Soulmates & Drugs

Prolog

Ahoj!

Jsem Clariss. Clariss Whiteová. Každý kdo se na mě podívá, vidí tu slušnou holku od vedle. Holku, která má dokonalou rodinu a ona sama je vlastně úplně dokonalá. Má perfektní prospěch, perfektní vlasy, dům se zahradou, a nemá si na co stěžovat. Rozmazlený jedináček, který má všechno.

A ona je to možná tak trochu pravda. I sám náš svět je totiž dokonalý. Abych vás do toho zasvětila, každý člověk má od narození svojí spřízněnou duši. Už od narození má předurčeno do koho se zamiluje a s kým stráví zbytek svého života. Většinu lidí to uklidňuje, protože bez ohledu na jejich nedokonalosti a nejistoty, mají svého životního partnera jistého. Nemusí ani nějak přehnaně řešit svoji sexualitu, protože vesmír to vyřešil za ně. Spřízněná duše je prostě dokonalá polovička pro každého člověka.

Můj problém je v tom, že jako jediná z naší party jsem svojí spřízněnou duši ještě nepoznala. Všichni moji kamarádi už to mají dávno za sebou, ale já, ve svých 17 letech, stále chodím po světě sama. Možná byste řekli, že se nemám čeho bát. Je mi přece teprve 17, ne? Potkám ještě spoustu lidí. To možná ano, ale když přijde řada na spřízněné duše, už dávno bych mohla vědět kdo to je. Tak to prostě chodí. 

A jelikož jsem už opravdu zoufalá (Jsem ta poslední, která nemá přítele nebo přítelkyni, což mě přece jen trochu štve, už chci poznat tu lásku, o který všichni tak básní. A navíc mě už fakt nebaví dělat pořád všem křena), tak jsem se rozhodla jít na mojí první párty. Na párty je hodně lidí, což znamená, že mám větší šanci poznat svoji spřízněnou duši, že? Určitě ano. A proto se nemůžu dočkat dnešního večera.

Ah, ještě jeden detail. Jak se vlastně pozná, že je daný člověk zrovna moje spřízněná duše? Je to docela jednoduchý. Jakmile jste s ní/ním v jedné místnosti, blízko u sebe, měli byste okamžitě cítit jakési spojení. Nikdo to není schopný pořádně vysvětlit, proto ani já nemůžu pořádně popsat jaký to vlastně je, když jsem to ani nezažila. Z vyprávění ale vím, že to lidem přináší takovej... klid. Najednou jste prostě kompletní a máte pocit, že vám nic na světě nechybí. Je to pocit bezpečí, ale zároveň vzrušení. Nadšení. Jako když jste byly malé děti a přišel den vašich narozenin, den na který jste čekali celý rok a poslední měsíc jste odpočítávali kolik dní ještě zbývá. 

Tohle je duševní stránka. A fyzická? Tetování. Na hrudi - přesněji u srdce -, tam, kde mají například policisté svůj odznak, se vám objeví iniciály daného člověka. Je to na místě, kde leží vaše srdce. Protože přesně tam leží i vaše láska. Fajn, možná trochu klišé, ale je to vlastně hezký. Víte, že toho člověka nosíte všude, protože má vážně speciální místo ve vašem srdci. 

Lépe řečeno, je to zkrátka vaše druhá polovina.