🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉42-Neposlouchám

Já už tomu nerozumím!

Chtělo se mi křičet kvůli tomu co řekl, brečet kvůli tomu co udělal, smát se kvůli mé najivnosti a nebo si jenom kopnout do nějakého kamene který je stejně k ničemu jako já. Měl jsem ještě dvě hodiny na to nad tímhle přemýšlet... Pak jsme měli jít na běžky. Celý dvě hodiny jsem byl zalezlý v pokoji. Párkrát mi do pokoje někdo vlítnul je slovy : „Promiň špatný pokoj.” „Pojď s námi bude  sranda.” „Přepadení!” „Jdeme k holkám chceš taky?”.  Moje odpověď byla vždy stejná. „Ne. Chci být sám.” Nechtěl jsem nikoho vidět, slyšet, prostě nic. Ale po dvouch hodinách jsem neměl navýběr. Obleknul jsem se a šel jsem si půjčit běžky a boty k vedoucí. Ona mi dala vše potřebné a šel jsem zase před hotel jde jsme se měli sejít. Když už jsme tam byli všichni tak jsme už s běžkami vyrazili. Jelikož nás vedoucí nechtěla brát lanovkou museli jsme ten velký kopec vyšlapat pěšky s běžkami na nohách. Musím říct že to byla celkem sranda. Zase se moje nálada zlepšila. Všichni padali, sjížděli dolů ze svahu, nadávali a podobně. Já jsem nebyl výjimka. Když jsme vyšlapali kopec zajeli jsme do lesa na stezku. Většina z nás si to užívala ale našli se i lidi co to vůbec nebavilo. Naší celou cestu jsme zakončili společným sefíčkem. Po tom co jsme to vyfotili jsme se sesypali jako domino. (Vlastní zkušenost 😂) 

Všichni úplně unavení jsme dorazili zpátky do hotelu. Odevzdal jsem běžky a boty a šel jsem do pokoje. Do večeře bylo ještě dost času takže jsem se rozhodl projít si hotel. Šel jsem k recepci, do pravého křídla a pak zpátky do levého. Přemýšlel jsem že za někým půjdu abych si to tu taky trochu užil. Šel jsem po chodbě a najednou jsem cítil něčí ruku na ramenu. Otočil jsem se a uviděl jsem mě už známé tváře. Gaten a Caleb. „Čau. Tebe jsem tu ještě neviděl. Ty jsi ze školy z Vancouveru?” řekl Caleb. Kývnul jsem v souhlas. „Počkat. Ty jsi ten co jsme tě viděli s Finnem.” řekl protentokrát Gaten. Stuhnul jsem. „To je pravda. No nic rád tě poznávám ale už musíme jít. Tak čau.” řekl Caleb a společně s Gatenem odešel. Kdybych nevěděl to co o nich vím tak bych vůbec neřekl že by někoho šikanovali. Nějak jsem to neřešil a šel jsem do pokoje.

Když byl čas večeře tak jsem se vydal do jídelny. Byli tam všichni a jediné volné místo bylo u stolu v poslední řadě. Když jsem si sednul tak akorát učitel říkal plán na další den. Moc jsem ho neposlouchal ale zjistil jsem že zítra naše družstvo už půjde na sjezdovku a že lidi z jedničky nám budou pomáhat. Jelikož v jedničce je Finn tak jsem z toho moc radost neměl. S tím lhářem, zrádcem a lamačem srdcí nechci mít nic společného. Ale co nadělám. Po večeři jsem šel v klidu do pokoje. Když jsem otevřel dveře tak měl někdo zastrčil dovnitř a zabouchnul dveře. Byl to Finn. „Proč ses s nimi bavil? Slíbil si že to neuděláš!” trochu na mě křiknul. Všimnul jsem si že u oka má monokl a trochu rozseklé obočí. „Ty jsi mi toho nasliboval. Je to moje věc.” odseknul jsem. Otevřel jsem zase dveře a ukázal jsem ať jde. „Nestarej se o to co dělám. A teď jdi.” řekl jsem a Finn tak udělal. Zavřel jsem dveře a sjel jsem po nich k zemi. Nechtěl jsem být tak zlý ale ten vztek jsem už držet nemohl. Zatlačil jsem slzy co nejvíc to šlo a šel jsem do koupelny. Snažil jsem se vyhnout zrcadlu. Nechtěl jsem se vidět. Snad už nikdy. Hlavně ne v tomhle. Když jsem se osprchoval a obleknul jsem si čisté boxerky zalezl jsem do postele. Chtěl jsem se podívat na telefon ale jelikož jsem neměl heslo od WiFi a ani jsem neměl data nemohl jsem nic. Tak jsem ho zase položil zpátky. Po nějaké dobře jsem usnul.

