🌇49-Fifa

436 33 8
                                    

Celou noc jsem nespal... Možná tak dvě hodiny maximálně. Pač když už jsem usnul rozezněl se budík.

„Hmm.” zamručel mi Jack do hrudi. „Dobré ráno Ďáblíku.” řekl jsem a dal jsem mu malou pusu do vlasů. „Dobré i tobě.” řekl ospale Jack se zavřenýma očima. „Jak se ti na mě spinkalo?” „Dobře je slabé slovo. Co tobě?” zeptal se naoplátku Jack a promnul si oči. „Ale jooo šlo to. S tebou se mi vždycky spí lépe.” řekl jsem a pohledil jsem Jacka ve vlasech. Jack konečně otevřel oči a jeho pohled padl na ty moje. „Máš kruhy a pytle pod očima. Vážně se ti spalo dobře?” zeptal se starostlivě. Kývnul jsem hlavou v souhlas.

Nechtěl jsem mu lhát ale... Tohle je lež která nikomu neublíží. Jack se na mě usmál a začal se soukat z mého sevření. „Musíme vstávat.” řekl a pohladil mě po tváři. „Nojo nojo... Musíme pro ty strašně důležité papíry kvůli kterým mizí amazonský prales... Já vím.” řekl jsem mírně otráveně. „Až se vrátíme můžeme si zahrát Fifu.” řekl Jack a mě se rozzářili oči. „Dobře tak honem jdeme. Musíme vstávat.” řekl jsem a vyletěl jsem z postele.

Oba jsme si udělali ranní hygienu a oblékli jsme se. Já jsem měl bílou kostkovanou polokošili a černé kalhoty a Jack měl bílou košili a džíny. Oba jsme neměli hlad tak jsme si oblékli bundy a šli jsme. Jack v jedné ruce držel desky a druhou držel mojí ruku. Mohlo být tak sedm třicet a my už jsme stáli před školou kde bylo plno lidí co čekali až se škola otevře. Jack mojí ruku okamžitě pustil když si všimnul jak se na nás pár lidí dívá.

„Stejně se to jednou dozví.” řekl jsem trochu smutně. „Já vím ale... Teď je ještě brzo..” zašeptal Jack. „A kdy nebude?” zeptal jsem se. Jack jenom miknul rameny. „Tak po tom co to spolu budeme dělat? Pak to oznámíme přátelům. Hmm?” řekl jsem se smíchem v hlase. „Tak jo.” řekl Jack a já se na něj zaskočeně podíval. „Jak myslíš Ďáblíku.” řekl jsem s úchylným pohledem. Jack si toho asi nevšiml a šel do už otevřené školy.

Vešli jsme do třídy a sedli. Přišla k nám Soph a začala konverzaci ale já jsem vůbec nevnímal. Spíš jsem se modlil abych na tom vysvědčení neměl žádnou pětku. To by se mi teď vážně  nehodilo. „Finne? Vnímáš mě?” vyvedla mě z mého přemýšlení Soph. „Ehm... Nee.” odpověděl jsem. „Arr bože. Říkám že u mě dneska bude malá párty tak jestli přijdete?” řekla s úsměvem. Podíval jsem se na Jacka který se taky usmíval. „Jo... Mohlo by to být fajn.” řekl jsem a nervózně jsem se usmál. „Tak přijdeme oba.” dodal ke mě Jack. „Tak budu na vás čekat. Tak zatím ahoj.” řekla Soph a odešla. „Nechtěli jsme si užít večer spolu? A slíbil jsi mi Fifu. ” zeptal jsem se Jacka když byla Soph pryč. „Já vím ale... Tak tam budeme jen chvíli. Poslední dobou mi přijde že Soph celkem zanedbávám.” řekl sklesle Jack. „Dobře. Budeme tam jak dlouho chceš.” řekl jsem a on se usmál.

Začala hodina a přišla ta chvíle... Kdy nám třídní rozdá tu hrůzu... Teda jak pro koho. Nakonec jsem na tom nebyl tak zle. Pár trojek, dvojek a nějaká ta jednička taky byla. Jack na tom byl samosebou lépe. Když hodina skončila tak jsme šli rovnou domů. Ruku v ruce jsme s Jackem šli a užívali jsme si to ticho okolo nás. Nechtělo se mi mluvit a Jackovi asi taky ne. Došli jsme do naší ulice a já jsem Jacka pustil. „Teď půjdu domů... Dám mamce vysvědčení a co nejdříve budu klepat na tvoje dveře. Platí?” navrhnul jsem. „Budu ti stopovat čas.” řekl Jack s úsměvem a šel k němu domů.

