🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇23-Smutek

„Tak tohle si na sebe v životě nevermu. Ani za nic!” řekl jsem s vážným pohledem. A ona se jako koza pořad smála. „Jestli já budu ďábel tak ty budeš koza ty kozo!” řekl jsem a smích jí přešel ale já jsem začal.

Nějakou tu chvíli jsme blbli a já jako bych zapomněl na všechno co mě trápilo. Po dlouhé době jsem měl dobrou náladu. „Hele co kdyby jsi zítra spal u mě? Aby jsi nemusel brzo domů.” řekla Sophia a strčila do mě loktem. „Nevím jestli to máma dovolí ale skusit to můžu.” řekl jsem s radostným úsměvem a vzal jsem telefon. Naťukal jsem do telefonu mamky číslo a zavolal jsem ji. Celkem dlouho jsem ji přemlouval ale nakonec povolila. Měl jsem strašnou radost.

Bylo už celkem pozdě a tak jsem usoudil že bych měl jít domů. „Tak jo. Zítra po škole půjdeme k tobě domů pro tvoje věci a pak rovnou ke mě. A ten tvůj kostým ještě nějak doladím.” řekla mi Soph mezi dveřmi a mrkla na mě. Jen jsem kývnul a zamával jsem jí když jsem odcházel. Cestou jsem přemýšlel nad tím jaký to zítra asi bude. Půjdu tam jako nějaký čert, ďábel, satan, lucifer.... No prostě něco s rohy a Soph nakonec bude vážně koza. Zajímalo by mě jako co půjde Finn. Ale tak mě to může být jedno. A hele špatná nálada se vrací. Super. Už se mi stýskalo.

Došel jsem domů a už mě čekala mamka s večeří. Při večeři mi dala malé kázání ohledně zítřejška a tak dále. Když jsem dojedl a 'doposlechl' jsem si mámi proslov šel jsem do pokoje. Vzal jsem si potřebné věci a šel jsem do koupelny. Vykoupal jsem se, vyčistil jsem si zuby, oblékl jsem se a šel jsem směrem do pokoje. Tam jsem okamžitě a bleskovitě zalétl do postele. Chtělo se mi strašně spát ale nešlo to. Vzal jsem si telefon a šel jsem na instagram.

Chvíli jsem jen tak koukal na najednou jsem viděl něco co mě hodně nabolelo u srdíčka.

Od mě asi vážně vyměnil za Sadie. Díval jsem na tu fotku a chtělo se mi začít brečet. „Ne nebudu.” zašeptal jsem doprázdna a vtom mi po tváří sleja jedna slza. No výborně. Teď už to nezastavím.

Finnův pohled

Musím říct že jsem si Sadie celkem dost oblíbil. Od pondělí mi pomohla se strašně věcma. Řekl jsem ji všechno co se stalo... Ale svoje pocity ohledně Jacka jsem vynechal. Trávil jsem s ní hodně času ve skateparku do kterého občas zašel i Jack. Vyděl jsem ho pokaždé. Vypadal jako kdyby žárlil. Asi si myslí že jsem ho vyměnil za Noaha a Sophii že jsem vyměnil za Sadie. Ale to není pravda. S Noahem prohodím ráno vždy jen pár slov. Nemůžu ho považovat za kamoše. Jacka mi prostě nikdo nikdy nenahradím. Nikomu jinému totiž nemůžu říkat Ďáblíku.

Když jsem přišel domů bylo 19:27. Byl jsem venku se Sadie. V chodbě mě odchytila mamka „Zítra máte ten ples že? Za co půjdeš?” řekla velice nadšeně. „Ani nevím. Asi za sebe.” řekl jsem s otráveným výrazem. Uvědomil jsem si že tam totiž jdu s Ashley. „Tak to ne protože už jsem ti něco připravila.” řekla a dala mi do rukou nějaké tašky. „Ne mami to je dobré. Já půjdu třeba za číšníka ale nechci jít za...” podíval jsem se do jedné z tašek.  „Vlkodlaka?” „Prostě si to zítra vezmeš a hotovo.” řekla a odešla. Super. Šel jsem do pokoje a tam jsem si tašky odložil.

