Soulmates & Drugs

Neuvěřitelná realita

Zahnula jsem do naší ulice a ještě jednou se podívala na mobil. Ukazoval čas 19:02. Fajn, o trochu se snad zpozdit můžu, ne? Tak či tak, radši jsem ulicí z posledních sil proběhla a zastavila se až u branky na naší zahradu. Začala jsem se přehrabovat ve všech kapsách ale došlo mi, že jsem si nevzala klíče a nechala je doma. Nezbývalo mi nic jiného než zazvonit, což jsem udělala a doufala, že mi otevře táta. Ne že by mi máma dala domácí vězení, naplácala mi vařečkou a byla by zklamaná z mojí existence kvůli tomu, že jsem přišla po setmění, ale nechtěla jsem jí dělat starost. Vždycky se o mě bála víc než by musela, takže bych jí nechtěla přivodit mini infarkt. Třeba by mi to táta mohl pomoct před mámou ukecat? 

Asi jsem se modlila málo, protože ve dveřích se objevila máma a kráčela si to k brance. 

„Clariss, ty se snad nepoučíš! Už jako malá jsi zapomínala i na takovou samozřejmou věc jako jsou klíče. A ještě přijdeš ve tmě? Kdokoliv tě mohl přepadnout!'' začala už při odemykání branky. Přešlápla jsem si a pokrčila rameny.

„No ale nikdo mě nepřepadl, jo? Jsem tady,'' mluvila jsem na ní schválně jak na malý dítě. Snažila se udržet vážnou tvář, ale i v té tmě jsem na ní viděla, že jí cukají koutky.

„No dobře. Aspoň mi řekni, co jsi u toho Leytona dělala,'' řekla když jsme šly ke vchodovým dveřím do domu. 

Začala jsem si zouvat boty. „Nic extra,'' zase jsem pokrčila rameny. 

„Aha, jasně, dobře. Takže jste se učili na zítřejší písemku z matiky a popíjeli jste u toho kakao,'' opřela se o futra a ironicky pokyvovala hlavou.

„Heej!'' zasmála jsem se a pohrozila ji botou, kterou jsem měla v ruce.

Na znamení míru zvedla ruce. „Klídek, já ti samozřejmě věřím. To se v 17 se svojí spřízněnou duší dělá úplně normálně,'' stále měla ruce založené na hrudníku a nevypadala, že by někam šla.

„No dobře, tak jsme se neučili na písemku z matiky. Ale připomněla jsi mi, že zítra fakt píšeme!'' ujistila jsem ji a chtěla jsem zmizet nahoru co nejrychleji to šlo.

„Nikam! Určitě se můžeš začít učit i za chvíli,'' opáčila a prstem ukázala na gauč v obýváku, přičemž se vítězně pousmála. Sklopila jsem hlavu a jako poražený bojovník jsem prošla kolem mámy až do obýváku na gauč. Sedla si vedle mě a obě jsme na sebe byly otočené. 

„Tak. Povídej,'' řekla natěšeně. Bojovala jsem sama se sebou jestli jí to říct nebo ne. Pravda byla, že jsme k sobě měly vždy blízko a říkaly si všechno. A já jsem se někomu chtěla pochlubit s tím, jak jsem strávila mojí první návštěvu u Leytona. Na druhou stranu, nestačilo by mi to prostě říct jen Anette a Brook? Co když to máma nepochopí? Jsem pořád její malá holčička, jak by reagovala na takový sdělení? A je vůbec čím se chlubit?

Bože. Kašlu na to. „Fajn, ale je to na tvoje vlastní nebezpečí,'' odmlčela jsem se a ještě si dodala poslední kousek odvahy. „Zkrátka jsme s Leytonem něco měli,'' vyslovila jsem tuhle neurčitou větu a pozorovala jsem máminu reakci. Hledala jsem v jejím výrazu naštvání, zlost, cokoliv. Ale bylo tam jen jakési nadšení a zvědavost do toho, co řeknu dál. „Mami, co po mně chceš abych ti řekla, hm? Muselo ti dojít co tím chci říct!'' rozhodila jsem rukama a při tom se trochu zoufale zasmála. 

„Počkej, takže fakt myslíš sex? Nekecej!'' vykulila na mě oči jako dítě, které je v hračkářství a dívá se na svoji budoucí hračku.

„Ty se nezlobíš?'' hlesla jsem nejistě. Čekala jsem všechno, ale ne takovou reakci, která mi sedí spíš k Anette nebo Brook. Opravdu je nadšená z toho, že její dcera TO dělala s klukem, kterýho zná jen pár dní? 

