🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉46-Nálada

„Víš že jestli je nebudeš brát tak se to zhorší. Víš co říkal doktor Howkin.” řekla mamka s tónem jako kdybych umíral.

Díval jsem se na ní a nic jsem neříkal. Vím co říkal ale nechtěl jsem to říct. ”Finne. Řekni co říkal.” řekla smutně mamka. Z hluboka jsem se nadechnul a taky vydechnul. „Cituji... Musíš brát ty prášky nebo se to zhorší a dostaneš se do jednoho procenta.” řekl jsem a sklopil jsem hlavu. „Slyšel jsi se? Víš co to znamená? Nechci o tebe přijít.” řekla smutně mamka. Radši jsem nic neříkal. Cítil jsem se provinile za to že jsem to nebral vážně. Mamka přišla ke mě a předemě postavila krabičku s prášky. „Začínáš dneska. Vždycky odpoledne si ho vezmeš.” řekla a šla zpátky k lince. Vydal jsem jeden prášek z platíčka a šel jsem si natočit vodu na zapití. Hodil jsem dosebe prášek a zapil jsem ho. „A máš útrum s alkoholem. Doufám že ti to je jasný.” řekla mamka a otočila se na mě. Jen jsem kývnul hlavou a šel jsem do svého pokoje.

Jelikož je zítra škola a já jsem tam nějakou tu dobu nebyl tak jsem se rozhodl se trochu podívat na učení. Pravda měl jsem 'domácího učitele' ale to není jako škola. Vzal jsem si učebnici předmětu který fakt nesnáším. Chemie. Začal jsem listovat a nic moc jsem nenašel. Tak jsem vzal sešit který jsem měl 'podstivě' dopsaný a někde uprostřed jsem začal číst všechno co tam bylo.

Když bylo 18:04 tak mě z mého učení... Lomeno nic nedělání.... Vyrušilo cinknutí mého telefonu. Nebudu lhát... Myslel jsem že to bude Jack ale... Zdání klame. Psala mi Sadie.

Zrzka na druhou:Nechceš jít ven?

Dement na třetí:A co takhle napsat:Ahoj Finnie. Dlouho jsme se neviděli. Nechceš zajít ven. Teda jestli neruším?

Zrzka na druhou:Tak promiň... Ale vážně. Nechceš jít ven?

Dement na třetí:Učím se

Zrzka na druhou:Stejně do toho jenom čumíš. Nic víc.

Dement na třetí:Pravda. Tak za 5 min v parku?

Zrzka na druhou:Budu tam. ;)

Položil jsem telefon a zavřel jsem učebnici. Obléknul jsem si bundu a šel jsem směrem k hlavním dveřím. „Kam jdeš takhle pozdě?” zastavila mě mamka. „Jenom na chvíli.... Za kamarádkou.” řekl jsem. „Ale v osm nejdéle buď doma.” řekla a zašla do obýváku. Vyběhl jsem ven a běžel jsem do parku. Musím říct že byl zázrak že jsem se nikde nerozzekal. Skoro všude bylo náledí. Takhle tuhá zima jako je letos tu ještě snad nebyla. Venku už byla tma a já jsem doběhl do parku. Sadie tam už na mě čekala. Stála u lavičky a v ruce měla telefon. „Ahoj.” křiknul jsem na ní. „Ahoj.” taky mě pozdravila a obejmula mě.

„Tak co? Jaký byl lyžák?” zeptala se když jsme si sedali na lavičku. „Jo fajn.” řekl jsem a v hlavě se mi hned objevily myšlenky na Jacka. „Aaa co Jack?” „Ehm co? Jack? Jooo... Dobrý.” řekl jsem nervózně a podrbal jsem se na zátylku. „Budu hádat... Že se tam něco stalo.” řekla a strčila do mě loktem. „Ne... Teda... Skoro.” řekl jsem. „Že vy jste se dali dohromady!” vykřikla Sadie. „Pššt! Hlasitěji to říct nešlo?” „Šlo ale bylo mi to trapný. Tak jste spolu?” řekla a ušklíbnula se. „Ne.” řekl jsem striktně. Jelikož Jack nechce aby to zatím někdo věděl. „Lžeš... Poznám to.” řekla a já jsem se začal červenat. „Jack mě zabije.” řekl jsem se smíchem ve hlase a dal jsem si hlavu do dlaní. „Prooooč?” „Nikomu jsem to neměl říkat.” „Ale ty jsi mi to neřekl. Já jsem na to přišla.” řekla a zasmála se. „Pravda. Ale je to jenom mezi námi.” řekl jsem a opřel jsem se zady o lavičku.