„Haló?”
„Ahoj synátore!” ozval se z telefonu mužský hlas. „Tati?” „Ano Jacku. Jsem to já. Tvůj táta.” „Jsi v pořádku?” zeptal jsem se protože mi už dlouho nezavolal. Máma s tátou se rozvedli tak před rokem. Když jsme se stěhovali chtěl jsem jít bydlet s tátou. Mám ho o něco radši než mámu. „Jsem. Proč bych neměl být?..... No ale to je teď jedno. Přejedu za tebou. Tenhle týden.” řekl a ve mě zavládla radost. „To je skvělé. Ale... Co máma?” „O to se nestarej. Vše je zařízené.” řekl s klidným hlasem.
Hovor s tátou byl ještě dlouhý. Když jsme se tedy rozloučili tak jsem si všimnul že je už 23:13 a že už jsem měl spát. Tak jsem tedy zalehnul do postele a zachumlal jsem se pod peřinu. Usnul jsem během chvilky. Byl jsem hodně unavený po tom celém dni.
Finnův pohled
Nemůžu říct že by se mi spalo špatně.... Ale... Taky ne moc dobře. Rano jsem se probudil a viděl jsem že je ještě tma. No ještě aby nebyla když bylo teprve 5:48. Neochotně jsem se zvednul z postele a šel jsem do kuchyně. Pořad jsem byl doma sám. Máma byla pořad u bráchy ale dneska by se měla vrátit. Když jsem došel do kuchyně tak jsem si udělal černý čaj a vzal jsem si rohlík který jsem si namazal máslem. Když jsem dosnídal tak jsem šel rovnou do koupelny. Udělal jsem ranní hygienu a vzal jsem si lékárničku. Vyndal jsem dvě malé a čtyři velké náplasti. Sundal jsem staré a nahradil jsem se novýma. Když jsem si ji lepil na čelo vzpomněl jsem si na Jacka. Mohl to být druhý... Nebo třetí den co jsme se znali a on už mě ošetřoval. Nad touhle vzpomínkou jsem se musel usmát.
Zbytek rána byl úplně normální. Počkal jsem do 6:35 a v tu chvíli jsem už chtěl jít pro Jacka. Ale když jsem otevřel dveře tak jsem myslel že zmrznu. Byla strašná zima. Rychle jsem zavřel dveře a šel jsem si pro bundu. Tak jsem tedy vyšel ven už v bundě a šel jsem směrem k Jackovo domu. Radši jsem se zastavil kousek dál od něj aby mě neviděla jeho super matka. Po nějaké chvíli jsem viděl že se otevírají dveře. Byl to on. Ten maličký klučina do kterého jsem se zamiloval. „Ahoj!” křiknul na mě. „Nazdar Ďáblíku!” pozdrav jsem mu opětoval a ještě jsem zamával. Když ke mě přišel tak jsme společně šli ke škole.
„Se divím že ti není zima, když máš jenom tu mikinu.” řekl jsem a podíval jsem se na Jacka. „Jsem trochu zvyklí na zimu. A navíc narozdíl od tebe mám nějaký tuk který mě hřeje.” řekl Jack a poplácal se na břiše a uchechtnul se. Taky jsem se uchechtnul a dal jsem mu ruku okolo ramen. Nastalo ticho které Jack přerušil. „Přijede můj táta. Chtěl bych aby jsi ho poznal.” řekl s úsměvem. Trochu jsem stuhnul. „J-jo to byl bylo fajn.” řekl jsem nervózně. „Ty ho nechceš poznat? Jako je pravdu že poznání mojí matky nebylo nějak skvělí ale táta je jiný.” řekl Jack a udělal na mě psí oči. „Jo já ho chci poznat o to nejde. Jenom... Jsem si vzpomněl na toho mého.” „Stalo se něco?” „Už tady není.” řekl jsem, sundal jsem ruku z Jacka a cítil jsem že mě pálí oči. „Promiň... To mi je lí..” ani to Jack nedořekl protože jsem mu dal ruku před pusu. „Neříkej tu větu. Prosím.” řekl jsem a Jack kývnul.
