🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉18-Zpráva

Co se to se mnou sakra děje?

Jackův pohled

Když Finn odešel a nechal mě před školou tak jsem šel za Soph. Finn mi řekl ať se jí zeptám jestli by se mnou nešla na ten Halloweenský ples. Ale já jsem tam s ní jít nechtěl. Ne kvůli tomu že bych nechtěl strávit večer s ní to ne. Mám ji rád ale jako kamarádku a právě proto jsem ji nechtěl obrat o večer který mohla strávit s někým kdo se jí líbí. Ale i tak jsem za ní šel ale nezeptal jsem se jí.

Já a Soph jsme šli spolu domů a pak jsme se domluvili že půjdeme do skateparku. Sophia sice na skejtu neumí ale prý mě chce vidět jezdit. Když jsme došli k skateparku tak jsem neváhal a hned jsem skočil na skejt od Finna. „Od koho máš ten skejt?” zeptala se mě Soph. „Od Finna. Dal mi ho k narozeninám.” řekl jsem když jsem se před ní zastavil. „Jo ták. Vlastně jsi mi ještě moc nevyprávěl co se dělo na té oslavě.

Soph je moje opravdu dobrá kamarádka, ale pořad nevím jestli ji věřit. Ale potom že si dala práci s tím mi udělat oslavu tak bych jí věřit měl. Řekl jsem jí úplně všechno jak o oslavě, tak o mých pocitech, orientaci a i o Finnovi. Strašně se mi ulevilo a čekal jsem co mi na to řekne. Dlouho přemýšlela a snažila se to všechno vztřebat. „Tak to je síla. Měl bys mu to říct.” řekla a podívala se na mě. „Ví že jsem gay. Říkat mu to nemusím.” „Ale ne tohle ty hlupáčku. To že se ti líbí a že ho nejspíš miluješ.” „Ne to nemůžu. Stratil bych ho.” řekl jsem a posadil jsem se na lavičku. „To nemůžeš vědět. Třeba tě taky... ” „Miluje? To sotva. Vypadá jako stoprocentní hetero.” skočil jsem Soph do řeči.

„Tím bych si tak úplně jistá nebyla. Ty sis nikdy nevšiml toho jak na tebe kouká, jak se chová v tvojí přítomnosti, pořad se tě dotýká a co je snad nejvíc podstatný to že se tě snaží chránit.” když to dořekla tak jsem si to všechno začal uvědomovat. „To není možný. Měl rande s holkou.” řekl jsem když jsem si vzpomněl na to jak jsem ho viděl s holkou v parku. „To jsem byla já a rande to nebylo. Finn nikdy holku neměl.” řekla a já jsem na ní vyvalil oči.

Byl jsem hodně překvapený. Sophia zná Finn o dost déle než já a ví o něm snad všechno. Teda skoro všechno ale když říkala že nikdy neměl holku vypadala že si tím je opravdu jistá. Nějak mě extra nezajímalo že ta holka se kterou byl v parku byla ona ale zajímalo mě že nikdy nikoho neměl. „Vždyť mi říkal že se líbal už hodně krát. Třeba mi lhal jenom aby mě mohl políbit.” zašeptal jsem. „Aww to je sladké. Měli by jste jít spolu na ten ples. Pozvi ho.” řekla a šťouchla do mě loktem. „To nemůžu.” „Proč ne?” „Odmítne mě.” „Ale nekecej.” řekla a vzala mi telefon. Zamčený ho nemám takže se hned dostala k mým kontaktům. „Vrať mi to.” křiknul jsme ma ní ale ona se s mým telefonem rozběhla pryč. Běhal jsme za ní po celým skateparku ale nemohl jsme jí chytit. Nakonec jsme to vzdal a sednul jsem si zpátky na lavičku.

Pochvíli Soph přišla zpátky za mnou a sedla si vedle mě a dala mi telefon zpátky do ruky. „'Ahoj Finnie, nechtěl bys jít na ten ples se mnou? Srdíčko.' co to má být? Takhle já vůbec nikomu nepíšu.”  řekl jsme a otočil jsem se na Soph která jenom pokročila ramena. „Jo počkat. On svůj telefon ztratil takže mu ta zpráva vůbec nepřijde. Heč.” řekl jsem s úsměvem. Soph se na mě zlostně zamračila a neměla co na to říct.

Finnův pohled

Bylo 18:49 a mě přišla nová zpráva. Vzal jsme telefon a byla zase od Jacka. Ty co jsem měl nepřečtené předtím jsem věděl že byli staré ale tahle... „Ahoj Finnie... Proč mi píše Finnie? Nechtěl bys jít na ten ples se mnou?” přečetl jsem tu zprávu nahlas. Asi Soph jde s někým jiným tak nemá s kým jít. Jako já taky ne tak proč ne že. Když jsem mu chtěl odepsat tak mi najednou přišla další zpráva. „Strašně tě miluji. Budeš se mnou chodit? Co to kurva je? Mu někdo vzal telefon nebo co? Radši mu zavolám.” jak jsem řekl tak jsem taky udělal.

Vytočil jsem Jackovo číslo na telefonu a zavolal jsem. Dlouho to nikdo nezvedal tak už jsem to chtěl položit ale najednou... „Haló?” ozvalo se z telefonu. „Tady je Finn. Jacku jsi to ty?” zeptal jsem se a chvíli jsem nic neslyšel. „Jeee Finne. Jo jsem to já Jack. Ty už jsi našel svůj telefon. To jsem rád.” bylo poznat že je nervózní i přes ten telefon. „Hele myslel jsi to vážně?” zeptal jsem se. „Jestli myslíš to s tím plesem tak jo.” „Hele to jsem zrovna nemyslel ale jo klidně půjdu ale myslel jsem to jestli mě miluješ.” zase bylo ticho. „Nene to psala Soph. Víš nudí se.”ouvalo se tak po minutě. „Aha, hele provedeme to zítra ve škole jo?” „Jasně, stejně už musím jít tak ahoj.” řekl Jack a tíhnul mi to.

Z tohoto hovoru jsem byl hodně zmatený. Jack v tu chvíli jak mi říkal že ne že to psala Soph zněl dost nervózně a moc se mi tomu nechce věřit. Přece jenom Jack lhát prostě neumí.

Jackův pohled

„Já tě asi zabiju.” řekl jsem a otočil jsem se na Soph. „Říkal si že ho ztratil a že mužů psát co chci.” řekla a usmála se. „Teď si bude myslet že se mi líbí.” zvednul jsem se z lavičky a začal jsem nervózně přešlapovat na místě. „Ale vždyť je to pravda.” řekla Soph. „Je lepší když to bude vědět.” ještě dodala. „Chci aby se to někdy dozvěděl to jo ale ne teď a takhle.” řekl jsem a sednul jsem si zpátky na lavičku. „Hele ale alespoň víš že s tebou půjde na ten ples.” řekla a ja jsem se na ní jenom zdrceně podíval.

Už určitě něco tuší, a já nejsem připraveny mu to říct. Co mám sakra dělat? Jedna zpráva vám může ztížit celý život.