🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌉34-Odjezd

„Víš j-já... Já tě... A-asi... Te-teda určitě... Já tě mi- ”

Jack mě přerušil jeho smíchem. Chytnul ho záchvat smíchu a já jsem se na něj podíval obličejem který říkal to nemyslíš vážně. „Vážně se teď směješ?” řekl jsem a nadzvednul jsem obočí. Jack se pořádá smál. Na úžasný smích to neříkám... Ale teď se to vážně nehodilo. „Promiň... Jenom... Máš na hlavě vrabce.” řekl Jack a pořad se smál. Chtěl jsem si sáhnout na hlavu a vážně jsem tam cítil něco. Když jsem zatřásl hlavou pták odletěl. „Aaaa.” zakřičel jsem protože jsem se leknul. „Jsem to říkal.” řekl Jack a záchvat smíchu se mu vrátil. „Super. Tak někdy jindy.” řekl jsem trochu smutným tónem. Jack se uklidnil. „Promiň. Pokračuj.” řekl a já jsem se nadechnul. „Já...” „Ahoj kluci!” přerušil mě holčičí hlas. Otočil jsem se a stála tam Sadie. „Ahoj!” křiknul na ní Jack. „Ahoj...” řekl jsem skoro neslyšitelně. „Tyjo to je doba co jsem tě neviděla Jacku.” řekla a obejmula ho. „A ty se nedokážeš ani ozvat.” dodala a přistoupila ke mě a bouchla mě do ramena. „Hmm” zamručel jsem. „Vyrušila jsem vás z něčeho?” zeptala se Sadie. „Ale ani ne... Stejně to nebylo nic důležitého.” řekl jsem a posadil jsem se na lavičku. „Je mi to líto ale už musím. Tak se mějte a Finne... Řekneš mi to zítra jasný? Tak ahoj!” řekl Jack, zamával nám a odešel. Trochu zhrouceně jsem seděl na lavičce. Ani jsem mu nezamával. „Ahoj!” křikla Sadie na Jacka a posadila se vedle mě.

„Promiň. Nechtěla jsem vás vytušit.” řekla omluvně. „Vážně to nebylo nic důležitého.” řekl jsem a pokusil jsem se o úsměv. Sadie se mi koukala přímo do očí. „Měl bys mu to říct.” řekla a já jsem znervózněl. „Vůbec nevím co tím myslíš.” řekl jsem a odvrátil jsem pohled. „To je jasný že máš oči jen pro něj. A myslíš si že to není vidět? Nevýdám vás každý den a vidím to. Jsi zamilovaný!” řekla a loktem do mě lehce strčila. „Možnaaa.” řekl jsem. „Určitě.” řekla Sadie a usmála se. Úsměv jsem jí opětoval.

Chvíli jsme si povídali... Já jsem jí řekl co se v poslední době stalo a ona mě. Podíval jsem se na telefon a zjistil jsem že je 20:08. Měl jsem být doma nejdéle v osm a domů to mám ještě tak dva kilometry. Rychle jsem se rozloučil se Sadie a běžel jsem domů. Doběhl jsem k mému domu a opatrně jsem otevřel dveře. Vešel jsem dovnitř a viděl jsem mamku jak spí ve křesle v obýváku. Opatrně jsem vyšel schody a šel jsem do pokoje. Lehnul jsem si do postele a s dobrý pocitem jsem usnul.

Dny utíkali až moc rychle. Byla středa, a zní se stal čtvrtek, a pochvíli tu byl osudný pátek. Ráno bylo normální a škola byla opět nuda. Naše obvyklá partička zrovna vycházela ze školy. „Škoda že musíš odjet. Zrovna dneska je tak hezky. Jsme mohli jít ven.” řekl Wyatt když jsme vyšli před školu. Jaeden jen souhlasně přikyvoval. „Ale mohli bychom jít alespoň na chvíli ne?” řekla Soph. „Říkal jsem že odjíždíme hned po škole. Mrzí mě to.” řekl jsem a pohled mi sjel na Jacka který se radostně netvářil. „Neboj Ďáblíku. Zvládneš to tu i když tu nebudu.” řekl jsem a rozcuchal jsem mu vlasy. „Nechceš alespoň hodit domů? Přijede pro mě táta.” řekl a viděl jsem že se mu objevila malá radost v očích. „Tak dobře.” řekl jsem a usmál jsem se. Jackovo táta je super chlap. Už jsme se poznali a jsem za to rád. Ano je pravda že je hodně nezodpovědný ale to já jsem taky. Takže si skvěle rozumíme.

