🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉12-Cesta

Ikdybych se mu líbil chci být jeho kamoš. Záleží mi na něm.
(Už na začátek se chci omluvit že jsem Jackovo narozeniny posunula. Snad vám to nevadí ale prostě ta oslava nemohla chybět 😞😅)

Jackův pohled

Když jsem se ráno probudil tak jsem se podíval okole sebe a na hodinách jsem viděl že je 10:38. Podíval jsem se na madraci u mojí postele kde měl spát Finn ale on tam nebyl. Zvedl jsem se a prošel jsem celý dům ale nikde nebyl. Asi odešel když jsem spal. Říkal že bude muset brzo domů ale netušil jsem že až takhle brzo.

Ajoo dneska mám vlastně narozeniny. Přišel jsem k zrcadlu do koupelny a podíval jsem se na sebe. „Pořad jsem stejně malý a že bych byl o něco hezčí to se taky říct nedá.” řekl jsem si když jsem se díval do zrcadla. Rovnou jsem si udělal ranní hygienu a šel jsem do pokoje se převlíct.

Když jsem poté vešel do kuchyně na lednici byl nějaký papírek. Byl od mámy. Přála mi všechno nejlepší atd. Ale stejně to nebylo ono. Celý den bude v práci a vrátí se až zítra odpoledne. Fakt super.

Finnův pohled

Od Jacka jsem ráno odešel hodně brzo. Asi tak 7:42. Jelikož jsem musel ještě jít do centra mu koupit dárek a musel jsem ještě plno věci odvozit k tomu stromu kde bude oslava. Musel jsem tam jet čtyřikrát. Myslel jsem že umřu. Pak jsem zavolal Soph jestli je připravená jít pro Jacka. Měli jsme vymyšlenou skvělou výmluvu proč jsme ho chtěli dostat ven. Dobře nic jsme vymyšlený neměli ale snad dobrovolně půjde.

Když bylo 11:41 tak jsem přišel domů a v kuchyni seděla mamka a... Ehm.. Alice. Rychle jsem vyběhl schody a šel jsem do pokoje se převléct. Oblék jsem si černobílou kostkovanou košili s krátkým rukávem, černé kalhoty a okolo pasu jsem si zavázal černou mikinu. Zachvíli za mnou přišla mamka. „Tak co jak jsi na tom s tou oslavou?” zeptal se když stála mezi dveřmi. „Vše jde zatím podle plánu. A asi dneska večer nepřijdu domů. Budu spát u Soph.” „Dobře hlavně se moc neopijte.”  „Jasně, jasně mami.” řekl jsem s úsměvem na tváři.

Po tak půl hodině někdo zazvonil. „Jdu otevřít!” křičel jsem až z pokoje. Když jsem přišel ke dveřím a otevřel jsem je stála tam Sophia. „Ahojky!” křikla a obejmula mě. „Ahoj. Tak co připravena?” „Heleď jako nikdy.” odpověděla a mrkla na mě. „Dobře. Ještě řeknu mamce že už jdu.” odstoupil jsem od dveří a jenom jsem mamce zamával protože si zrovna povídali s Alicí. Šel jsem zpátky ke dveřím a společně se Soph jsme šli pro našeho oslavence.

„Kde máš pro Jacka dárek?” zeptal jsem se Soph. „Už jsem ti ho dávala. Byl v tom batohu.” „Dobře. Hlavně až ho uvidíš tak mu nepřej. Dělej jakože nevíš že má narozeniny.” řekl jsem ji a ona kývla v souhlas.

Když jsme došli k Jackovo domu tak Sophia zaklepala. Dlouho nikdo nešel ale nakonec se dveře přece jenom otevřeli. Stál tam pořad stejně maličký 16-ti lelý Jack. „Ahoj. Hele šli jsme zrovna okolo a napadlo nás jestli by jsi dneska nechtěl jít s námi na takovou procházku.” řekl jsem s úsměvem. Jack vypadal překvapeně ale i trochu smutně. Asi čekal že mu jdeme popřát. „Jo klidně půjdu. Dejte mi chvíli.” zavřel dveře a bylo slyšet že běžel doschodů.

