Soulmates & Drugs

Odjezd

Přišla sedmá hodina. Měla jsem už jen hodinu na to, abych se nachystala a připravila se. V osm pro nás má přijet Gabe, přítel Anette. Abych vám Gabea a jejich vztah trochu přiblížila, musím říct, že je to fajn kluk a že se k sobě ti dva opravdu hodí. Anette možná působí jako taková nafrněná povrchní nána, která myslí především sama na sebe, ale já vím, že umí člověka podpořit. Gabe, na druhou stranu, je spíš kluk, kterej všem pomáhá. Zajímá se víc o ostatní než o sebe, a proto potřebuje někoho, kdo ho občas usměrní když zajde příliš daleko a zachrání ho tím od určité formy sebedestrukce. 

To je totiž klíč k tomu, aby vztah fungoval. Musí v tom být rovnováha a potažmo harmonie. Nemůžou spolu být dva lidi, kteří jsou naprosto stejní. Alespoň ne dlouho. Představte si, že máte na všechno stejné názory, stejné zájmy, a stejné chování. Ono to zní dobře, že? Mít někoho, kdo je stejný jako vy. Člověku pak připadá, že ho ten druhý víc chápe. Jenže realita je bolestnější než teorie. Jednomu z vás to za chvilku zpravidla musí začít vadit. Vždycky s vámi váš partner souhlasí, možná s vámi chodí i do stejné práce a dokonce má stejné vlastnosti, tím pádem i chyby a nedostatky, jako vy. A to vás začne štvát, začne vám vadit, že s vámi ve všem souhlasí, protože ve vztahu chybí potřebná dynamika. Bude vás to štvát natolik, že se s ním začnete hádat. S člověkem, se kterým jste si tak podobní a se kterým jste se snad nikdy jindy nepohádali. Nakonec se tedy shodnete, že je načase vztah ukončit.

Pak je tu protipól. Dva lidi, kteří jsou naprosto odlišní. Nejde o nějaké odlišnosti v názorech nebo v zájmech, ve vkusu či v jiných vlastnostech. To je všechno v pořádku a je to vlastně plus, protože se navzájem doplňujete. Problém nastane tehdy, kdy jste opravdu úplně jiní. Vaše osobnosti, názory a zájmy si jakoby protiřečí. Vy věříte v Krista, ten druhý je antikrist. Vy chcete pomáhat zachránit planetu od znečištění, ten druhý si myslí že je to jen fraška. Vy chcete cestovat, ten druhý chce být neustále doma. A mohla bych pokračovat. Tohle všechno jsou z dlouhodobého hlediska věci, které vztah zničí. Některé věci se dají vyřešit, ale některé pošlou vztah do záhuby. Opět totiž přijdou na řadu hádky a rozpory, které povedou ke konci vztahu.

Vaše spřízněná duše je dokonalá kombinace obojího. Není moc odlišná ani moc stejná. Je přesně taková, abyste spolu mohli být do konce života. To ale neznamená že je vztah bez hádek nebo bez krizí. Tohle všechno tam je, ale nakonec se přes to všichni dostanou. Ta láska je tak hluboká, že je vlastně nemožné od toho člověka odejít. A když vás rozdělí smrt? Je to jako by zemřela vaše druhá polovina. Už nikdy nejste stejný člověk jako jste byli před tím.

Takže jak jsem řekla, Anette s Gabem se dokonale doplňují. Stejně tak Brook s Natalie. Oba páry jsou naprosto rozkošní a jsem ráda, že se našli. Z naší trojice nejlepších kamarádek jsem jediná, která stále nemá partnera nebo partnerku. A asi chápete jak se cítím, když vedle mě pořád chodí šťastné páry a já jsem sama jako kůl v plotě.

Tak, konec polemizování, přestaneme předstírat, že jsem tak inteligentní, ano? Je čas na odreagování v podobě večírku. 

Vstala jsem z mojí dvoulůžkové postele a sundala z ramínka mé vybrané smaragdové šaty. Tepláky a tílko jsem ledabyle přehodila přes židli a oblékla jsem se do šatů. Překvapilo mě, že jsou opravdu docela dost krátký. Zadek mi sice nevyleze, ale nebudu se asi cítit úplně komfortně. Nevadí, jsem schopná přinést tuhle malou oběť. Ze šperkovnice jsem vyndala stříbrný řetízek s přívěskem ve tvaru houslového klíče. To jsem vlastně neřekla. Jsem tak trochu hudebnice. Píšu si svoje texty a hraju na kytaru. Neříkám že jsem v tom dobrá, ale baví mě to a když mě něco trápí nebo stresuje, pomáhá mi to všechno zvládnout.

