🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉22-Pohled

„Tak strašně rád bych vrátil čas.” řekl jsem mezi vzlyky do polštáře.

Po asi hodině jsem usnul. Spal jsem až do rána. Do školy jsem nehodlal jít. Ani jsem na to nepomyslel. Celý pátek a i celý víkend jsem ztravil doma v postely. Byl jsem na sračky. I když jsem se snažil celé ty dny prospat nešlo to. Moje myšlenky pořad směřovali k tomu malému klučinovi kterému jsem tak moc rád říkal Ďáblíku.

Nastalo pondělní ráno a já jsem musel vstávat. Sakra moc se mi nechtělo ale moje úžasná maminka mě nenechala. Už mi bylo o něco lépe ale věděl jsem že až přijdu do školy vše se změní. A taky to tak bylo. Hned cestou do školy jsem potkal... Ne Jacka ne. Potkal jsem Noaha. „Čau Finne!” křiknul na mě radostně. „Ahoj.” zamumlal jsem že by byl zázrak kdyby mi rozuměl. Alespoň že neměl tendenci se mě vyptávat co mi bylo nebo jestli se něco neděje.

Společně jsme došli ke škole. Cestou mi Noah něco říkal ale vůbec jsem ho nevnímal. Když se se mnou u skříněk Noah rozloučil tak jsem šel do třídy. Sedl jsem si na svoje místo a čekal jsem až začne hodina.

Jackův pohled

Bylo už 7:38 a já jsem ještě ani nebyl na cestě do školy. Zaspal jsem. Možná to bude z toho že jsem celý víkend probrečel a spal jsem dohromady za ty dva dny asi jenom šest hodin. Běžel jsem jako o život ke škole. Doběhl jsem naštěstí včas. Ještě ani jednou nezvonilo takže jsem v klidu šel ke svojí skříňce u které na mě čekala Sophia. Všechno věděla. Řekl jsem jí úplně vše. Zase. Nebo spíš to ze mě vypáčila. „Ahoj Jackie.” řekla klidně a věnovala mi objetí které jsem jí vzápětí opětoval.

Společně jsme vešli do třídy kde už dávno seděl... Kudrnaté černé vlasy, tmavě hnědé oči, sněhová pleť posetá malými znaménky. Ano seděl tam dokonalý Finn Wolfhard. Když jsem ho viděl opět jsem měl takoví zvláštní pocit. Teda pro mě už hodně známý. Motýlci v mém podbřišku se rozletěli do všech stran.Začal jsem se mírně červenat. Ale když jsem si vzpomněl co se mezi námi stalo hned to všechno skončilo. Stál jsem mezi futry a nevěděl jsem kam si sednu. Ale. Sophia mě vzala za zápěstí a zatáhla mě k její lavice. Posadila se. „Sedni si a nestuj jak tvrdý y.” řekla a já se tedy posadil. Seděl jsem od Finna dost daleko ale stejně jsem cítil pohled v zádech.

Pokaždé když skončila hodina tak se už na mě ani nepodíval. Ani mě nepozdrali, prostě nic. Ale když byla hodina tak jeho pohled propaloval moje záda. Chtěl jsem za ním jít a omluvit se mu ale vždycky někam zmizel.

Zrovna byla přestávka a chtěl jsem jít za Finnem ale v tom si mě odchytil Jaeden. Trochu jsem se lekl ale uvědomil jsem si že už je v pohodě. „Ehm ahoj. Heleď co se to s Finnem?” zeptal se mě a já jsem jen pokrčil rameny. „Ale nekecej. Ty to musíš vědět když jsi jeho nejlepší kamoš.” řekl a trochu se usmál. „Vážně to nevím. A asi už nejsme nejlepší kamoši.” řekl jsem sklesle. Nechtěl jsem to Jaednovi vysvětlovat ale neměl jsem na výběr.

Po škole jsem šel se Soph, Wyatzem a Jaednem ze školy. Ale když přišla chvíle že jsme museli každý svou cestou šel jsem úplně sám. Teda skoro. Potkal jsem Noaha. „Ahoj!” křiknul na mě. „Ahoj.” řekl jsem a snažil jsem se o úsměv. „To co jste si udělali s Finne... Mě moc mrzí.” Jak to sakra ví? Aha. Finn mu to řekl. Nebyl jsem naštvaný páč já to taky řekl Soph a Jaednovi ale Noaha prostě němém rád tak mě to trochu zamrzelo. „Jo to se stává.” řekl jsem a díval jsem se na svoje boty. „Věděl jsem že ty pro něj nejsi ten pravý.” řekl Noah tak trochu povýšeně. Tentokrát už jsem se na něj podíval. On se jen otočil a odešel. Už vím proč ho nemám rád. On už od začátku nechtěl abych se s Finnem bavil. Ale tak možná že by to tak bylo lepší.

Úterý i středa byli úplně stejný až na to že jsem už nezaspal. Finn mi věnoval pár pohledů a to bylo vše. Jeho pohledy o hodinách byli stále víc a víc cítit. Byl jsem úplně hotový. Nevěděl jsem co dělat. Ještě že tu byla pro mě Soph která se kvůli mě k Finnovi otočila zády. Taky jsem jakože měl Jaedna a Wyatta ale to je nedalo úplně počítat. Ve skateparku jsem párkrát potkal Sadie ale spíš jsem jí viděl s Finnem. Vždycky mě úplně bodalo u srdíčka když jsem je viděl. Co když se mu líbí? Od té doby jsem se Sadie už do skateparku nechodil. Vždycky tam byla sním a vypadali tak šťastně. Několikrát si mě Finn všimnul ale nic neřekl jenom se ke mě otočil zády.

Přišel čtvrtek a já jsem šel se Soph ze školy. „Heleď pojď se mnou. Musíš mi pomoct vybrat kostým na ten ples.” „Jaký ples?” zeptal jsem se jí s udiveným pohledem. „No přece na ten ples co je zítra. Halloweenský ples.” když to dořekla tak jsem si to uvědomil. „Já tam nepůjdu.” „Proč?” zeptala se. „Zaprvé nemám kostým a zadruhé bude tam i on.” „Ty prostě půjdeš. Užijeme si to. A kostým ti půjčím.” chtěl jsem něco říct ale Soph mě umlčela jejím prstem který dala přes mojí pusu. „A neodmlouvat.” ještě dodala a táhla mě směrem k jejímu domu. „Vždyť je to jenom hloupá školní akce.” řekl jsem otráveně. „Tak to začíná ale pak se u Ashley pořádá párty. Takže... Ty prostě půjdeš.” řekla a já jsem věděl že nemá cenu nějak odporovat.

Když mě dotáhla k ní domů tak mě jsme hned šli k ní do pokoje. „Počkej tady dojdu pro to na půdu.” řekla a zmizela. Sedl jsem si na její postel a čekal jsem až přijde. Po nějaké době přitáhla nějakou velkou krabici. Položila jí přede mě a otevřela ji. Bylo tam snad všechno. Od klobouků až po nějaké boty. Když Soph všechno dala na zem vedle krabice tak vzala čertovský růžky a dala mi je na hlavu. „Už vím za co půjdeš.” řekla a začala se smát.

„Tak tohle si na sebe v životě nevermu. Ani za nic!” řekl jsem s vážným pohledem. A ona se jako koza pořad smála. „Jestli já budu ďábel tak ty budeš koza ty kozo!” řekl jsem a smích jí přešel ale já jsem začal.

Doufám že vám můj malí posun v čase nevadí 😅
Prostě se nikdy nepoučím😂
😃Omlouvám se za chyby!😃