🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇15-„Buzík"

„Vypadá to že Wolfhard je teplej!!!” zakřičel Jaeden snad na celou ulici.

7.10.
Probudil jsem se opět s krásným zvukem popelářského auta. Už od první sekundy co jsem se vzbudil tak jsem byl strašně podrážděný a neměl jsem dobrou náladu. Udělal jsem typickou ranní rutinu a šel jsem dolů do kuchyně. Na lednici byl papírek. Ani jsem ho nečetl. Věděl jsem že je od mamky a že se zase omlouvá za to že musela do práce brzo a že tam zůstane až do pátku.

V sobotu když jsem potkal tu partu kluků do které patřil i Jaeden tak se stala taková ne moc hezká věc. Trochu jsem Jaednovi pocuchal vlásky. Doufám že je jasno jak. Musel odejít s pomocí dvouch kluků. Ale já jsem taky neodešel bez rány. I teď je na mém obličeji vidět krásný monokl a prokouslí spodní ret.

Když se někdo do mě naváží tak ho nikdy nenechám odejít jenom tak. Ten den jsem se nechtěl prát ale když Jaeden řekl o Jackovi jakej je to teplouš a... Už ani nevím co ještě říkal ale nic hezkého to nebylo, tak už jsem to nevydržel a jednu jsem mu vypálil. Pak jsme se začali prát. Alespoň že ti ostatní kluci byli fér a nepustili se do mě. Byli posraní až za ušima protože ví že zvladnu i víc lidí najednou. Ale bojím se že až přijdu do školy že se něco stane... Ne mě jako osobě ale něco okolo mě.

Vyšel jsem z domu a šel jsem do školy. Ani jsem se nestavěl pro Jacka protože kdyby náhodou mě chtěli zbít tak ať to nepostihne i jeho. Noaha jsem tentokrát nepotkal takže jsem šel úplně sám. Přišel jsem ke škole a byla zavřena. Sakra, uniklo mi něco? Podíval jsem se na telefon a zjistil jsem že je teprve 7:12. Aha tak proto jsem ani nepotkal Noaha.

„Nebudu tady jak blázen čekat.” řekl jsem si potichu pro sebe a šel jsem směrem do kavárny. Vešel se dovnitř, šel jsem k pultu, objednal jsem si cappuccino a sednul jsem si k jednomu ze stolů. Když na mě holčina za pultem zavolala že si mám jít pro svoje cappuccino tak jsem se zvednul a pomalu jsem šel. Koukala na mě dost divně. Pohledem se zastavila u mé ruky. „Si nikdy neviděla kluka s monoklem a nalakovanými nehty?” zeptal jsem se jí trochu otravaně a hned jsem odešel.

Sedl jsem si ven na lavičku a začal jsem popíjet svou ranní dávku kofejnu. Čas utíkal pomalu. Byla to snad celá věčnost než bylo 7:35 aby mohl jít do školy. Když jsem opět přišel ke škole tak už byla otevřená. Konečně.

Vešel jsem dovnitř a šel jsem ke svojí skříňce. Otevřel jsem ji a vypadnul na mě jakýsi papírek. Bylo tam napsáno: Dostaneš do dršky! A Grazer taky!
Chápal jsem co to mělo znamenat ale radši jsem začal hledat Jacka. Prolezl jsem celou školu a on nikde. Tak jsem začal hledat Soph ale pak jsem si uvědomil že je vlastně pryč.

Vešel jsem do třídy a Jack nikde. On není jeden z těch kdo chodí pozdě do hodiny. Sedl jsem si a čekal jsem až zazvoní. Dlouho se nic nedělo ale nakonec zazvonilo. Vsichni se rozběhli ke svým lavicím když do třídy vešela naše třídní. Začala něco vykládat ale vůbec jsem ji nevnímal. Moje oči celou domu směřovali ke dveřím.

„Tak kdo chybí?” zeptá se a já zbystřím. „Tak Grarez.” řekla a chtěla už zapsat. Najednou se rozletěli dveře a v nich stál Jack. Můj pohled hned přešel na něj. „Omlouvám se že jdu pozdě.” řekl udýchyně a přišel k učitelce. „V pořádku, ale ať se to už neopakuje.” on jen kývnul a blížil se ke mě. Bylo vidět že se mu rozzářili oči když mě viděl.

Sednul se vedle mě a já jsem se na něj podíval a viděl jsem že v očích měl radost ale zároveň i starost. „Kde jsi byl? Čekal jsem na tebe a ty jsi nikde nebyl. Volal jsem ti, psal jsem ti a ty ses neozíval. Měl jsem strach. A co se ti stalo? Máš monokl a co ten rozříztlí ret?” vyhrnul na mě všechny tyhle otázky a já jsem ani nestíhal je všechny vnímat. „V pátek jsem šel ven a trochu jsem se popral a v sobotu jsem ztratil telefon tak mám mámy starý. A ráno jsem pro tebe nešel protože jsem nechtěl aby tě kdyžtak taky zmlatili.” začal jsem mu celou situaci vysvětlovat. Koukal na mě zděšeně ale pak se trochu usmál.

Radši jsem mu zatím neřekl proč jsem se popral ale po hodině jsem mu to stejně vysypal. Když jsem mu to řekl tak vypadal zklamaně. „Jak se to dozvěděli?” zeptal se mě Jack se smutným pohledem. „Oni to neví, jenom si to myslí. Ale já nic neřekl. Přísahám.” „Věřím ti ale co když to všem řeknou?” „Tak jim rozbiju hubu. Nikdo ti ubližovat nebude.” řeknu mu a dám mu ruku okolo ramen.

Najednou do mě zezadu někdo strčil. Skoro jsem Jacka povalil na zem ale ustál jsem to. Otočil jsem se a stál tam Jaeden. Měl celkem slušně rozmlácenej obličej. Určitě na tom byl hůř než já. „Hele dva buzíci.” řekl celkem tiše abychom to slyšeli jen mi. „Jeadne jeho z toho vynech. Jedinej kdo je tu buzík jsem já.” chtěl jsem Jacka před nima ochránit. Vím že se neumí bránit a já toho snesu přece jenom víc. „Alespoň to přiznáš. Je mi z tebe blbě Wolfharde.” řekl ale teď už to slyšela snad celá škola. „Jo. Víš co? Jsem buzerant!” zakřičel jsem. „Finne, nedělej to.” zašeptal Jack. Jaeden mi věnoval poslední pohled a s jeho partou odešel.

„To jsi neměl dělat. Teď sis to akorát zhoršil.” řekl Jack když jsme vycházeli ze školy. „No a co? Nechci aby se ti něco stali. Si můj nej kamoš a já to nějak ústojím.” snažil jsem se ho uklidnit. „Ale hlavní je že víš kde je pravda. Oni ať si klidně myslí že jsem na kluky ty alespoň budeš v bezpečí.” ještě jsem dodal.

Asi pěkně dostanu do držky ale můj nej kamoš bude v pohodě a nic mu nehrozí.