🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇41-Zlomemý

„Kdo říkal že mluvím o holce?” řekl a já jsem stuhnul a začal jsem se červenat. Že by byl Finn Wolfhard gay?

„T-tobě se líbí k-kluk?” vykoktal jsem ze sebe. „Už to tak bude.” řekl a zívnul si. Začal jsem přemýšlet kdo by to mohl být. „Nikoho takového neznám.” řekl jsem zamýšleně. „Tak jdi do koupelny, udělej jeden krok a pootoč se doleva. Dostaneš odpověď.” řekl a lehnul si na mojí postely. Já jsem se bezeslova zvednul a šel jsem tedy do koupelny. Nechápal jsem proč ale za zkoušku nic nedám. Vešel jsem do koupeny, udělal jsem jeden krok a pootočil jsem se doleva. Poskytnul se mi pohled na umyvadlo. „To mi to jako má říct umyvadlo nebo co?” křiknul jsem tázavě. „Musíš se podívat výš.” odpověděl Finn. Podíval jsem se výš a moje oči se koukali do mých očí v zrcadle. Chvíli jsem nechápal ale pak mi to došlo... On myslel mě. Nevěděl jsem co říct ani co dělat. Klukovi kterého miluju.... Se líbím?!?! Řekl jsem si v hlavě.

Ještě nějakou chvíli jsem stál před zrcadlem a díval jsem se na sebe. Pak jsem se odhodlal a vyšel jsem z koupelny a mířil jsem k mojí postely. „F-Finne já nevím co na to říct..” řekl jsem za pochodu. Odpovědi se mi nedostalo protože Finn usnul. Slyšel jsem jen tiché oddělení. Přišel jsem až k postely. „Hlavně že jsi chtěl postel vpravo.” řekl jsem a přikryl jsem ho. Takže jsem šel k Finnovo postely kam jsem si taky lehnul a snažil jsem se usnout. Ale ještě než jsem usnul jsem přemýšlel nad vším. Vázně se mu líbím? A jak dlouho? Proč? Není to jenom další vtip? Říkal jsem si v hlavě a najednou jsem měl všude černo a nic jsem neviděl, neslyšel, necítil. Asi jsem usnul.

Ráno jsem se probudil se zvláštním pocitem. Vstal jsem z postele a chtěl jsem pozdravit Finna ale nebyl ani v postely a ani nikde v pokoji. Když jsem se podíval kolik je hodin myslel jsem že mi vypadnou oči z důlku. Bylo 8:04 a my jsme měli v 8:00 být nastoupení s vybavením před hotelem. Je pravda že Finn vstává celkem brzo ale snad by mě vzbudil ne? Nenechal by mě zaspat. Řekl jsem si v hlavě když jsem se oblékal. Vzal jsem si lyže do ruky, v druhé jsem měl rossingoly a na sobě lyžařské kalhoty a budnu a pod tím jsem měl termo oblečení. A jinak na nohách jsem měl jen ponožky. Běžel jsem přes celý hotel k hlavním dveřím. Výběh jsem ven kde už všichni stáli ale žádný učitelé tam nebyli. Takže ještě nezačali. Postavil jsem se na konec řady a snažil jsem se najít Finna. Ale marně. Nikde nebyl.

Když přišel učitel začal nás počítat a volal naše jména. Vyvolal asi dvacet jmén a přišla řada na Finna. „Tak dál... Finn Wolfhard.. Kde jsem Finn Wolfhard? Haló Finn Wolfhard?” říkal nahlas určitel. „Kdo je s ním na pokoji?” ještě se zeptal učitel. „Já!” křiknul jsem a zvednul jsem ruky. „Nevíš kde je?” „Nevím. Dneska jsem ho ještě neviděl.” odpověděl jsem. „Tak se běž po něm podívat. Nech si tady věci. A do jakého družstva tě mám zařadit?” řekl učitel. „Nejsem moc dobrý v lyžování.” odpověděl jsem. „Tak tě dám do třetího. No a už jdi ho najít.” když to dořekl tak jsem položil lyže, rossingoly a bundu na zem a běžel jsem zpátky do hotelu.

Běhal jsem po hotelu jenom v ponožkách takže se na mě lidi celkem divně dívali. Vyběhl jsem až do třetího patra ale Finn nikde. Běžel jsem z pravého křídla do levého a seběhl jsem do přízemí. Nikde nebyl. Tak jsem šel k nám k pokoji. Když jsem vstoupil do chodby tak jsem v dálce viděl dvě osoby. Vypadali celkem zaneprázdněně. Byli na sobě přilepeny jak pijavice. Když jsem přišel blíž už jsem věděl o koho jde. Byl to Finn a Millie. Najednou se mi zatajil dech a stuhnul jsem. Cítil jsem jako kdyby mě někdo bodnul u srdce. Chtělo se mi začít brečet ale řekl jsem si že budu silný.

