Tři hodiny vedle kluka kterého miluji ale nedokážu mu to říct... Jsem dement.
Když do autobusu nastoupil i učitel tak nám začal říkat ty 'podstatné' věci. Moc jsem ho neposlouchal, spíš jsem se modlil abychom už vyjeli. Když se učitel vypovídal tak jsme konečně vyjeli. Sundal jsem si budnu a pověsil jsem jí na sedačku předemnou. Jack udělal to samá a opřel se o sedačku. „To je roztomilé.” řekl jsem když jsem si všimnul že Jack skoro nedosáhne nohama na zem. „Haha, moc vtipný.” řekl ironicky Jack. To mě donutilo se usmát. Když se zlobí je ještě roztomilejší než normálně. Odtrhnul jsem od Jacka pohled a z kapsy jsem si vytáhnul sluchátka která jsem pak zapojil do mého telefonu. Dal jsem si obě do uší a pustil jsem náhodně přehrávání. Otočil jsem se zpátky na Jacka a ten měl proící výraz. „Chceš taky?” zeptal jsem se a podal jsem mu jedno sluchátko. On kývnul hlavou a vzal si ho. Pak se ke mě víc natisknul aby ty sluchátka vystavila. No každý nemůže mít airpody no.
O hodinu později
„Už tam budeme?” zeptal jsem se asi už po desáté. „Až tam budeme tak tam budeme.” odpověděl Jack který pomalu začal usínát. „Mamiiii... Jak ještě dluhoooo?” kvílel jsem otráveně. „Dlouho Finne, dlouho.” řekl Jack a zívnul si. „Pán by chtěl spinkat?” „Jo už posledních třicet minut se o to snaží.” řekl ospale Jacka a snažil se si nějak pohodlně lehnout. Chytl jsem ho jednou rukou za hlavu a opřel jsem mu jí o mé rameno. „Lepší?” zeptal jsem se. „Lepší.” zopakoval Jacka a začal se červenat. „Nepřestávej. Jdi do snickers.” řekl jsem a začal jsem se mírně smát. Jack se jenom uchechtnul. „Áaa Ďáblík se nám zase červená. No jak jinak že.” řekl jsem a opřel jsem si hlavu o tu jeho. Nic nenamítal a jen klidně ležel. Mě se pomalu začali zavírat oči. A po chvíli jsem usnul.
Cesta takhle utíkala o dost rychleji... Teda skoro. Často jsem se budil kvůli Jackovi. Pořad se vrtěl. Sice ve spánku ale nějak pořad nemohl najít tu správnou pozici na spaní. Jelikož mezi námi nebylo opěrátko tak po nějaké době Jack z mého ramena přecestoval na můj klín. Nic jsem nenamítal. Byl strašně roztomilý. Začal jsem ho vískat. Na jeho rtech se objevil nepatrný úsměv. Po chvíli jsem se taky ocitnul v říši snů.
O tři hodiny později-Sun Peaks Resort
Prudké zastavení autobusu mě probudilo. Zvednul jsem hlavu a zmateně jsem se rozhlížel. Když jsem sklopil zrak k mému klínu viděl jsem stále spícího Jacka. Pohladil jsem ho po vlasech. „Ďáblíku. Vstávej.” řekl jsem potichu. On pomalu otevřel oči a když si všimnul v jaké pozici leží začal se nehorázně červenat. Zvednul se do normálního sedu. „Tak pojď musíme pro věci.” řekl jsem a rozcuchal jsem mu jeho už rozcuchané vlásky. On kývnul a začal si oblékat bundu.
Vylezli jsme z autobusu jako poslední. Všichni už byli na odchodu a jenom já a Jack jsme ještě neměli věci. Kousek od autobusu se válely naše kufry a tašky s lyžemi. Vzal jsem svoje věci a ještě jsem pomohl Jackovi s jeho. Penzion nebo spíš hotel nebyl moc daleko. Šli jsme tak pět minut a byli jsme tam. Učitel nám rozdal klíče od pokojů a mohli jsme vyrazit.
