🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇37-Facetime

Díval se na mě.

Zamával jsem mu a vešel jsem do domu. Hned co jsem vešel a zavřel jsem dveře poskytnul se mi pohled na mamku s koštětem v ruce. Koště se najednou objevilo v mé ruce a já jsem věděl co dělat. Zametl jsem celý dům a pak prošlo vytírání což mamka radši udělala sam. Já jsem mezi tím utřel prach. Po úklidu jsem si šel vybalit věci. No a najednou už bylo 17:38. Ten čas ale rychle utekl. Ani jsem neobědval. Šel jsem do kuchyně kde byla mamka a připravovala večeři. „Mami? Víš jak máme jet na ten lyžák?” přišel jsem blíž k ní. „Ano.” odpověděla a ani neodtrhla pohled od linky. „Tak jedeme už v pondělí a já nemám věci.” řekl jsem a podrbal jsem se na zátylku. „Tak to aby jsme zítra jeli nakoupit.” řekla podivuhodně klidně. Já jsem jen kývnul a sednul jsem si ke stolu. Mamka na stůl položila večeři... Hmm... Špagety.... A já jsem se do toho s chutí pustil.

Když jsem dojedl tak jsem odnesl talíř do dřezu a šel jsem do koupelny. Dal jsem si rychlou sprchu a s ručníkem okolo pasu jsem šel do pokoje. Vzal jsem si boxerky a mokrý ručník jsem dal na topení. S telefonem v ruce jsem si lehnul do postele a zapnul jsem si instagram. Začal jsem projíždět nějaké nové příspěvky lidí co sleduji. Narazil jsem na jeden hodně hezký.

Je to už hodně stará fotka ale nějakým způsobem jí vážně zveřejnil až teď? Dal jsem tomu srdíčko a rozhodl jsem se mu zavolat. Vyjel jsem z instagramu a začal jsem hledat Jackovo číslo. Ďáblíček😈🌹. No co... Je to hezká přezdívka. Vytočil jsem jeho číslo a čekal jsem až to zvedne. Při mém štěstí to zvedla jeho matka. „Haló? Kdo volá?” radši jsem to hned típnul. Už jenom její hlas mě sere. No nic tak hold v pondělí. Řekl jsem si v hlavě a položil jsem telefon na stůl vedle postele. Mohlo být tak 20:00 a já jsem usnul. Spal jsem jak medvěd v zimním spánku.

Druhý den... Tedy v neděli... Jsme jeli s mamkou do centra nakoupit věci na lyžování. Jelikož máme doma jenom jednu a půl lyže. A né vůbec za to nemůžu já. A vůbec jsem tu půlku neztratil. A taky jsem nikdy neztratil celou tašky s věcmi na lyžování. A nikdy jsem nezapomněl rossingoly na sjezdovce. Ale to je teď vedlejší. Koupili jsme lyže, hůlky, helmu, rossingoly a brýle. Nebylo to zrovna levné ale vydrží mi to dlouho. Teda jestli to zase neztratím.

Naskladali jsem to do auta a jeli jsme domů. Mohlo být tak 13:45 a my jsme dorazili domů. Věci jsem naskladal do mého pokoje a začal jsem si balit. Vlastně jsem včera ani nemusel vybalovat když to tam dám teď znova. Bal jsem tam tyčka, tepláky, hodně ponožek, termo věci, a tak dále a tak dále. Prostě ty potřebné věci k přežití. Jelikož tam budeme jen týden tak toho moc nepotřebuji. Pro mě je teď týden jako pro někoho jemného den. Kufr s taškou a s lyžemi jsem radši dal do předsíně abych na nic nezapomněl.

Když už byl večer tam jsem po večeři šel do pokoje a zapnul jsem si notebook a hledal jsem nějaký koukatelný seriál. Který jsem nenašel protože mi volala Sadie. Zvednul jsem jí to a ona zapla videohovor.

„Ahoooj!” křikla.

„Čau čau.”

„Tak cooo? Už jsi doma?”

