítomnosti.

Doběhl jsem domů a zavřel jsem se v pokoji. Mamka byla doma ale já jsem chtěl být sám. Sedl jsem si na postel a díval jsem se do země. Srdce mi bilo sakra rychle. Ne z toho že jsem běžel ale z toho co jsem udělal. Chtěl jsem dobrovolně, sám od sebe a střízlivý políbit kluka. A ještě k tomu Jacka. Nemůžu být na kluky. To není možný.

Bylo mi najednou strašně špatně. Jak psychicky tak i fyzicky. Lehl jsem si zády na postel a snažil jsem se na tohle co se stalo zapomenout. Nešlo to. Měl jsem toho plnou hlavu. Přemýšlel jsem hlavně nad tím co pro mě vlastně ten maličký klučina kterého vídám každý den znamená. Je to kamarád? Nejlepší kamozzzš? Moje láska? Počkat... Ne to nemůže být. S těmito myšlenkami jsem se ponořil do země snů.

Ráno nebylo o nic moc lepší. Spíš horší. První věc kterou jsem pocítil byla bolest břicha a nutkání zvracet. Vyběhl jsem z pokoje a běžel jsem k záchodu. Nějakou tu chvíli jsem tam ztravil. Po malém rozhovoru se zachodovou mísou jsem si šel vyčistit zuby. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a zhrozil jsem se. Měl jsem strašně velké kruhy pod očima a byl jsem úplně zelený. Ještě jsem si trochu oplachnul obličej a pak jsem šel dolů do kuchyně. U stolu seděla mamka. „Ahoj!” křikla na mě s úsměvem na tváři. „Ahoj... Mami je mi strašně zle. Mužů zůstat doma?” řekl jsem a chytnul jsem si břicho které mě fest bolelo. „Máš pravdu. Nevypadáš moc dobře. Tak zůstaň doma. Ale jestli ti zítra bude dobře tak půjdeš jasný?” řekla a já jsem kývnul a šel jsem směrem do pokoje. Když jsem stál už mezi dveřmi zase jsem musel na záchod.

Po další pár minutách na záchodě jsem se už konečně odebral do pokoje. Lehl jsem na postel a opět jsem se dostal k myšlenkám na Ďáblíka. Jelikož mi bylo pořad líto že jsem ho tam jenom tak nechal tak jsem vzal telefon a napsal jsem mu.

Finnouš:Jacku jsi v pořádku?

Dlouho mi nepřišla žádná zpráva. Ano pravda, ve škole asi nemá čas na to odepsat ale alespoň to zobrazeno kdyby mi dal. Ale ono nic. Jack má telefon vždy u sebe. Začal jsem v hlavě mít ten nejčetnější scénář co jsem mohl. Co když se mu něco stalo? Třeba zůstal v tom domku. Nebo se ztratil v lese. Co když ho někdo unesl?

Jestli se mu něco stalo tak za to mužů jedině já.