Soulmates & Drugs

Zvolili jsme si správně

Pohled Leytona

Po pár hodinách, kdy se už pomalu schylovalo k půlnoci, byly účinky extáze téměř pryč. Dneska jsem si to užil víc než obvykle a ani se mi nechce domů. U Lucase je všechno tady a teď, všechno je v pohodě. Doma? No co vám budu povídat. Uvidíte sami.

„Asi bych měl jít,'' řekl jsem ale stále se nezvedal. Po extázi je člověk vždycky úplně vyprahlej a mrtvej. Proto si jí radši dávám doma a už nikam nemusím chodit. Uznávám že jsem to dneska úplně nevychytal.

„Čekej, dám ti napít piva, ať někde nespadneš,'' otočil se, popadl jednu z lahví kterou měl za zády a málem u toho přepadl. Otevřel jí otvírákem a podal mi jí.

„Dík,'' vděčně jsem si ji převzal. Možná není chytrý svoji - téměř - dehydrataci řešit pivem, ale je mi to jedno. Žízeň to na chvíli zažene a doma si dám něco jinýho. Pak prostě půjdu spát a bude mi jedno jestli mám trochu žízeň nebo ne.

„Zítra jdeš do ústavu, co? Nezávidim,'' prohodil mezi loky. Já svoje pivo vypil skoro na ex. Ústavem samozřejmě myslel školu. Taky jsem si nezáviděl. Zrovna teď jsem se necítil ani na to dojít domů. Představa sociálního kontaktu a přemýšlení mě fakt nelákala. Možná si vezmu něco na povzbuzení, protože jinak tam chcípnu.

„Bohužel. Ale nevadí, nějak to dám,'' zvedl jsem se a přidržel jsem se zdi. 

„Ještě koks,'' připomněl jsem mu když stále seděl.

„Nechceš k tomu jednu dávku cracku? Je to rychlý a levnější než normální kokain. A silnější.''

„No jasný, ale slyšel jsem že z toho vzniká závislost dost rychle,'' pochyboval jsem. Měl pravdu, crack je levnější, má silnější účinky, je víc intenzivní a i přesto se dost podobá kokainu. V tomhle ohledu je lepší. Jenže ani já nejsem tak blbej a vím, že po cracku to s lidma může jít s kopce. 

„Odkdy ti na tom záleží? Stejně už jsi na cestě za závislostí, měl jsi herák, kupu extáze, kokainu...'' odmlčel se. Zase měl pravdu. Crack zkoušet nemusím, ale když to neudělám, tak mě to taky nějak nezachrání. Už jsem s drogama stejně začal. Proč z toho aspoň nevytěžit maximum? Navíc, ještě závislej nejsem. To bych poznal, ne? Možná mám pár vedlejších účinků, ale to je všechno. Můžu přestat kdy chci. A já ještě nechci.

„Ale to je v pohodě, Leyi,'' pokračoval, „Lidi se bojí závislosti na drogách, ale nevyplatí se to? Za tu radost a štěstí, který to do života přinese? Možná umřeš dřív, ale k čemu ti je žít dlouho a mít se na hovno? Kdepak, Leyi. My jsme si zvolili správně.''

„Fajn, dej mi to,'' protočil jsem očima a počkal až to vyhrabe. Jeho proslov si klidně nechám ujít.

„Na. Dej mi 2800,'' natáhl ruku.

„Ty vole, sorry, tolik nemám. Nedáš pryč ten kokain? Já vim že jsem řekl že ho beru, ale už to i doma začíná bejt divný.''

„Jakože furt žebráš o prachy? Máš pracovat, ty nemakačenko líný!'' dal mi pěstí do ramena. Moc to ani nebolelo, Lucas byl o dost hubenější a slabší než já. U něj je závislost už dávno aktuální téma.

„Dobrý, dobrý. Prostě kokain škrtni, okey? Beru ten crack a platím extázi,'' dal jsem mu do ruky 800. Gram kokainu by mě stál 2000, takže doufám, že se mě nesnaží natáhnout na něčem jiným.

„Fajn. Tady máš a běž,'' kývl směrem ke koberci, který představoval dveře.

„Čus,'' rozloučil jsem se a vyšel jsem z tmavé uličky.