„Už od včera.”

„Tak jaktože o tom nevím.” řekla dotčeně.

„Neví to nikdo kromě....”

„Jacka.” přerušila mě.

„Jo přesně všichni kromě Jacka. A příště mi nemusíš skákat do řeči.” řekl jsem dotčeně naoplátku já.

„Tak pardón že žiju. Aaaa jak se těšíš na zítra?” zeptala se.

„No nevim. Asi jo.”

„Tak to je dobře. Hlavně dávejte bacha na tu partu.”

„Jakou partu?” řekl jsem nechápavě.

„No na tu jak říkal Jaeden. Je to parta z mojí bývalé školy. A nejsou zrovna přátelský... Obzvlášť k lidmi z LGBT...” řekla.

Začal jsem přemýšlet a pátrat v paměti. Nemohl jsem si nic takového vybavit.

Flashback
22.10.2019 Přišel jsem do parku a na jedné lavičce vážně seděl Jaeden. Přišel jsem blíž a on svůj pohled ze země přesměroval na mě. „Jestli chceš bitku tak to řekni hned.” řekl jsem s otráveným obličejem. „Ne. Vážně se chci usmířit.” řekl a postavil se. „Jooo a teď na mě vyběhne tvoje komando a z obličeje mi uděláj bramborovou kaši. To určitě.” řekl jsem a odstoupil jsem od něj dál. „Ne vázně. Přísahám. A chci tě varovat. Až pojedeme na lyžak tak snami pojedou nějaký studenti a...” „Heh tyhle pohádky vykládej někomu jinému.” přerušil jsem ho. „Ne opravdu.” vytáhl si tričko a na břiše měl velkou ránu od něčeho co muselo být hodně ostrý. „Tohle se mi stalo když jsem musel skočit do vody v lomu.” řekl a ukázal na ránu.

Na jednu stranu jsem mu nechtěl věřit po tom co mě a Jackovi udělal ale zase... On nikdy nebyl tak špatný, jenom se chytnul špatný party. „Tak mi dej důvod ti věřít.” řekl jsem a on se otočil. „Někdo je takový že předstírá že nenávidí to čím je.” chvíli mi trvalo přijít na to co tím myslel ale pak mi to došlo. „Ty jsi...” „Jo jsem... Líbí se mi kluci. Proto jsem taky musel skočit.” řekl a otočil se zpátky na mě.
End of flashback

Teď už jsem si vzpomněl. Byl to den kdy jsem se usmířil s Jaednem.

„Háló? Země volá Finna. Posloucháš mě?” křičela Sadie.

„Co? Ehm.. Jo.” řekl jsem když jsem se probral z přemýšlení.

„Říkala jsem ať jim nevěříš ani slovo. Ale když po tobě budou něco chtít spíš to udělej pro Jackovo bezpečí ano?” nejspíš zopakovala.

„Jim dám backende do huby a dají nám pokoj.”

„Jsou tři hlavní a bůh ví kolik budou mít spojenců. Být tebou to nedělám. Budeš tam jen ty a Jack. Budete v nevýhodě.”

„Jak jenom já a Jack?”

„No vždyť ostatní nejednou. Jako z vaší školy jede víc lidí ale Soph, Wyatt a ani Jae nejedou.”

Jenom jsem na ní koukal do momytoru a nic jsem neříkal. Náš videohovor trval asi ještě půl hodiny a pak jsme se rozloučili a ukončili jsme ho. Nebudu lhát... Ta partička z té druhé školy mě trochu děsí. Zatím podle toho co jsem slyšel tak... Jsou to psychopati. Budu se snažit se od nich držet co nejdál. A Jacka... Toho přivážu k postely a klíč od pokoje někam zahodím aby se k němu nedostali.

Nikdo mu neublíží... Ani já....

Už to tu bude MonikaVankov 😂💕
A asi jste si všimli nového obalu... Líbí?🌹
A dneska tahle knížka dosáhla 900 předčtení!!🌋😍
👅Jinak omlouvám se za chyby!👅