🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉8-Sophia

Asi jsem se zamiloval do Finna Wolfharda.

Skoro o měsíc později

Je to už měsíc co jsem se sem
přestěhoval a skoro měsíc co znám Finna. Ten čas ale letí. Musím říct že to tu není až tak špatný. Kromě Finna jsem si našel ještě kamarádku. Jmenuje se Sophia. Má krátké zrzavé vlasy, modré oči a je o něco málo vyšší než já. No tak taky kdo není že. Je strašně milá ale nevím jestli jí mužů věřit. Ne... Nikomu nemůžu věřit. Když jsem naposledy někomu řekl moje tajemství a my se pak pohádali tak se mi to vymstilo.

Se strašně příjemným zvukem mého budíku jsem vstal z postele a začal se připravovat do školy. Příprava probíhala jako obvykle. Ranní hygiena, hodit na sebe nějaké oblečení, připravit tašku do školy a jít dolů na snídani. U stolu jako vždy seděla máma a popíjela její ranní kávu. Pozdravili jsme se klasickým „Dobré ráno.” a pak jsem sedl ke stolu a začal jsem do sebe házet snídani. „Jacku, vím že už jsme o tom mluvili ale nechceš do školy vozit? Nevím jestli je dobré že vstáváš takhle brzo.” řekne mi starostlivě a napije se z hrnečku. „Mami už po několikáté ti říkám že... NE já do školy NEchci vozit.” řeknu ji a na každé záporné slova dám důraz. Ona jen kývne a věnuje se svojí snídani.

Když jsem dosnídal tak jsem hodil talíř do myčky a letěl jsme do chodby se obout. Vzal jsem klíče a zakřičel jsme na mámu „Tak už jdu tak ahoj!” a jen jsem slyšel z kuchyně jí něco zamumlat a hned jsem vyběhl z domu a zabouchl jsem dveře. Šel jsem rovnou ke škole a vyhlížel jsem Finna se který každý ráno chodím potají do školy. Seděl na lavičce opodál takže jsem se za ním rozběhl.

„Pozdě. Jako vždy. Tentokrát jdeš pozdě o... ” podíval se na telefon kde měl zaplé stopky. „Ooo 3 minuty a 27 sekund.” „Ale je to lepší než minule. Nebo ne?” zeptal jsem se ho udýchaně. „Je to lepší o 4 sekundy takže moc rozdíl nevidím. Asi by jsi mě vynechat ranní rozhovor s mámou a nebo se oholit dohola aby jsi před zrcadlem netrávil tolik času.” řekl Finn a začal se smát. „Haha moc vtipný.” řekl jsem ironicky ale nevydržel jsem být vážný tak jsem se taky začal smát.

Pomalu jsme se vydali ke škole. Bylo celkem ticho. Ale ne takové to trapné. Prostě jenom ticho. Ale jeden velice hlasitý element to ticho přerušil. Byl to Noah. Jako vždy se pověsil na Finna. Jen jsem protočil očima a odvrátil od nich zrak. „Snad nežárlíš Ďáblíku.” řekl provokativně Finn a ušklíbnul se. „Žárlit? J-já? Proč? Ne n-nežárlím.” ne vůbec jsem mu nelhal neee.

Finnův pohled

Vypadalo to jako by žárlil. Byl roztomilý. Zase se začal červenat. Noaha jsem ze sebe setřásl a šli jsme dál do školy. Když jsme tam došli Noah zase zmizel. „Sakra kam pořad chodí? Pokaždé najednou zmizí.” zeptal se mě Jack. „Co já vím.” řekl jsem bez zájmu.

„Ty jsi jeho nejlepší kamoš. Měl bys to vědět.” začal do mě hučet. „Ty jsi můj nejlepší kamoš. On je jenom známí.” „V-vážně?” byl celkem překvapený z toho co jsem řekl. Ale byla to pravda. Noah se se mnou baví jenom ráno a pak už mě ani nepozdraví. Dřív to bylo jinak ale od té doby co přišel Jack tak ho nezajímám. „Jo vážně. Lhal jsem ti snad někdy Ďáblíku?” „Neřikej mi tak!” řekl naštvaně a skoro celej zrudnul. 