Zapnula jsem si ho za krkem a do ruky jsem si vzala černé jednoduché psaníčko. Stoupla jsem si před zrcadlo, trochu jsem zapózovala a upravila si nakulmované vlasy. Dřív bych si tohle nikdy neoblékla a ani bych neřekla to co teď řeknu, ale - fakt mi to sluší. Ano, já, Clariss Whiteová, se chválím před zrcadlem. Nikdy bych tomu nevěřila, ale stalo se. Takže když už nic, tak si aspoň můžu dnes užívat to, jak vypadám. 

Když jsem se na sebe dívala, došlo mi, že ještě není hotovo. Slíbila jsem Anette, že si nezapomenu nanést nude rtěnku, takže to jdu rychle splnit.

Za chvíli bylo hotovo a já si do psaníčka vložila telefon a peněženku, společně s rtěnkou na případnou korekci a ještě klíče. Hádám, že víc toho nebudu potřebovat. Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a jakmile jsem uznala, že je všechno tak jak má být, seběhla jsem po schodech abych oznámila rodičům že odcházím. Zkontrolovala jsem hodiny a uviděla jsem, že odvoz tu bude každou chvilku.

„Jak vypadám?'' otočila jsem se na místě a usmála se na rodiče.

„Nádherně, Clariss. Jen, nejsou ty šaty moc... krátký?'' změřil si mě od hlavy až k patě táta. Měl při tom ale na rtech mírný úsměv, což nasvědčovalo tomu, že se sice ptá, ale nějak extra problém s tím nemá. Mám štěstí, že moji rodiče jsou docela tolerantní a chápou, že je mi už 17. Tak nějak už nejsem malá holčička.

„Ale, táty si nevšímej. Jsi úchvatná!'' rozplývala se máma. Zakřenila jsem se a přiběhla jsem k nim abych je objala. Oba věděli o tom, že hlavní důvod proč na tu párty jdu, je najít spřízněnou duši. Sice tomu moc nevěřili, ale rozhodli se mě v tom podpořit. To je jedině dobře, protože by mě fakt mrzelo že bych se z pokoje musela tajně vyplížit a lhát jim přímo do očí. Ano, přesně tak, na tu párty bych šla tak jako tak.

„Máme tě rádi. Dej na sebe pozor, ano?'' držela mě za ramena máma. Všichni mi říkali, že vypadám jako její mladší verze s dlouhými vlasy a jediné co mám po tátovi jsou zelené oči. Možná je to pravda, ale já říkám, že mám od každého kousek krásy. Od mámy krásné hnědé vlasy, menší nos, výrazné lícní kosti a - dnes již - štíhlou postavu. Od táty jsem sice nepodědila černé vlasy, ale mám po něm hluboké zelené oči, ve kterých se prý každý člověk ztratí.

„Taky vás mám ráda. Neboj, budu v pohodě,'' ujistila jsem je.

„A teď už běž, šup,'' odháněl mě táta. Ještě jednou jsem se na ně usmála a odešla jsem do chodby. Vplula jsem do černých lodiček s tlustším podpatkem a platformou. Otevřela jsem dveře, prošla jsem brankou na zahradě a spatřila jsem auto Gabea. Krásná černá Audi A4 B8. 

Zatroubil na mě a stáhl okénko na sedadle spolujezdce kde na mě vykoukla Anette.

„Tak co, připravená pořádně zapařit?'' 

„Jako by na tom závisel můj život,'' šibalsky jsem se na ní usmála. Za našeho chichotání jsem nastoupila do auta, kde už seděly i Brook s Nathalie.

„Čau holkyy!'' zasmála jsem se a s každou z nich jsem si plácla.

„Fakt ti to sekne, Clariss,'' uznale pokývala hlavou Brooks a Nathalie přitakala.

„Vám taky,'' mrkla jsem na ně.

„A mě nikdo nepochválí!'' ozval se Gabe z místa řidiče.

„A nojo, ty krasavče!'' lehce jsem ho praštila do ramene. Zaskučel a všichni jsme se zasmáli. Auto se rozjelo a mířili jsme do klubu, kde se odehrávala dnešní párty.