🌇...Říkej mi tak...🌉[Fack CZ]

🌇5-Noah

Ale kdo by na mě myslel ve čtyři ráno proboha.

Jackův pohled
Dlouho jsem nemohl spát. Skoro celou noc jsem myslel jenom na Finna. Měl jsem tolik otázek ale bál jsem se že když bych se ho zeptal tak by mě odsoudil a přestal by se se mnou bavit. Ano znám toho teprve jeden den ale nikdy se mě nikdo takhle nezastal.

Přes noc jsem se vzbudil asi šestkrát a nemohl jsem hodinu usnout. Z myšlení na Finna jsem začal cítit divný pocit v podbříšku... Ano v podpřísku. Jako by mi tam začalo létat několik motýlků. Už od první chvíle co jsem do něj omylem narazil tak si připadám jako kdyby byl svět hned o něco krásnější.

Teda do té doby než mě nechal samotného čekat před školu. Listoval jsem si ve svém deníku kam si píšu úplně vše. Vytáhl jsem si propisku že tam něco dopíšu ale najednou přišli nějací kluci a chtěli můj deník. Když jsem řekl že jim ho nedám dostal jsem pěstí do břicha a pak do tváře. Spadnul jsem na zem a chvíli tam ležel ale pak přiběhl Finn a pomohl mi.

Byl tak naštvaný na ty kluky ale na mě strašně milý. Chtěl vědět co se stalo ale nechtěl jsem mu to říct. Proč? Ani sám nevím.

Když jsem přemýšlel tak mě z mého přemýšlení vyrušil budík. Skvěle. Musím vstávat. Jediný plus je že uvidím Finna. Strašně se na něj těším.
Vstanu z postele a jdu do koupelny kde si udělám ranní hygienu a jdu zpátky do pokoje kde si důkladně připravím věci do školy. Poté jdu ke skříni a vytáhtu džíny, černé tričko s bílím límečkem a mikinu na zip. Když si zrovna oblékám tričko tak najednou něco bouchne do okna.

Přijdu k oknu a chci se podívat co to bylo ale v tom zase něco přiletí do okna. Leknu se a odskočím od okna. Zase k němu přijdu a otevřu ho vykouknu ven a skoro mě něco trefilo ale ta věc letěla za mě do mého pokoje. Podívám se dolů a tam vidím Finna s taškou na zádech, šedou mikynou na sobě a v černý kalhotách. V jedné ruce držel několik malých kamínků a druhou měl nápřáhlou že hodí další kamínek do mého okna nebo do mojí hlavy.

„Jejda. Promiň. Nechtěl jsme tě trefit. Ale. Napadlo mě. Že když bydlíme tak blízko že by jsme mohli jít spolu do školy." řekl Finn s úsměvem a kamínky zahodil na zem. Jen jsem na něj koukal a moje tváře začaly nabírat červenou barvu. „J-jasně. Chvíli p-počkej. Hned jsem tam." vykoktal jsem ze sebe a zavřel jsem okno.

„Bože můj já s ním půjdu do školy." zašeptal jsem si pro sebe. Oblékl jsem si ještě mikinu a vzal tašku do ruky. Rychle jsem sešel schody a chtěl jsem už utíkat ven ale... Ale zastavila mě máma. „Jacku! Co to je za kluka před domem?" křikla na mě máma když se koukala z okna v kuchyni. „Jenom kamoš ze školy. Domluvili jsme se že půjdeme spolu do skoly. A celkem pospíchám tak bych rád šel." mezitím co jsem to říkal mamce tak jsem se obul a vzal si klíče. „A nechcete svést do školy? " zeptá se mě mamka a přijde ke mě. „Ne to je dobrý mi tam dojdeme. Mám tě rád. Tak ahoj." zamával jsme ji a rychle vyběhl z domu.

„P-promiň že to tak trvalo. Zdržela mě máma." řeknu udýchaně a přijdu k Finnovi blíž. „To je v pohodě Dylane. A zas tak dlouho to nebylo." podíval se na mě a usmál se. Má tak krásný úsměv.

Cesta byla celkem dlouhá. Bylo celkem ticho a tak jsem se rozhodl začít konverzaci. „Finne?" zeptal jsem se celkem nervózně a podíval jsem se na něj. „Ano Dylane?" taky se na mě podíval a ušklíbnul se na mě. „Kdy mi přestaneš říkat Dylane? Víš že to nemám rád." a zamračím se na něj. „Těžko říct. Až ti vymyslím přezdívku." řekl a mrknul na mě. „Ale to asi nebylo to na co ses chtěl zeptat že?" dodal a zadíval se mi do očí.

„N-no proč mi vlastně pomáháš?" řeknu mu a můj pohled přesměruji na svoje boty. „Heleď, jelikož vím jaké to je být nový a vím že šikana je hnus a tebe jsem si oblíbil tak proč bych ti nepomáhal?" přišel blíž ke mě a dal mi jeho ruku okolo ramen.

„Ale vždyť si říkal že na téhle škole jsi 9 let. A tebe někdo někdy šikanoval? A ty sis mě oblíbil? Vždyť si v ředitelně vypadal dost otráveně." vyhrnul jsem tohle na něj na jeden zátah a jemu úsměv z tváře zmizel.

„Poslouchej." Finn zastavil a otočil si mě směrem k sobě. „Zaprvé omlouvám se za můj otrávený pohled v ředitelně. Za druhé ano šikanovali mě protože... A teď to souvisí i s třetí věci... Máma dostala práci v Evropě na 3 roky a mě musela vzít s sebeu. Nechodil jsem do školy ale měl jsem domácího učitele. Když jsme se vrátili tak jsme zase začal chodit sem do školy ale moji kamarádi byli pryč. Ředitel mě dal do nižší třídy kvůli mojí absenci. Nikoho jsme tam neznal a tak jsem se stal terčem šikany. Začali se šířit pomluvy o to že jsem g... " nestihl to dovědět protože ho nějaký kluk plácl do zad.

Hltal jsem každý Finovo slovo ale ten kluk to zkazil. „Ahoj Finne. Co tu děláš?" řekl ten kluk. „Ahoj Noahu. Ale doprovázím tady... " Finn se otočil na údajného Noaha a hned zase zpátky na mě. „Jo vlastně vy se neznáte." řekl Finn a postrčil mě blíž k údajnému Noahovi. „Takže Noahu, Dylan. Dylane, Noah." Finn nás začal představovat a Noah natáhl ruku. „Těší mě Dylane." řekl s úsměvem. „Mně taky ale jsem Jack. Dylan je moje druhé jméno." opravím ho a ruku příjmu. Chvíli tam tak nehybně stojíme a najednou se ozve Finn který na nás celou dobu koukal „A kdyby vás to zajímalo já jsem Finn Wolfhard a teď už by jsme měli jít."

Nakonec jsme se všichni tři rozešli zase ke škole. Šli jsme Noah vlevo, Finn uprostřed a já vpravo. Najednou se ke mě Finn přiblížil a dal svojí hlavu blíž k té mé. „Ve škole ti to dopovím." zašeptal mi do ucha a odtáhl se. Jen jsem se na něj podíval a on se usmál.

Jak je možné že existuje někdo takhle dokonalý?

Další kapča je tu. Snad vám nevadí že budu občas měnit pohledy z Finnovo na Jackovo.💁💕
🙊Omlouvám se za chyby!🙊