🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇3-Chemie

Tenhle kluk se mi začíná líbít. Teda jako ne jako líbit ale myslím si že je fajn.

A je to tady... Naše učitelka na chemii vlezla do třídy a jako vždy si hned musela sednout. Jako by jí mělo zabít aby nás alespoň pozdravila jako ostatní učitelé.

„Tak tohle je naše skvělá chemikářka je, to taková ta ježibaba, která by měla být už dávno v hrobě ale ráda týrá děti tak ještě přesluhuje. A vsadím se jestli si tě všimne což určitě jo tak půjdeš k tabuli se představit a vyzkouší si tě." zašeptám Jackovi do ouška. „Snad n-ne, nic totiž neumím." řekne vyděšeně.

Učitelka se chvíli snaží zapsat do počítače kdo chybí a co budeme dělat ale nejde jí ani zaptout počítač. Jak se na ní tak koukám tak se začnu potichu smát.

Ona zvedne zrak a podívá se na poslední lavici kde sedím já a Jack. „No prosím koho to vidím. Vy budete ten nový student." a ukáže na Jacka. Ten se jenom zarazí a kouká na ni a já se snažím nebouchnout smíchy.

„Tak pojď k tabuli se představit a pak nám ukážeš co umíš." usměje se na Jacka učitelka a on se pomalu zvedne a jde k tabuli. Když tam došel tak se otočil čelem ke třídě a nervózně se na mě podíval. Já se na něj jen usmál.

„No t-takže... Jmenuji se Jack Dylan Grazer... J-je mi 15 let.." mezi tím co Jack mluvil tak jsem z něj nespustil oči. Prohlédl jsem si ho odzhora až dolů.

Musím říct že černý kalhoty a modrý tričko s bílím límečkem mu fakt slušelo. Koukal se na mě jako by mu někdo bodal nůž do zad. Tak jsem mu věnoval úsměv a on mi ho opětoval.

„A-a... A d-dál nemám co ř-říct." vykoktal ze sebe. Chudák úplně jsme viděl jak se potí nervozitou. „Tak dobře a teď nám ukážeš co v tobě je já zatím zapíšu do počítače." řekne učitelka a trochu se zlostně usměje.

Tuhle učitelku sakra nesnáším a když mám šanci tak ji vždycky začnu prudit. A teď byla skvělá šance si do ní rejpnout a ještě k tomu zachráním Jacka od zkoušení.

„Paní učitelko nepotřebujete pomoct?" zeptám se jí takovým tím dotěrným a zároveň ironickým hlasem. Ona její zrak který měla celou dobu na Jackovi přesměruje na mě. „Už zase ty Wafgarde?To ti to minule nestačilo?" podívá se na mě a já se ušklíbnu. „Jenom vám chci pomoct zapnout počítač. Toť vše." řeknu jí s úsměvem.

„Od tebe pomoct nepotřebuji. Kdyby ses radši naučil vzorečky." zamračí se na mě. „Milá Marie, já se naučím vzorečky až ty se naučíš říkat moje příjmení."usměju se ironickým úsměvem na ní. „Kdo ti dovolil mi tykat? Chceš jít za panem ředi..." už dost naštvaně řekla ale zvonění jí přerušilo.

Všichni se začali z vedat a Jack rychle přiběhl zpátky za mnou a učitelka zašla naštvanou chůzí do kabinetu. „Zachránil jsi mě. Ale nebudeš mít teď problém?" zeptal se mě starostlivě Jack. „Dylane neboj se já tohle dělám každý den. Už mám nějakou praxi." zasmeji se a věnuji mu další úšklebek.

Další hodiny probíhaly podobně akorát už jsem neměl koho prudit... Teda kromě Jacka. Jelikož jsme měli zkrácený vyučování z důvodu... Mě z neznámého páč jsme neposlouchal tak jsme šli domů dřív.

S Jackem jsem strávil prakticky celou dobu ve škole. Nemá tu nikoho a mě s ním bylo fajn a jemu se mnou asi taky. Pořad se na mě díval. Zajímalo by mě proč... Jelikož on neměl zařízené obědy v jídelně tak jsem mu řekl aby čekal před školu.

Běžel jsem na oběd a zrovna nebylo nic lákavého tak jsem byl rychle najezený. Vyjdu ze školy skoro jak první takže nikde moc lidí nebylo. Všichni byli na obědě. Před školou byl velký strom u kterého jsem měl sraz s Jackem. Ale on tam nebyl.

Došel jsme ke stromu a rozhlédl jsme se okolo. Najednou vidím jak zarohem školy nějaká partička kluků stojí okolo nějakého kluka který leží na zemi. Přiblížím se blíž a všimnu si že tam leží Jack. Příběhnu rychle blíž a odstrčím dva kluky a podívám se na ležícího Jacka.

„Jacku jsi v pohodě?" zeptám se ho a podám mu ruku aby se mohl zvednout. On chytne mojí ruku a pomalu se zvedne. Všimnu si že má prokouslí spodní ret a teče mu z něj krev. Otočím se na ty kluky a zařvu „Kdo mu to udělal?" byl jsem dost naštvaný jelikož nesnáším šikanu.

„Ahoj Finne!" pozdraví mě jeden z těch kluků co tam stojí. Otočím se na něj a nemohl jsem věřit tomu kdo to byl...

„To snad nemyslíš vážně..!"řekl jsem naštvaně.