Hotel byl celkem velký. V pokojích jsme mohli být po šesti, čtyřech a nebo po dvouch. Já a Jack jsme se rozhodli že budeme spolu na pokoji a že si vezmeme pokoj po dvouch. Levé křídlo hotelu bylo rezervováno jenom pro naší školu a pro ještě jednu střední školu. Když jsem vešli dovnitř do hotelu tak jsme se vydali do levého křídla. Držel jsem náš klíč. Měli jsme pokoj číslo 382/A. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Nakonec ho našel Jack. Přišel jsem ke dveřím a odemknul jsem je. Jack šel jako první. Když jsem taky vešel tak jsem se nestačil divit. Pokoj byl celkem malý ale útulný. Byli tam dvě postele a dvě skříně. Jinak taky tam byla malá koupelna a lednička. Toť vše.
„Wow.” vypustil Jack z pusy. „No to teda je wow. Spím vpravo.” vykřiknul jsem a hodil jsem svoje věci na pravou postel. „Tu jsem chtěl já.” řekl Jack ironicky. „Smůla. Kdo dřív mele ten dřív bere.” řekl jsem a vypláznul jsem na něj jazyk. Začal jsem se smát a Jack nasadil vážný výraz ale dlouho mu nevydržel a začal se taky gebit. Když jsme se uklidnili tak jsme si začali vybalovat. Všechny věci z kufru jsem si dal do skříně a lyže jsem opřel o ní a rossingoly jsem si dal vedle. Pak jsem si sednul na postel. „Kolik máme ještě času?” zeptal jsem se Jacka. „Teď už máme volno až do večeře která bude v šest.” řekl a pokračoval ve skládání oblečení do skříně. Lehnul jsem si na postel a koukal jsem do stropu. Pootočil jsem hlavu na stranu a pozoroval jsem Jacka. Něco mě napadlo. Zase jsem si sednul a popadnul jsem polštář z postele a hodil jsem ho po Jacovi. Polštář mu přistál přesně na hlavě. On se na mě otočil s vražedným pohledem. Ušklíbnul jsem se na něj. On po mě ten polštář hodil zpátky ale já jsem se vyhnul. Popadnul jsem další a začala polštářová bitka.
Válčili jsme asi čtvrt hodiny a pak jsme oba lehli na jednu postel. Leželi jsme vedle sebe a koukali jsme do stropu. Nenapadlo mě nic lepšího než ho začít lochtat. Sednul jsem si na něj obkročmo a začal jsem. „F-F-Fi-Finne! Slez z-z-ze mě!” křičel Jack a smál se. Já jsem se začal taky smát ale nepřestával jsem. „P-prosím dóst!” křiknul Jack se smíchem. Přestal jsem ale neslezl jsem z něj. Díval jsem se mu přímo do očí. „Jacku víš že tě mám vážně rád?” zeptal jsem se. „Hih vím.” řekl a usmál se. „Ale mám tě rád trochu jinak.” řekl jsem a Jack se začal červenat. „Víš já...” nestihnul jsem to doříct páč se rozletěli dveře našeho pokoje. Rychle jsem z Jacka slez a ohlednul jsem se. Stál tam učitel. „Jen jsem přišel zkontrolovat zda jste našli pokoj. Tak vidím že ano tak zase půjdu dál.” řekl a odešel. Jenom jsem se podíval na Jacka a zasmál jsem se. Jack mi můj smích opětoval a pak se zvednul a šel si opět rovnat věci do skříně.
Tak tenhle týden bude skvělý. Řekl jsem si v hlavě.
Tak dneska jsem fest nestíhala.😂😅🔫
Ale je tady.😏
Vím že vás s tím věčným přerušováním už štvu ale mě to takhle baví.🤔♥
🎂Jinak omlouvám se za chyby!🎂
ČTEŠ
🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]
Фанфик🌇29.září 2k19-22.listopad 2k19🌉 ⚠️Knížka obsahuje hodně chyb a autorka není schopná je opravit tak se nezlobte a při čtení si chraňte oči⚠️ •Něco z knížky😏🌹: ~„M-moc se o-omlouvám."řekl s nervozitou v hlase i v obličeji a sklonil hlavu a tím pře...