„To není fér. Jack ho bude mít dýl než mi.” zašeptal Jaeden Sophii do ucha. „Já tě slyšel.” řekl jsem a podíval jsem se na něj. Všichni kromě Jacka jsme se smáli. Ale po chvíli se alespoň usmál. V tom u školy zastavilo auto ve kterém seděl jeho táta. Zatroubit abychom už šly. „Tak ahoj ty pako.” řekla Soph a obejmula mě. „Budeš chybět.” řekl Wyatt a se přidal. „Bez tebe to tu nebude ono.” řekl Jae a taky se přidal. Po chvilce mě pustili. „Taky mi budete chybět.” řekl jsem a zamával jsem. Jack už byl v autě a já jsem otevíral dveře. „Dobrý den pane Grazere.” pozdravil jsem. „Ahoj Finne! Tak honem nasedni.” řekl s velkým úsměvem. Nasednul jsem a auto se rozjelo.

„Kluci budu se muset stavět ještě pro něco v obchodu tak počkáte v autě. Budu hned zpátky.” řekl Jackův táta když zastavil u obchodu. Vystoupil a zmizel v obchodu. Podíval jsem se na Jacka který se snažil usmívat. Něco nebylo úplně v pořádku. „Ďáblíku? Copak se děje?” řekl jsem starostlivě. „Co? Nic. Jenom.... Budeš mi moc chybět a.... Bojím se toho tu být bez tebe.” řekl a v očích měl slzy. „Neumím tu být bez tebe. Nikdy jsem to nezažil.” řekl a jedna slza mu utekla. „Klid. To zvládneš máš tu Soph, Jae, Wyatta, tátu, Sadie...” začal jsem vyjmenovávat. „Ale oni nejsou ty.” řekl a z očí se mu hrnula jedna slza za druhou. Vtáhnul jsem ho do silného objetí. „Budu ti volat, psát, psát dopisy, posílat fotky... Všechno co půjde. Klidně ti pošlu i mojí mikinu.” zašeptal jsem mu do vlasů. On souhlasně kývnul. Když se trochu uklidnil tak jsem se odtáhnul. Utřel jsem mu slzy z tváří. Když většinu utřel do mého trička.

V téhle chvíli jsem začal něco cítit. Šimravý pocit v podbřišku, rychle bijící srdce, moje oči se topily v těch jeho.... Začal jsem se k němu přibližovat. Mojí ruku jsem mu jemně přiložil na tvář. Přibližoval jsem se blíž a blíž. Jack se na mě koukal vyděšeně. Zbývali milimetry a pak... Jsem spojil naše rty. Netrvalo moc dlouho a v mé kapse začal zvonit telefon. Rychle jsem se odtáhnul a podíval jsem se kolik je. Bylo 14:09 a já byl domluvený že ve 14:00 budeme odjíždět na letiště. Rychle jsem vyletěl z auta. „Promiň musím jít. Napíšu ti. Milu-.... Budeš mi chybět.” řekl jsem a zavřel jsem dveře od auta. Běžel jsme domů co nejrychleji jsem mohl. Hlavou mi probíhaly myšleny na Jacka. Vážně jsem to teď udělal? Já jsem ho políbil. Bylo to zkutečné. Jeho jemné rty se dotýkaly těch mých a.... Byl to skvělý pocit.

Doběhl jsem domů a před domem stál taxík u kterého nedočkavě přešlapovala mamka. „Kde jsi takovou dobu? Rychle nasedej a jedeme.” řekla a sedla si do auta. Taky jsem si sednul a taxík se rozjel. Cesta utíkala celkem rychle. Co nevidět jsme byli na letišti kde jsme čekali jenom deset minut a nastoupili jsem do našeho letadla. Sedl jsem si k oknu a díval jsem se ven. Jediná človíček na kterého jsem myslel byl Jack.

Tak teď budu muset mít dva měsíce apsťák. Budu bez mého Ďáblíka.

Měla bych otázku... Chtěli by jste aby jsem napsala kapitoly i jak byl Finn v L.A. nebo už mám rovnou napsat kapitolu že přiletěl domů?😏😆💕
🌋Jinak omlouvám se za chyby!🌋