Za pár minut přiběhl zpátky a mi jsme se Soph zatím seděli na jedné lavičce. „Tak kam půjdeme?” zeptal se když k nám přišel. „Do přírody.” odpověděl jsem a šel jsem směrem z města. Koukal na mě celkem udiveně. „Notak vy dva pojďte.” řekl jsem a Jack i Soph je za mnou rozešli. Vyšli jsme z města a najednou někomu začal zvonit telefon. „Někdo někomu volá.” řekl jsem s úsměvem. „Mě ne.” odvětil mi Jack a ukázal telefon. „Táta.” řekla Soph když vzala její telefon do ruky. Zvedla to a odstoupila od nás o několik metrů dál.

Její hovor s tátou byl dlouhý. Když dovolala tak přišla zase blíž k nám. „Tak můžeme pokračovat.” zavelel jsem a chtěl jsem se rozejít dál, ale Soph mě chytila za rukáv a táhla mě dál od Jacka. „Jacku počkej hned jsme zpátky.” řekla mu Soph a on jen kývnul.

„Je se děje?” zeptám se. „Musím domů.” „To nemyslíš vážně.” „Musím. Táta mi oznámil že za dvě hodiny jedeme na letiště a poletíme do Paříže na týden.” řekla zklesle. „To Jackovi nemůžeš udělat, on si to bez tebe vůbec neužije.” „Ale jo užije. Bude mít tebe. Dárek mu dej za mě. Ale ne že řekneš že je od tebe.” řekla Soph a obejmula mě. „Neboj. Tak běž ať to stihneš.” ona jen kývla a běžela za Jackem. Obejmula ho a pošeptala mu něco do ucha a pak odběhla pryč.

„Tak Ďáblíku už jsme jen my dva.” řeknu mu a dám mu ruku na rameno. „No tak se můžeme vrátit a zajít třeba do kina.” „Nene v žádném případě. Jdeme. Neboj na konci téhle túry mi poděkuješ.” řeknu mu a trochu ho postrčím a on se vzápětí rozejde. Moc jsme nemluvili ale občas Jack nějaké to slovo prohodil. Například: Já už nemůžu, bolí mě nohy nebo třeba i když už tam budem.

Z asfaltové cesty jsme vešli na louku. „Tak kdy tam budem?” zakňoural Jack. „Až tam budem tak tam budem.” „Nenávidím tě za tohle.” „Tak tohle ranilo mě city.” podíval jsem se na Jacka a ušklíbnul jsme se. „Už neudělám ani krok.” řekl po chvíli a sednul si na zem. „Hele já tě tam prostě dostanu ať chceš nebo ne. Klidně tě ponesu i na zádech.” řeknu a přijdu k němu. „To beru.” Jack si najednou stoupnul a vyskočil mi na záda.

Takhle jsem ho nesl až k lesu. Tam ze mě na chvíli slezl ale tak za 5 minut zase vlez na záda. „Seš jak opice Ďáblíku.” „Neříkej mi tak.” řekl trochu naštvaně a trochu mě přiškrtil rukama. „Hele zase klid. Nemusíš mě udusit.” když jsem to dořekl tak ruce co měl okolo mého krku povolil.

Když jsme byli skoro na místě tak jsem Jacka ze sebe setřásl a postavil jsem se před něj. „Takže teď se musíme na chvíli rozdělit. Ty půjdeš pořad po téhle vyšlapané cestě a já to vezmu tady přes les. Hlavně se drž té cesty.” řekl jsem mu a vběhl jsem do roští. „Ale co když se ztratím!?” křičel na mě Jack ale já jsem to ignoroval a běžel jsem k tomu domku na stromě.

Jackův pohled

„Zapomene na moje narozeniny, vleče mě bůh ví kam a ještě mě nechá samotného někde v lese. Vážně skvělej kamoš.” říkal jsem si když jsem šel po té vyšlapané cestě. Měl jsem chuť se otočit a jít domů. Byl jsem naštvaný ale i smutný.

„Vždyť mám norozeniny přece.” řekl jsem a kopnul jsem do nějaký šišky.

nic
🎁Omlouvám se za chyby!🎁