„Asi bych měla, ale zrovna teď si víc přijdu jako tvoje kámoška než máma, takže nějaká zloba není v mém naprogramování,'' pokrčila rameny se stále nadšeným výrazem.

„Sice je to trochu divný, ale asi i dobrý, nejspíš,'' přemýšlivě jsem se zamračila a pak se na mámu usmála. Došlo mi, že mám ještě jednu otázku.

„Hele, mami?''

„Copak, zlatíčko?'' Už byla asi zase v roli mámy, protože tenhle mateřský tón bych poznala kdykoliv.

„Neudělala jsem chybu, že ne? Chci říct, není to moc brzo, viď?'' dívala jsem se jí do očí téměř bez mrknutí.

„No, asi takhle. Nikdo tě do toho nenutil, že? Udělala jsi to z vlastní vůle, protože jsi to tak cítila. V ten moment jsi cítila, že je to takhle správně, a tak jsi to zkrátka udělala. Evidentně sis to i užila a to je hlavní. Záleží to jen na tobě a pokud to tobě přijde v pořádku, tak je to v pořádku,'' držela mě za ruce a dívala se na mě stejně upřeně jako já na ni. Dojatě jsem se usmála a kývla jsem na ni. 

„Díky,'' poděkovala jsem ji s vděkem a začala jsem se zvedat z gauče.

„Mimoto, taky jsem s tátou nečekala s prvním sexem až po svatbě,'' zamumlala když jsem se chystala odejít.

„Cože? Nene!'' rychle jsem se na ní zase obrátila a rukou si přikryla pusu.

„Hele, nechtěla jsi se jít učit? Šup šup!'' popoháněla mě s úsměvem. Nevěřícně jsem na ní zírala a pak jsem s tichým smíchem vyrazila do mého pokoje. Vyběhla jsem schody a s neodcházejícím úsměvem jsem si lehla do postele. Spokojeně jsem se na ní rozplácla a zasněně se dívala do stropu. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se stalo. JÁ se vyspala s Leytonem. Chápete to? Je tak hrozně divný teď mít někoho vedle sebe. Byla jsem zvyklá být sama (víte jak to myslím, kamarádky a rodinu nepočítám) a najednou tu je ještě někdo jiný. O puse nebo o tom mít s někým sex se mi mohlo jen zdát. Ale teď je to realita a já tomu fakt nemůžu uvěřit. Je to prostě neuvěřitelný.

Vytáhla jsem z kapsy mobil a podívala se na upozornění. Jedna zpráva od Leytona :

Dej mi vědět, že jsi dorazila v pořádku domů, jo? Miluju tě.

Ani si nemyslím že jsem se v tuhle chvíli mohla usmívat ještě víc, ale hádám že už tak vypadám jak blbec. Naštěstí mě nikdo nevidí. Vyťukala jsem jednoduchou zprávu :

Neboj, dorazila jsem. Taky tě miluju. :)

Ve skutečnosti jsem párkrát málem upadla, protože při pomyšlení na Leytonovy doteky a polibky se mi vyloženě podlamovaly kolena. Ale ano, dorazila jsem.

Jak jsem se tak dívala na mobil a myslela při tom na Leytona, měla jsem neskutečnou chuť napsat holkám do skupiny o tom, co jsem s Leytonem zažila. Jenže jsem zároveň chtěla vidět jejich reakci a chtěla jsem ji vidět naživo. I když... když jim to napíšu v jedné větě, budou muset čekat do zítra a já tak uvidím jejich reakci a ještě je budu napínat. Fajn, platí. Jdu na to. Otevřela jsem messenger a našla naší konverzaci. Začala jsem psát.

Já: Holky? Něco bych vám chtěla sdělit. Otázka života a smrti.

Anette: Tak dělej! Pojď do nás.

Brook: Jo, dělej nebo tady umřeme my!

Já: Takže... Vyspala jsem se s Leytonem. 👀

Brook: Whiteová! Děláš si srandu? Pane bože, tak to je hustý! 

Anette: Kriste pane, naše Clariss už není panna!

Brook: Anette, ty nikdy nezklameš. 👌🏻

Anette: Děkuju. A teď chceme detaily!

Já: Hah, to byste tak chtěly, co? Hezky si počkáte do zítra. Zítra vám vylíčím úplně všechno.

Anette: Zrádkyně! Takhle nás napínat.

Brook: Přesně!

Odložila jsem mobil a zasmála se. Co bych bez nich dělala, že? Teď bych se každopádně měla vysprchovat a fakt se začít učit na tu matiku abych nepropadla. A pak spát. 

Dneska se mi ale bude spát obzvlášť dobře.