🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇35-Balík

Tak teď budu muset mít dva měsíce apsťák. Budu bez mého Ďáblíka.

O 1 měsíc později

Už je to jeden měsíc co jsem odjel. Právě je 8.12. a já sedím v hotelu a koukám z okna. Co se týká mých kamarádů tak se Soph jsem si už několikrát volal i psal, se Sadie to samé a Jaeden s Wyattem se mi taky párkrát ozvali. Ale co se týká Jacka... Nic. Na zprávy mi neodpovídá a hovory mi nebere. Ale když se zeptám Soph nebo Jae jestli je v pohodě nebo jestli má u sebe telefon tak vždy řeknou že ano. Je na mě naštvaný? Ale proč by byl? Kvůli té puse? Řekl jsem si v hlavě. Byl jsem kvůli tomu trochu smutný ale co nadělám? Až přijdu domů tak si o tom promluvíme a bude to. Z mého přemýšlení mě vytrhnula mamka. „Tak pojď. Jdeme do města.” řekla mamka radostně. „Neee já nejdu...” řekl jsem a přišel jsem k posteli a zabořil jsem hlavu do polštáře. „To chceš celou dobu takhle trucocat?” řekla a sedla si na postel. „Eeehhmmm.” zamručel jsem a souhlasně jsem kývnul hlavou. „Notak. Já slibuji že to uteče jako voda a zachvíli budeme zase doma.” řekla a pohladila mě po zádech. „No tak dobře. Ale chci jim něco koupit.” řekl jsem a sednul jsem si normálně vedle mamky. Ona po chvíli kývla a tak jsme šli do města.

Každému jsem něco koupil. Soph jsem koupil voňavku od Playboye, Sadie nějaké šminky, Jaednovi Thrasher tričko, Wyattovi NASA tričko a Jackovi jsem koupil plyšového medvídka se srdíčkem v ruce kde bylo napsáno 'I miss u' a rozhodl jsem se mu poslat mojí Vans mikinu. Všechno jsem to dal do tašek na které jsem napsal jména a dal jsem to do krabice. Tam jsem ještě hodil dopis a zabalil jsem tu krabici a poprosil jsem mamku jestli by jí poslala na Sophiinu adresu. Mamka tak udělala a já jenom doufal aby jim to přišlo.

Jackův pohled

Už to je jeden měsíc co Finn odjel do L.A. a zároveň měsíc od toho co mě znova políbil. Všechny zprávy co mi psal tak jsem ignoroval. I všechny hovory. Nejsem naštvaný. Jenom.... Nevím jak s ním mluvit. Bojím se toho. Ani nevím pořádně proč. Právě teď jsem u Soph se kterou se díváme na film. Jmenuje se to nějak Marley a já... Je to o nějakém psovi. Nojo. Vybírala to ona. Najednou mi cinknul telefon. Byla to zpráva. Zpráva od Finna.

Finnouš:Prosím Ďáblíku... Odpověz mi už. Jestli jsem udělal něco špatně tak se moc omlouvám ale prosím.

Neříkám. Chtěl bych mu odepsat ale bojím se. Díval jsem se na tu zprávu a asi si mě Soph všimla. „Strach musíš občas překonat.” řekla a podívala se mě. Chvíli jsme se na sebe koukali a pak jsem kývnul. Ale i tak jsem mu neodepsal.  Tak jsem telefon odložil a sledoval jsem film dál. Ale moc jsem ho nevnímal. Spíš jsem myslel na Finna.

O skoro týden později

„Je tu pátek! Konečně.” řekla Soph když jsem s ní vycházel ze školy. „Ale nezapomeň že je pátek 13.” řekl jsem trochu sklesle. „Ale notak. I když je pátek 13. tak si to užijeme.” řekla a táhla mě k ní domů. „Vsadí se že se dneska něco stane.” řekl jsem když jsme došli k Soph domů. „Ale klid. Co by se mohlo stát.” řekla když za námi zavírala dveře. Najednou se rozervonil zvonek. Soph jenom protočila očima a otevřela dveře. „Dobrý den. Mám tu balíček pro Sophiu Lillis.” řekl pošťák který měl v ruce desky a na zemi před ním ležel balík.

„Ano, to jsem já.” řekla Soph a podepsala pošťákovi nějaký papír a vzala balík do ruky. „Naschle.” řekla a kopla do dveří které se zavřeli. „Od koho to je? Že sis zase něco objednala z Wishe?” řekl jsem. „Ne tentokrát ne. Vůbec nemám tušení co to je.” odpověděla mi Soph.