Vešli jsme do školy a hned se na Jacka vrhla Sophia. Omejmula ho a nahlas vykřikla „Ahojky!” Jack jen potichu řekl „Ahoj.” a objetí jí opětoval. „Tak teď jsem já ten kdo žárlí.” Jack i Sopfie se na mě otočí. Jack se trochu zasměje ale Soph vůbec neví o co jde. Jen jsem se pousmál a mávl jsem rukou jakože ať už jdeme.

Škola proběhla normálně. Tak různě jsme kecali a dělali si naschvály a tak dále. Dneska je 1.října a jelikož ve škole budou předělávat nějaké elektrické vedení či co tak máme volno až  do 5.října a to se vyplatí. Radši nebudu říkat kdo může za to že v polovině školy nejde elektřina... A vůbec jsme to neudělal já... Možná... Ale bylo to omylem.

Takže se to hodí že můžeme být doma ale taky se to hodí mě protože chystám se Soph pro Jacka narozeninovou oslavu. Přece jenom už mu bude 16. Samozřejmě že Jack nic netuší.

Taky vím že v ten den bude mít čas protože říkal že jeho máma chystá jeho 'tajnou' oslavu až na víkend protože přes týden je dlouho v práci. Taky to je matka za všechny prachy když její syn bude mít narozeniny tak si vezme v práci odpolední a noční. Bravo, normálně bych jí zatleskal.

Jelikož toho musím celkem dost zařídit tak jsem se vymluvil na to že musím rychle domů protože k nám přijede opravář na komín. Komín nemáme ale to Jack nevím. Sophii jsem dal úkol aby ho o mého domu držela co nejdál. Tak oslava bude totiž u mě.

Šel jsme domů a začal jsme připravovat vše ale v tom mě vyrušila... Mamka. „Jé ahoj mami.” otočil jsem se na ní a falešně jsem se usmál. „Ahoj? Co to tady děláš?” chvílku jsem mlčel a přemýšlel jsem jak to udělat. Moje mamka mi dovolí skoro všechno. To ona byla osoba co mě poprvé opila. „No víš mami. Chtěl bych udělat kamarádovi oslavu. Bude mu 16 a napadlo mě že by mohla být tady. Vadilo by ti to?” prosím ať řekne ne... Prosím ať řekne... „Ano.” A sakra. Že ona se dozvěděla o mých známkách. „Promiň Finne ale říkala jsem ti už před týdnem že za mnou přijede kamarádka a že zůstaneme doma.” a joo vlastně. Sakra. „A kolik lidí na té oslavě bude? ” „No prakticky jenom já, Sophia a Jack.” když jsem to dořekl tak jsem se podíval na mamku a ta se zamyslela. „A co kdyby jste šli do to stromového domku co jste postavili s tátou?” když to dořekla tak jsem stuhnul.

Kousek za městem je takový velký kopec a z druhé strany je takový velký strom kde jsem s tátou když jsem byl menší postavili stromový dům. Úplně jsem na něj zapomněl. Ale jako špatný nápad to není. Je to na samotě u lesa. Až doslova. „Mami ty máš tak dobrý nápady občas.” řekl jsem s úsměvem a z obýváku jsem vyběhl a letěl jsme do svého pokoje. Kde jsem vytáhl telefon a napsal jsem Sophii.

Vlkouš:Soph. Malá změna plánu.

Sophinka:Jaká změna plánu sakra?!?

Vlkouš:Nech mě ti to vysvětlit.Sejdeme se v 15:15 v parku.

Sophinka:Dobře budu tam<3

Měl jsem ještě čas tak jsem přemýšlel jak to tam zrealizovat. Jak tam všechno dostanu? Jak bude asi po těch letech ten domek vypadat?

Tak ale teď začne ta práva sranda.

Musím se přiznat...
V téhle kapitole jsme hodně improvizovala.😂
Vůbec jsme nechtěla aby to takhle skončilo ale pak by mi nevyšla jedna zápletka která nesmí v tomhle příběhu chybět.😜
💁Omlouvám se za chyby!💁