Zbytek cesty jsme skoro pořad mlčeli. Když jsme došli ke škole tak jsem si všimnul Jaedna který se uprostřed schodů rozhlížel všude okolo. Najednou se jeho pohled zastavil na mě a na Jackovi. Běl k nám snad rychlostí světla. „Kluci! To musíte vidět!” křiknul na nás udýchaně Jaeden. „Co se stalo?” zeptal jsem se nechápavě. „Prostě pojďte!” řekl a běžel do školy. Tak jsem se za ním rozběhnul. Jack byl skoro za mnou. Jaeden se zastavil u mojí skříňky a já jsem k ní pomalu přišel. „Tohle je na každé nástěnce, v každé třídě na tabuli, na kabinkách na záchodech a i na dveřích ředitelny.” řekl Jae a ukázal na fotku která mi vysela na skříňce.
(Vím je to hodně špatný ale je to dělané na rychlovku😅)
Jenom jsem na ní koukal s vykulenýma očima a měl jsem pocit že nedýchám. Po chvíli přišel Jack. „Tak co se děje?” řekl a díval se na mě. Odtrhnul jsem pohled od skříňky a prstem jsem nasměroval Jackovi hlavu na skříňku. On jenom zůstal koukat přesně jako já. „Ale musím říct že je to dobrý photoshop.” řekl Jae a dal si ruce do kapes od kalhot. „Kéžby to byl photoshop.” zašeptal jsem. Jae se na mě udiveně podíval a pak na Jacka který se červenal.
Najednou se ve mě objevil vztek. Natáhnul jsem ruku a fotku jsem strhnul. Pak jsem se rozešel a v každé třídě a z každé nástěnky jsem tu fotku strhnul. Když jsem bezhlavě chodil po chodbě která bala plná lidí slyšel jsem jak si šeptají. „To je on.”„To je ten buzerant.”„Topení jde.”„To je hrůza.”„Monstrum.” tohle všechno se rozléhalo okolo mě. Všechny fotky které jsem měl v ruce jsem hodil do koše. Najednou mě někdo chytnul za rameno. Otočil jsem se a byla to Sophia. „Můžeš mi říct co to má znamenat?” řekla a v ruce držela tu fotku. „Znamená to co tam vidíš.” řekl jsem, vyrval jsem jí fotku z ruky a hodil jsem ji do koše. „Cože?” zeptala se trochu naštvaně. „Prostě mě Jack políbil.” řekl jsem a podíval jsem se jí do očí. Už chtěla něco říct ale přerušil jí ředitel. „Pane Wolfharde! Běžte do ředitelny.” řekl a rukou ukázal směrem k ředitelně. Kývnul jsem a šel jsem. Sophia a mě koukala smutným pohledem.
Když jsem šel do ředitelny procházel jsem okolo jedné nástěnky kde byla další fotka. Přišel jsem k ní a fotku jsem strhnul. Pak jsem pokračoval k ředitelně. Dveře byli otevřený tak jsem vešel dovnitř. Uvnitř seděl Jack. Vypadal smutně. Skoro měl i slzy v očích. Zato já jsem měl vztek. Ne na Jacka, ne na sebe. Ale na toho bastarda který to udělal. „Tak se posaďte pane Wolfharde.” řekl ředitel který stal za mnou. Tak jsem se tedy posadil vedle Jacka.
„Jsi v pohodě?” zeptal jsem se Jacka. A on zakroulit hlavou že ne.
Tak na tohle jsem se hodně těšila 😁😉
Snad se líbí💕
🌠Omlouvám se za chyby!🌠
ČTEŠ
🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]
Fanfic🌇29.září 2k19-22.listopad 2k19🌉 ⚠️Knížka obsahuje hodně chyb a autorka není schopná je opravit tak se nezlobte a při čtení si chraňte oči⚠️ •Něco z knížky😏🌹: ~„M-moc se o-omlouvám."řekl s nervozitou v hlase i v obličeji a sklonil hlavu a tím pře...