Okamžitě jsem zapadl do postele. Neumytý, v oblečení a nenajezený. Byl jsem úplně vyčerpaný z celého dne. A taky jsem byl úplně na dně. Opět. Nemohl jsem ale i přes mojí únavu usnout. Vzal jsem telefon a začal jsem si prohlížet galerii. Našel jsem jednu fotku ze které se mi do očí nahrnuli slzy.

Flashback
„Jacku stůj!” řekl jsem a chytnul jsem ho za rameno. „Proč?” řekl a zastavil. „Chci si tě vyfotit.” „A proč?” zeptal se s nechápavým pohledem. „No nemravný věci nad ní dělat nebudu. Neboj.” řekl jsem a ušklíbnul jsem se a on jen na mě koukal a začal se trochu červenat. „Postav se sem.” řekl jsem a nastavil jsem ho čelem ke mě. „Úsměv Ďáblíku!” řekl jsem a vyfotil jsem jednu fotku. „No tobě to ale sluší Ďáblíku.” řekl jsem když jsem si prohlížel fotku. „Sakra neříkej mi tak.” řekl se smíchem ve hlase a strčil do mě. „Hele ty!  Co do mě stékáš!” řekl jsem a taky jsem ho strčil. Oba jsme se začali smát jako blbci.
End of flashback

Z této vzpomínky mě začali pálit oči. Když jsem si vzpomněl jak jsme byli šťastní a hlavně spolu. I když to jen skoro týden tak mi to chybý. Chybý mi jeho úsměv. Jeho červené tvářičky. Jeho krásné oči. A hlavně mi chybý prostě on. Proč jsem takoví dement. Ale když bych byl v jeho přítomnosti měl bych zase ten pocit. Nechci ten pocit cítit. Nemůžu být na kluky. Ach už je to tu zase. I když možná jsem. Možná jsem přece jenom gay.

Přemýšlel jsem nad tím asi až do 1:38 ale nakonec jsem usnul. Zdál se mi divný sen. Byl o něm. Byl o Ďáblíkovi. Ale nebyl to hezký sen. Něco se tam stalo. A nebylo to hezké.
Sen
Stál jsem kousek od domku na stromě a nahoře stal Jack. Byl úplně na okraji. Šel jsem blíž a on se stále blížil víc k okraji. „Jacku stůj!” zakřičel jsem. S každým mým krokem byl Jack blíž k okraji. Nakonec mu scházel jeden krok který udělal a začal padat dolů. Běžel jsme k němu „Nee!!  Ďáblíku!!  Jacku!!!” křičel jsem když jsem běžel. Ale čím rychleji jsem běžel tím dál Jack byl. Najednou byla všude tma a jenom jedno místo byl jakoby nasvícené. Byl tam a ležel tam na zemi a nehýbal se. „Nenávidím tě Finne! Za tohle můžeš ty!” ozvalo se najednou okolo mě. „Ne...” zašeptal jsem. Ozvěna se stále opakovala. Začal jsem brečet.

Najednou jsem se probudil a celý můj polštář a moje tváře byli úplně mokré. Celý sen jsem si důkladně pamatoval. Měl jsme strašně špatný pocit že se něco stane, nebo že se už stalo. Okamžitě jsem vzal telefon a zavolal jsme Jackovi. Už bylo 6:39 takže už by měl být vzhůru. „H-haló?” ozvalo se z telefonu. Byl to Jackův hlas. Ihned jsem to típnul. Chtěl jsem se ujistit že se v pořádku. Tenhle sen byla strašná noční můra.

Už nikdy to nechci zažít. Nikdy!

Tak tahle kapitola byla úplně o ničem. 😞
Moc se omlouvám ale mám takové divné období takže kapitoly jsou celkem trash.😭
Snad to bude časem lepší.😞😉
😏Omlouvám se za chyby!😏