🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇27-Okno

Časem snad přijde ta správná chvíle. Ale teď už alespoň vím kdo jsem.

Jackův pohled

Byl jsem ve svém pokoji ale zaslechnul jsem že někdo klepal. Chtěl jsem jí otevřít ale moje máma mě předběhla. Vyšel jsem z mého pokoje a zastavil jsem se uprostřed schodů. Máma zavřela dveře a šla směrem do kuchyně. „Kdo to byl?” zeptal jsem se. „Jenom pouliční prodejník hrnců.” řekla a odešel do kuchyně. Jasně. Máma neumí lhát takže jsem poznal že lže. Šel jsem zpátky do pokoje a přistoupil jsem k oknu.

Podíval jsem se ven a viděl jsem odcházejícího Finna. Viděl jsem ho jenom zezadu. Co tak mohl chtít? Řekl jsem si v hlavě a pozoroval jsem ho až do té doby než vešel do jeho domu. Pak jsem ještě chvíli jenom tak koukal z okna. Potom jsem šel do koupelny a udělal jsem si večerní hygienu.

Mohlo být tak 19:00 a do mého pokoje vletěla moje máma. Seděl jsem na postely a celkem jsem se jí leknul tak jsem nadskočil. „Mami... Co jsem ti říkal o tom klepání?” řekl jsem otráveně. „Kdo je Finn Wolfhard?” zeptala se mě striktně s naštvaným obličejem. „No je to můj kamoš?” spíš to znělo jako otázka než jako odpověď. „Proč si mi to neřekl?” „Neměl jsem důvod.” řekl jsem a vzal jsem si telefon do ruky. „Takže s tímhle klukem se nebudeš bavit.” řekla a chtěla odejít. „Proč jako?” zeptal jsem a zvednul jsem se z postele. „Je to problémový kluk. Slyšela jsem o něm samé špatné věci a když tady zvonil tak byl pomlácený. Určitě se někde pral. A můj syn se nebude s někým jako je on bavit.” řekla a odešla a práskla dveřmi od mého pokoje. V hlavě se my objevilo strašně moc otázek ale spíš se objevil vztek. Vyběhl jsem z pokoje a běžel jsem za mámou. „Jak tohle můžeš říct o někom koho ani neznáš? Co když se mu něco stalo? Jak můžeš vědět že to nejsou jenom drby? Bavit se s ním budu. A to i přes to že se ti to nelíbí.” celkem jsem křičel a když jsem to dořekl tak se stalo něco co jsem nečekal.

Dostal jsem facku. Trochu jsem se zakymácel ale ustál jsem to. Zas tak moc silná nebyla ale nečekal jsem to. „Tak takhle se mnou mluvit nebudeš! Okamžitě běž do svého pokoje a přemýšlej nad sebou!” křikla na mě a rukou ukázala na schody. Do očí se mi nahrnuly slzy a chytnul jsem si tvář na které byl červený obtisk. „Jak chceš!” zakřičel jsem a běžel jsem do pokoje. Vběhl jsem tam a následně jsem prásknul dveřmi. Lehnul jsem si na postel a brečel jsem do polštáře.

Ještě chvíli jsem fňukal ale pak jsem vzal telefon a napsal jsem Finnovi. Měl jsem o něj strach a chtěl jsem vědět proč tu byl.

Jackie:Finne? Jsi v pořádku?
Nestalo se něco? A proč jsi byl u mě?

Finnouš:Jsem v pohodě a nic důležitého. Chtěl jsem se zeptat jestli nechceš jít zítra ven.

Jackie: Určitě půjdu. Teda jestli matka nebude doma. Pohádali jsme se.

Finnouš:Co se stalo?

Jackie:Zítra ti to řeknu. Neboj.

Finnouš:Dobře. Hlavně neplakej.

Když mi tohle napsal tak se mi spustil ještě větší proud slz. Vůbec mě to nezaskočilo že tušil že brečím. Zná mě až moc dobře.

Jackie:Nebudu. Tak zítra ahoj.

Finnouš:Zítra v 13:00 v parku.
A vem si skejt. ;)

Jackie:Dobře tak zítra ahoj.

Finnouš:Papa ;) <3

Trochu mě to potěšilo. Oddechnul jsem si že mu nic není. Ale stejně jsem byl smutný. Slzy jsem zastavil a lehnul jsem si do postele. Díval jsem se do stropu a na nic jsem nemyslel. Pak jsem si řekl že se radši zamknu. Nechtěl jsem aby sem máma zase vtrhla. Zvednul jsem se a zamknul jsem. Zhasnul jsem světlo a vlez jsem si pod deku. Ještě jsem ale spát nehodlal. Vzal jsem telefon a zapnul jsem si instagram. Projížděl jsem nejdřív stories a pak různé příspěvky.

Když mě to přestalo bavit tak jsem telefon vypnul a dal jsem ho na stůl vedle postele. Snažil jsem se usnout ale nešlo to. Vstal jsem z postele a šel jsem k oknu. Sednul jsem si na parapet a koukal jsem na hvězdy a na měsíc. „Nojo je úplněk. Proto nemůžu spát.” zašeptal jsem si pro sebe a díval jsem se na měsíc. V tom mě ale vyřešilo blikající světlo v jednou z domů. Byl to Finnův dům. Světlo blikalo jen v jeho pokoji. Když jsem se podíval do okna od jeho pokoje viděl jsem ho tam. Měl v ruce baterku kterou zapínal a vypínal. Rozsvítil jsem světlo v pokoji a zase jsem se koukal z okna na Finna. Asi si všimnul že ho vidím a tak taky rozsvítil a vzal telefon a něco do něj začal ťulat. Přišla mi zpráva.

Finnouš:Jaktože nespinkáš Ďáblíku?

Jackie:Nejde mi usnou. Jaktože ty nespíš?

Finnouš:Taky nemůžu. Myslím na tebe Ďáblíku ;*

Jackie:Proč zrovna na mě? A co to máš s obličejem?

Všimnul jsem si náplastí co měl na čele a na bradě. Bylo vidět že pokročil rameny. Nějakou dobu jsme na sebe jen tak koukali a nic nedělali. Po chvíli jsem se opřel hlavou o zeď a začal jsem usínát. Probrala mě nová zpráva.

Finnouš:Běž už spinkat Ďáblíku.

Když mi tahle zpráva přišla tak mi Finn zamával a asi si usmál. Taky jsem mu zamával a zhasnul jsem světlo. Potom co jsem si lehnul do postele jsem po pár minutách usnul. Teda na chvíli. Po asi zhruba dvouch hodinách mě vzbudila nějaká rána z kuchyně... Asi. Po pár minutách se u mých dveří někdo objevil. Chtěl otevřít dveře ale neotevřel je když byli zamčený. Jenom jsem viděl jak se pod mými dveřmi objevil papírek. Když ta osoba odešla tak už jsem jen slyšel zavření hlavních dveří. Vzal jsem papírek a sednul jsem si na postel a vzal jsem si ještě telefon. Světlem z telefonu jsem svítil na papírek.
Jacku, odjela jsem do práce a vrátím se někdy zítra večer.

Tvoje mamka

Ještě že tak. Řekl jsem si v hlavě. Takže zítra bez problémů mužů jít ven.

Budu doufat že nepřijede dřív. 

Nevím proč ale tenhle nápad se mi prostě líbil😂❤
👿Omlouvám se za chyby!😈