🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉28-Předtím

Budu doufat že nepřijede dřív. 

Odložil jsem papírek spolu s telefonem na stůl a opět jsem usnul. Ráno jsem se probudil s lepší náladou než jsem usínal. Pomalu jsem vstal z postele a šel jsem odemknout dveře od svého pokoje. Otevřel jsem dveře a šel jsem po schodech dolů do kuchyně. Byl jsem ještě napůl ve spánku ale když jsem se podíval na hodiny tak jsem se hodně rychle probral. Bylo 12:49 a já jsem domluvený s Finnem že v jednu se sejdeme v parku. Vyběhl jsem schody a běžel jsem do pokoje. Rychle jsem si oblékl nějaké tričko, černý tepláky, šedou mikinu a běžel jsem ještě do koupelny. Seběhl jsem schody a viděl jsem že je už 12:58 a tak jsem se rychle obul, vzal jsem si klíče a vyběhl jsem z domu.

Park není zrovna blízko takže jsem si musel máknout. Ještě jsem rychle vzal skejt a položil jsem ho na zem a jel jsem do parku. Když jsem tam přijel tak jsem se zastavil u první lavičky co jsem viděl. Chtěl jsem se podívat kolik je hodin ale nemohl jsem najít telefon. Asi jsem ho v tom spěchu nechal v pokoji. Posadil jsem se na lavičku a čekal jsem. Po chvíli jsem si všimnul jak někdo odchází z parku. Měl v ruce skateboard a telefon u ucha. Havraní kudrnaté vlasy, černou mikinu, šedé tepláky a špinavé kotníkové boty. Bylo mi jasný že to je Finn. Rozběhl jsem se se skejtem v ruce za ním. Chytl jsem ho za rameno. „Finne?” radši jsem se chtěl ujistit že to je opravdu on. Otočil se na mě a dal telefon od ucha. „Ďáblíku? Už jsem myslel že nepřijdeš. A můžeš mi říct kde máš telefon?” řekl naštvaně ale zároveň starostlivě. Ale i tak měl úsměv na tváři.

„Telefon jsem zapomněl doma a zaspal jsem.” řekl jsem a mírně jsem se usmál. Finn mi úsměv opětoval a já jsem se zadíval na náplasti na jeho obličeji. Jednu měl na bradě a druhou na čele. „Řekni mi co se stalo.” řekl jsem a když na mě Finn nechápavě koukal ukázal jsem na jeho čelo. „Aaa ty myslíš tohle. No upadl jsem.” řekl ale moc se mi tomu věřit nechtělo. Ale neřešil jsem to už víc. „Tak nepůjdeme třeba do skateparku?” zeptal se mě Finn. „Jo jasně. Proč ne že.” odpověděl jsem a tak jsme šli do skateparku. Cesta moc dlouhá nebyla ale stihnul jsem Finnovi říct všechno co se včera stalo s mojí mámou.

„To je taková....” řekl Finn a skousnul si spodní ret. „Ale jsem v pohodě jak vidíš. A ani náhodou se s tebou nepřestanu batit. Po druhé tu hloupost už neudělám.” řekl jsem a podíval jsem se s úsměvem na Finna který se taky usmíval. Finn se mi zadíval do očí a chtěl něco říct ale já jsem ho přerušil. „Pojď dáme si závod.” řekl jsem trochu nervózně a skočil jsem na skejt a rozjel jsem se. „Wow woow tak to beru.” křik na mě Finn a jel za mnou.

Nějakou tu dobu jsme jezdili po skateparku, snažili jsme se o různé trýčky, povídali si, zase jezdili a pak jsme si sedli na lavičku. Byl jsem úplně hotový a Finn vypadal úplně stejně. Bylo mi celkem horko tak jsem si sundal mikinu a Finn taky. Když si jí sundaval tak trochu siknul. Finn dal jeho mikinu nastranu a já jsem si všimnul že má obvázané lokty. „A od čeho máš tohle?” řekl jsem starostlivě. „T-taky od toho jak jsem spadnul.” řekl a usmál se na mě. Díval jsem se na něj pohledem který říkal:To nemyslíš vážně. „Ale vážně. Lhal jsem ti někdy Ďáblíku?” ještě dodal Finn. „Už dvakrát.” řekl jsem a nadzvednul jsem obočí. „Emm... To máš pravdu. Ale. Vždycky jsem se ti pak přiznal. Takže kdybych ti teď lhal... Což nelžu... Tak bych se ti časem přiznal.” řekl a dam mi ruku okolo ramen.

Trochu jsem se usmál. „Jaktože se už tolik nečervenáš jako dřív?” přerušil Finn to ticho které mezi námi vládlo. „Nevim. Už mi ty věci co děláš přijdou normální.” řekl jsem s úsměvem. V tu chvíli mi dal Finn rychlou ale hezkou pusu na tvář. Projela mnou příjemná elektřina a cítil jsem jak mi rudnou tváře. „Hele. Ďáblík je zpátky.” řekl Finn a ukázal na moje tváře. V té chvíli jsem neměl slov. Jako kdybych zapomněl mluvit. Finn se na mě usmál a zvednul se z lavičky. „Pojď si ještě zajezdit.” řekl a postavil se na jeho skejt. Kývnul jsem a taky jsem se postavil a oba jsme se rozjeli. Po chvíli ježdění jsme se vrátili na lavičku pro mikiny které jsme si oblékli protože už nám byla zima.

Asi po hodině... Netuším kolik mohlo být... Jsme se vydali domů. Jeli jsme vedle sebe a povídali jsme si o všem možným i nemožným. Když jsme se blížili k mému domu zavládlo ticho. „Ďáblíku?... ” řekl Finn a já jsem se na něj otočil. Díval se mi od očí ale já jsem pohledem uhnul. Zastavil jsem se. „Ano?” řekl jsem trochu nervózně a Finn se taky zastavil. „Víš chtěl bych ti něco říct....” řekl a podíval se na mě ale já jsem se stále díval před sebe. „Víš já... Já tě asi...” „Matka!” přerušil jsem ho svým výkřikem když jsem si všimnul stojícího auta před mým domem. „C-cože?” zakoktal Finn a já jsem rukou ukázal směrem na auto.

„Moc se ti omlouvám ale musím jít... Ehm tak zítra ve škole. Ahoj!” křikl jsem na Finna když jsem odjížděl domů. On mi jenom zamával, usmál se a pořad stál na místě. Skejt jsem opřel o fasádu domu a vběhl jsem dovnitř. Když jsem procházel chodbou slyšel jsem hrát televizi. Nakoukl jsem do obýváku a na gauči jsem viděl spící mámu. Pomalu a potichu jsem vyšel schody a šel jsem do pokoje kde jsem se převlékl, zamknul jsem dveře a sednul jsem si na postel.

Vzal jsem telefon který když jsem odmknul a viděl jsem několik zmeškaných hovorů a několik zpráv. Nějaké byli od Finna, nějaké od mámy, od Sophie a taky jedna od... Neznámého čísla? Nějak jsem to neřešil a vypnul jsem ho.
Když bylo tak 20:36 tak se mi začali zavírat oči. No netrvalo to dlouho a usnul jsem. Teda na chvíli. Probudilo mě vyzvánění mého telefonu. Volalo mi neznámé číslo. Tak jsem to zvedl...

„Haló?”

Ano... Ano... 😅
Kapitola o úplným hov...no budu slušná.... O ničem😂😅
A ten konec? Tomu se říká improvizace😇😂
A moc děkuji za víc jak 500 předčtení!💕
🤒Omlouvám se za chyby!🤒