Přišel jsem k nim a poklepal jsem Finnovi na rameno. On se na mě otočil. „Nechci tě rušit ale už máš čtvrt hodiny být nastoupený před hotelem.” řekl jsem bez náznaku emocí. Ale uvnitř mě jich bylo nespočet. „J-já...” „Hnědé vlasy i oči. Je malého vzrůstu. Na tvářích má roztomilé malé pihy... zrcadlo se spletlo.” skočil jsem mu do řeči a hned co jsem to dořekl tak jsem měl namířeno pryč. Finn nic neřekl... Vůbec nic. Bolelo to. Hodně. Ohlednul jsem se a akorát zacházel do pokoje. Já jsem pořad šel dál. Vyšel jsem před hotel kde čekal učitel. „Našel si ho?” zeptal se učitel. „Ano. Teď se šel obléct.” odpověděl jsem. „Dobře tak běž za ostatníma.” řekl učitel. Posbíral jsem si věci a šel jsem.

U sjezdovky nás rozdělili na družstva. První... To nejlepší šlo na slezdovku a druhé... To méně dobře šlo taky a třetí... Ty největší lamy mezi které jsem taky patřil zůstali na takovém malém kopečku. Naše vedoucí nás učila jak si nandat rossingoly a lyže. To jsem uměl. Jediné co mi dělalo problém bylo samotné lyžování. Byli jsme tam tak tři hodiny. Musím říct že jsem skoro zapomněl co se stalo s Finnem a soustředil jsem se na 'lyžování'. Měl jsem úplně zmrzlý obličej od sněhu na který jsem věčně padal. Dozvěděl jsem se že odpoledne naše družstvo půjde na běžky.

Byl jsem trochu rád páč běžky jsou jednoduší než lyže. Když naše vedoucí viděla že jsme úplně zřízení vzala nás zpátky do hotelu. Nebylo to daleko. Asi jenom 50 metrů. Takže jsme šli v rossingolech. Skoro jsem hodil hubu na asfaltu ale naštěstí jsem to ustál. Zalezli jsme do hotelu a rozešli jsme se do pokojů. Když jsem došel do pokoje Finnovo věci byli pryč. Byl jsem zmatený. Lyže jsem opřel o skříň a sundal jsem si rossingoly a dal jsem je pod lyže. Svléknul jsem si bundu a kalhoty takže jsem byl jen v termoprádle a ve štrupnách. Do oběda zbývalo ještě dvcet minut takže jsem si v klidu sednul na postel. Přemýšlel jsem. Kde je Finn? Co to mělo znamenat s Millie? Myslel to vážně? Předtím si ze mě dělal jenom prdel? Měl jsem tolik otázek ale málo odpovědí.

Najednou se rozletěli dveře. Když osoba vstoupila dál tak jsem zjistil že to je člověk na kterého právě myslím. „Kde máš věci?” zeptal jsem se sklamaně. „Musel jsem do jiného pokoje.” řekl bez emocí. „Proč?” „Volala tvoje matka že si nepřeje aby jsi byl se mnou na pokoji. Tak jsem musel jinam.” řekl a podíval se mi do očí. Nelhal. „Tak co tady chceš? Myslel jsem že máš jiné starosti. Třeba objevovat pusu nejmenované holky.” řekl jsem ostře ale věděl jsem že nemám daleko do pláče. „Zapomněl jsem si tu kartáček na zuby.” řekl a zalezl do koupelny. „Hele, mám tě radši než si myslíš a nedělám to z vlastí vůle.” řekl když vyšel z koupelny. „Tak proč to děláš?” zeptal jsem se smutně. Už jsem cítil že mám slzy na krajíčku. „Jednou ti to řeknu ale teď je ještě brzo.” řekl smutně Finn a zmizel za dveřmi. Teď už jsem slzy neudržel a nechal jsem je téct. Na oběd jsem nešel. Neměl jsem hlad. Chtěl jsem být sám. Bylo mi smutno. Bolelo mě srdce které jsem měl rozdrcené. Včera mi naznačil že se mu líbím a dneska ráno se líbal s holkou... S holkou se kterou mi zakázal se bavit.

Já už tomu nerozumím!

Takže lidičky... Moc děkuji za 200 hvězdiček! ♥🎈
Dělá mi to opravdu velkou radost! 😍💕
Btw. pro ty co neví co jsou to rossingoly tak to jsou lyžařské boty. Nevím jak jim jinak říkat. 😂😅
A taky kdyby to někoho zajímalo... Trochu se inspiruji lyžákem na kterém jsem byla v 7. třídě.😂🌹
🔫Jinak omlouvám se za chyby!🔫