Ráno jsem se probudil s malou bolestí hlavy. Nevěděl jsem proč ale nic se mi nechtělo. Bylo 7:03 a já jsem se obleknul a šel jsem na snídani. Vzal jsem si rohlík s máslem. Když jsem ho snědl šel jsem zpátky do pokoje se převléct. Oblékl jsem se do lyžařského oblečení a s lyžemi a rossingoly jsem šel dolů. Už tam pár lidí taky čekalo. Když jsme tam byli všichni tak se druhé družstvo vydalo s běžkami na druhou stranu co my a první družstvo. Vlezli jsme k lanovce... Teda k pomně... a dostali jsme permice. Vyjeli jsme nahoru kde nás začali rozdělovat do dvojic. Vždycky byl jeden z trojky a jeden z jedničky. Já jsem tam jenom tak stál a čekal jsem kdo na mě zbude. „Taak a Jack půjde s Finnem.” řekla naše vedoucí. No super. Řekl jsem si v hlavě. Finn tam jen tak stál. Jako kdyby tam bylo jenom jeho tělo ale duše někde v hotelu. Došel jsem k němu ale nepodíval jsem se na něj. „Tak teď budete hezky sjíždět ten kopec spolu. Takhle.” řekla vedoucí a s druhou vedoucí začala sjíždět dolů stylem že jedna jela pozadu a druhá popředu a drželi se za ruce.

Finn mě bezeslova chytnul za ruce a otočil se ke mě čelem a zády ke svahu. „Udělej z lyží stromek a pojedeme.” řekl takovým sladkým hlasem. Udělal jsem tak a pomalu jsme se rozjeli. Díval jsem se na sníh který jsem hrnul lyžemi. Nechtěl jsem se mu koukat do očí. „Dívej se mi do očí. Ne na zem.” řekl Finn. „Myslíš si že je to pro mě jednoduché po tom co si mi udělal?” řekl jsem a podíval jsem se mu tedy do očí. „Říkal jsem ti že to nedělám z vlastní vůle.” „Tohle vykládej svým novým nejlepším kamarádům a svojí holce.” „Není to moje holka.” „Ale vypadá to tak!” křiknul jsem. On se na mě udiveně podíval. „Nehraj si na neviňátko. Nejdřív řekneš že se ti líbí kluk a pak lezeš po holce se kterou si mi zakázal se bavit. Jaká to náhoda. A taky se bavíš s kluky se kterými si mi taky zakázal se bavit. Říkal jsi že mě nikdy nechceš ztratit. Tak jsi mi lhal. S čím jsi mi ještě lhal? Hmm?” řekl jsem celkem neštvaně. „Jacku.. Vůbec nevíš o čem mluvíš.” řekl sklesle. „Jacku? Najednou jsem Jack a né Ďáblík? Zvláštní.” odseknul jsem. „Já...” „Nic neříkej. Další výmluvu už slyšet nechci. Nech si to pro ně.” skočil jsem mu do řeči. „Jacku nech si to vysvětlit.” „Nic mi nevysvětluj. Neposlouchám tě.” řekl jsem a pustil jsem se ho.

Najednou jsem se rozjel. Jel jsem hodně rychle rovnou dolů ze svahu. „Jacku! Brzdi!” křičel Finn. Ale nešlo mi to. Pořad jsem jel rychleji a rychleji. Finn se za mnou rozjel a snažil se mě chytil. Těsně před koncem svahu mě chtěl chytit ua rameno ale mě to nějak uklouzlo a začal jsem se kutátel dolů. Zastavil jsem se až úplně dole. Strašně mě bolela levá noha a práva ruka. Ležel jsem na zemi skoulený do klubíčka a držel jsem si ruku. „Aagrr! To bolí!” křičel jsem. Přijel ke mě Finn a jedna vedoucí. „Co se stalo? Proč si ho nedržel?” křičela vedoucí. „Ja... On... Víte... Nevím... Stalo se to tak rychle... Já...” koktal Finn a to bylo poslední co jsem slyšel. Pak jsem už viděl jen tmu.

Probudil jsem se u mě v pokoji. Ležel jsem na postely a vedle mě seděl učitel. Měl jsem na ruce dlahu a nohu jsem měl v ortéze. „Jacku. Tak už jsi vzhůru.” řekl učitel když si všimnul že mám otevřené oči. „Co... Co to je mnou je?” „Máš ošklivě naraženou nohu, nalomenou ruku a měl jsi trochu vyhozené rameno. Chtěli jsme aby si pro tebe přijela tvoje máma ale prý je někde na služební cestě takže nemůžu. Takže tě tu necháme pozbytek lyžáku ale už nepůjdeš na svah.” řekl klidně učitel. Já jsem jen mlčky ležel. „A co se týká Finna tak nám řekl že si se ho pustil a rozjel jsi se dolů. Je to pravda?” zeptal se učitel. „Ano je. Je to moje vina.” řekl jsem sklesle. Nechtěl jsem na Finna házet špínu. I když za to co se stalo částečně mohl. „Dobře. Tak teď hlavně buď v klidu a lež. Tak za hodinu ti někdo donese oběd.” řekl učitel a odešel. Oddechnul jsem si. Takže teď mám zkažený celý lyžák. Budu ležet v postely a je ze mě lazár. Super. Řekl jsem si v hlavě. Z mého přemýšlení mě vythrho klepání. Neodpověděl jsem ale i tak se dveře otevřeli.

„Tak tohle jsem vážně nečekal.” řekl jsem jakože překvapeně a díval jsem se Finnovi přímo do očí.

Tak jooo. Je tu další 😂
Je to trash ale co už. Moc spokojená nejsem ale v poslední době mi to vážně moc nejde😂😅😥
Ale moc vám děkuji za vaše ohlasy. Moc mě to potěšilo.😍♥
📼Jinak omlouvám se za chyby!📼