Vešli jsme do pokoje a Soph položila balík na zem. Přímo doprostřed pokoje. Oba jsme hodili tašky ke stolu a sedli jsme si k balíku na zem. Soph ho přitáhla k ní a dívala se na adresu odesílatele. „Od koho to je?” zeptal jsem se. „Není tu jméno.” řekla a pokrčila rameny. „Podej mi nůžky. Jsou na stole.” řekla Soph a já tak udělal. Díky nůžkám se začala dostávat přes tunu izolepy do balíku který poté otevřela. Byly tam tašky, bublinková fólie a nějaký papír. „Hele, nějaký líbesbrýf.” Soph vzala papír a začala číst.

Moji milý přátelé. Posílám vám takové malé dárečky. Ano vanové ještě nejsou ale bůh ví kdy ten balík dorazí. Ano vím že jsem to poslal tobě Soph ale nemysli si že to je všechno pro tebe.

„Mě nějak podceňuje. Zas tak majetnická nejsem.” řekla a oba jsme se zasmáli. Pořad netuším od koho to může být.

Jsou tu dárky pro Jaedna, Wyatta, Soph, Sadie...

„Kdo jsem Sadie?” zeptal se Soph a podívala se na mě. „Moje a Finnova kamarádka.” teď mi to došlo... Je to od Finna. „Takže vy jste mě vyměnili.” řekla naštvaně ale ze srandy. „Tebe? To ani nejde. Tak čti dál.” řekl jsem nedočkavě a ona kývla.

Sadie a Ďáblíka(Dylana) [Jacka]. Jestli to čteš ty Soph každému dej prosím jeho tašku. Jsou na nich jména takže bys to mohla zvládnout. Moc mi všichni chybíte lidi. Ještě několik týdnů a zase budu s vámi. Hlavně ty Ďáblíku mi moc chybíš. Tak už mi konečně zvedni ten telofon. Mám vás rád lidi. Užijte si vánoce a šťastný nový rok.
Vás úžasný, nenahraditelný, světový, sexy, kulišák Finnouš vlkouš. <3

„Aww to je sladký.” začala se rozplívat Soph. Jenom jsem trochu protočil očima ale pak jsem se usmál. Soph se začala hrabat v krabici a vytáhla její a mojí tašku kterou mi pak dala. Ona začala tašku otevírat a já jsem na ní koukal. Vytáhla voňavku. Vypadala nedšeně. Díval jsem se na její radost a ona pak její pohled přesměrovala na mě. „Ty to neotevřeš?” zeptala se. „No chci si to otevřít až doma.” řekl jsem a ona mi věnovala malý úšklebek.

Ještě nějakou dobu.... Asi do 16:30... Jsem byl u Soph ale pak jsem musel domů. Rozloučili jsme se a já s taškou na zádech a s dárkem od Finna v ruce jsem šel domů. Přišel jsem domů a nikde nikdo nebyl. Ani matka ani táta. Mimochodem. Táta za mnou teď jezdí každý týden alespoň jednou takže se to s mojí matkou dá přežít. Vešel jsem do svého pokoje a zabouchnul jsem dveře které jsem ještě zamknul. Tašku ze zad jsem hodil ke stolu a s dárkem v ruce jsem si sednul na postel. Začal jsem ho pomalu otevírat. První věc která na mě doslova vykoukla byl plyšový medvídek. „Aww. To je sladký.” zašeptal jsem a medvídka jsem si položil na postel. Ještě jsem cítil že tam něco je. Takže jsem zašmátral a vytáhnul jsem mikinu. Poznal jsem hned že jí asi nekoupil. Byla minimálně o dvě čísla větší než moje oblečení. „Jeho mikča.” opět jsem zašeptal a mikinu jsem zmáčknul do rádobi objetí. Voněla jako on. I po té době co cestovala v krabici tak voněla jako on. Culil jsem se jak dement. Měl jsem šílenou radost. Chtěl jsem vzít telefon a zavolat mu. Ale to jsem přesně neudělal. Celou dobu jsem seděl na postely a přemýšlel jsem.

Sakra já už chci aby byl zpátky! Řekl jsem si v hlavě. 

Ano minule ste mi psali abych udělala kapitolu že už Finn bude doma ale tohle se mi sakra líbilo a chtěla jsem alespoň jednu takovou kapitolu. Příště už Finn pojede domů. 😇
Sakra... Spoiler...😫😂
👿Jinak omlouvám se za chyby!👿