Jackův pohled

Musím říct že já a Finn celkem často hrajeme na takové to... Měřím ti čas, o minutu pozdě, ještě tu být nemáš... Samozřejmě že ze srandy ale i tak jsem ty stopky zapnul. Vešel jsem dovnitř do domu a šel jsem do pokoje. Vysvědčení jsem dal na stůl a začal jsem se hrabat ve skříni. Vytáhnul jsem supreme tričko a obyčejně šedou mikinu. Kalhoty jsem si nechal a sednul jsem si na postel. Čas na stopkách běžel a když tam bylo 0:10:39 tak jsem slyšel zvonek a klepání na dveře.

Sešel jsem dolů a otevřel jsem dveře. Ale nikdo tam nestál. Podíval jsem se na rohožku a tam něco leželo. Vzal jsem to do ruky a zjistil jsem že to je můj už dlouho ztraceny deník. Rozhlednul jsem se a nikde nikdo. Tak jsem zašel zpátky dovnitř. Šel jsem do kuchyně a položil jsem deník před sebe. Otevřel jsem ho a začal jsem číst své staré zápisy. U každého jsem se musel smát. I když každý nebyl vtipný nebo šťastný. Četl jsem každou stránku. Když začala část kde jsem psal o Finnovi tak jsem si vzpomněl na všechno co jsme spolu zažili. Najednou se mi nahtnuli slzy do očí. Nebyly to slzy smutku ale štěstí. Nějaké mi i vyklouzli. Usmíval jsem se a díval jsem se na fotku která byla vlepená do deníku. Byl jsem tam já, Soph, Wyatt, Jaeden a samozřejmě že Finn.

Byl to den kdy jsme spolu byli na koupališti

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Byl to den kdy jsme spolu byli na koupališti. Je to už hodně dávno. Bylo to někdy na začátku co se naše parta dala dohromady. Díval jsem se na tu fotku a najednou jsem cítil něčí ruce ma mých ramenech. Leknutím jsem se otočil. „Tak co? Jaký mám čas?” řekl Finn s úsměvem. „Ehmm co?” řekl jsem a pořad jsem byl v šoku. „Copak to tu máš?” zeptal se a podíval se na deník. Neodpovídal jsem. „Aaaa tvůj deník? Kde byl?” zeptal se Finn.

Všechno jsem mu vysvětlil. Po mém monologu jsme spolu začali listovat dál v deníku. Finn si po pár stránkách začal stěžovat že si chce zahrát Fifu. Tak mu zapnul Fifu a on spokojeně hrál až do 17:00. Párty u Sophii byla od 17:30 takže jsme se začali připravovat. Když jsme vyrazili tak jsme šli ještě k Finnovi protože si zapomněl mikinu a byla mu jenom v bundě a tričku zima.

Když jsme došli k Soph domu tak to ani nevypadalo že tam je párty. Bylo poměrné ticho a bylo slyšet jen pár hlasů. Finn zaklepal na dveře a pochvíli nám Soph otevřela. „Ahoj hoší. Pojďte dál. Čekáme už jenom na vás.” řekla a oba nás zatáhla dovnitř a zabouchla dveře. Uvnitř bylo tak okolo deseti lidí. Samozřejmě že nechyběl alkohol ale bylo ho poměrně málo. Šli jsme do obýváku kde byla většina. „Dojdu pro něco k pití.” řekl Finn a zmizel. Já jsem mezitím šel ke kroužku lidí uprostřed obýváku. Hráli hru nikdy jsem. Neplánoval jsem se zapojit. Chtěl jsem odejit s ani jednou promile v krvi. Ale neměl jsem moc na výběr. Musel jsem se zkrátka zapojit.

Hráli jsme dlouho a Finn pořad nikde. To tam to pití vyrábí? Nebo jel pro kelímky až do Činy? Říkal jsem si v hlavě. Uplynula hodina a já jsem se už trochu napitý rozhodl jít Finna hledat. Prošel jsem celý dům a Finn nikde. Šel jsem do koupelny a bylo zamčeno. „Haló!” začal jsem bouchat na dveře. „Někdo by šel rád na záchod.” řekl jsem a vzápětí se dveře otevřeli.

„Finne? Co se děje?” zeptal jsem se udiveně.

Asi mě máte hodně rádi že? Opět 😂
No musím říct že původně tohle mělo být trochu jinak ale... Plány se občas mění no😂🌹💕
A pro ty co neví co je Fifa... Je to fotbalová hra na Xbox😂😉
😘Jinak omlouvám za chyby!😘

🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat