🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉52-Zrcadlo

„Wow woow tal tohle ne.” zašeptal jsem a taky jsem se postavil.

Postavil jsem se přímo vedle Jacka a už jsem se chystal něco říct ale jeho matka mě přerušila. „Tohle trpět nebudu. Už dávno jsem ti říkala že se s ním bavit nebudeš... A ty jsi mě zase neposlechl.” řekla a napřáhla ruku že dá Jackovi facku. Bleskově jsem si stoupnul před něj a facka přiletěla mě. Jackova matka se zarazila a ustoupila tak o dva kroky dál. „Dokud dívám, stojím, vnímám... Tak vy se ho ani nedotknete. Ani nevíte jak skvělého syna máte. Je to váš syn a vy se k němu takhle chováte.” řekl jsem a díval jsem se na ní. Její obličej začal rudnout vzteky. „A ven!” vykřikla. „Nikam nejd-...” „Finne běž...” řekl potichu Jack zamnou. Otočil jsem se na něj a měl slzy v očích. „Ale já-...” „Běz...” řekl a podíval se mi do očí. Viděl jsem tam strach, starost, bolest, lásku... Ale hlavně prosbu... Opravdu chtěl abych odešel.

„Dobře... Ale...” nedořekl jsem to protože mě jeho matka přerušila cinkáním klíčů. Tak jsem Jackovi věnoval poslední pohled a šel jsem tedy pryč. Jeho matka šla hned za mnou. „Vím kde máte dveře.” řekl jsem a otočil jsem se na ní. Ona se zastavila a propalovala mě pohledem. Vyšel jsem ven a když jsem stál na cestě podíval jsem se do okna které bylo od obýváku. Jack tam stál na místě se skloněnou hlavu. Povzdechnul jsem si a šel jsem směrem domů.

Přišel jsem domů a nikdo nikde... Mamka je zase v práci... Nejspíš. Šel do svého pokoje a sednul jsem si na postel a koukal jsem se do zdi. Přemýšlel jsem... Hodně dlouho... Tak dvě hodiny... Proč chtěl abych odešel? Proč se tvářil tak smutně?... Jasně.. Jeho matka nemá ráda jeho přítele a uhodila ho... Počkat... Ona ale chtěla uhodit jeho... Ona ho bije?... Najednou mi cinknul telefon. Byla to zpráva od neznámého čísla. „Měl by jsi jít ven.” přečetl jsem zprávu. Vykoupnul jsem z okna a na cestě stála Jackovo matka.

Rychle jsem vyšel ven a díval jsem se na ní. Měla ruce od krve a na cestě byli vidět nepatrné kapky. „Co jste mu udělala!?” vykřiknul jsem. „Byl v koupelně... A-a-a pak... Utekl pryč.” snažila se říct v klidu ale přes slzy které jí tekly tak jí to moc nešlo. Zamyslel jsem se. Ale netrvalo dlouho a Jackova matka ke mě přišla a zamračila se na mě. „Za to můžeš ty!” vykřikla a vzala mě za lem trička. „Já ho nebiju... Já na něj nekřičím!” říkal jsem na svojí obranu. Vyvlíknul jsem se z jejího sevření a odstoupil jsem. Až teď mi došlo že Jack někam utekl a nejspíš mu něco je... Rozběhl jsem se k jedinému místu o krém vím jen já a on... Dům na stromě. Běžel jsem jako o život. Po silnici, po louce, lese... Až k domku. Když jsem přišel k žebříku byli na něm vidět stopy krve. Pomalu jsem lezl nahoru a už v polovině žebříku jsem slyšel hlasité vzliky.

Otevřel jsem dveře a v rohu jsem viděl ubrečeného a pořezaného Jack. „Ďáblíku proboha!” vykřiknul jsem a sehnul jsem se k němu. „Nee! Nech mě!” vykřiknul a já jsem se zarazil. „Co jsi sakra dělal?” zeptal jsem se. „Ty mě jenom využíváš!” křiknul na mě. „Ne... Já tě milu-...” „I holky co jsi měl předemnou jsi využíval!” křičel na mě Jack. „To není pravda Ďáblíku. Uklidni se.” snažil jsem se ho uklidnit. „Neříkej mi tak!” řekl a strčil do mě. „Ja tě miluju a nenechám tě tady vykrvácet.” řekl jsem a vzal jsem telefon a už jsem vytočil číslo na záchranku.

Po hodně rychlém hovoru který byl něco jako... Wolfhard, najděte mě podle GPS. Zahodil jsem telefon a vzal jsem nějaké ručníky které byli ve skříni a obmotal jsem Jackovi ruce. „Nech mě!” křičel. „Ďáblíku... V životě jsem tě nikdy nechtěl využít protože tě miluju a nikdy tě nechci ztratit. Nevím co ti kdo napovídal ale pravda to není. Lhal jsem ti někdy v tomhle?” „Já už nevím. Nevím...” řekl Jack a dal si hlavu do zakrvácených dlaní. „Nikdy bych to neudělal... Ale proč jsi ty udělal tohle?” řekl jsem a ukázal jsem na jeho obvázané ruce. „Praštil jsem do zrcadla... A pak jsem udělal pár řezu... Matka řekla že ví od holek ze školy že jsi je využíval... Že jsi se s nimi vyspal a pak jsi je odkopnul... Myslel jsem že to samé uděláš mě.” řekl Jack a začal nanovo brečet. „Za prvé... Holku jsem měl naposledy ve čtvrté třídě a za druhé... Do včerejší noci jsem byl panic.” řekl jsem a podíval jsem se na Jacka. On se mi zahleděl do očí a asi poznal že opravdu nelžu. Pomalu se ke mě začal přibližovat a já k němu. Zastavil jsem tak pět centimetrů od něj a on spojil naše rty. Byla to rychlá ale krásná pusa plná emocí.

„Je to lepší?” zeptal jsem se. „Jo ale, ty ruce pořad bolí.” řekl. „Záchranka už jede neboj.” řekl jsem. „A tvoje matka...?” „Ví všechno... Úplně... Strašně jsme se pohádali... Řekl jsem jí úplně všechno a ona mi pak řekla že... Však víš... Jsem strašný syn... Zklamal jsem jí.” řekl smutně Jack. „To ona spíš zlamala tebe.” „Jo... Zklamala... Asi půjdu bydlet k tátovi... Už mi to nabízel dřív ale nechci tě opustit...” „O mě se neboj... Hlavní je aby jsi se cítil dobře tam kde žiješ a nemusel jsi se řezat...” řekl jsem a pomohl jsem Jackovi se postavit. „Ale já nechci jít od tebe... Mě se dobře žije s tebou.” řekl Jack. „Až budeme dospělí tak si koupíme dům který bude z venku bílý a vevnitř bude vše co chceš..” „Slibuješ?” „Slibuji.” řekl jsem a oba jsme se sobě navzájem zadívali do očí.

„Teď půjdeme v klidu dolů ano?” zeptal jsem se a Jack kývnul. „Miluji tě a nikdy se to nezmění Ďáblíku.” řekl jsem když jsme vycházeli ze dveří. Jelikož prostor byl malý tak jsem se přitisknul na plot který byl na hraně podlahy. Najednou jsem nic neviděl a jen jsem slyšel rychlé praskání a cítil jsem že jsem spadnul na něco jako se stěna.

Výpadek? Zrovna teď?

V polovině téhle kapitoly jsem si uvědomila že nevím co psát.... 😂😂
Dobré že?😂😂🎈
💕Jinak omlouvám se za chyby!💕