Soulmates & Drugs

Nesnáší mě

Seděla jsem na posteli a tupě zírala do zdi. Slzy mi zasychaly na tvářích a já nevěděla co mám dělat. Leyton odešel a pochybuju, že se vrátí. To že odešel ale neznamená, že tu už není. Jeho slova tady pořád zůstala, pořád tady jsou se mnou a pořád na mě dorážejí. Nemůžu se toho řevu v mé hlavě zbavit. A nejsem si jistá, jestli se toho zbavit chci. Třeba si to zasloužím, za to všechno co jsem udělala špatně. Leyton mi prostě jen otevřel oči. A pohrdá mnou. Viděla jsem mu to na očích, ledových a jedovatých.

Ozvalo se zaťukání na dveře. 

„Clariss? Můžeme dovnitř? Jen já a Brook,'' uslyšela jsem Anettin hlas. Měla jsem chuť je poslat pryč, ale zároveň jsem potřebovala někoho vedle sebe. Někoho, kdo mi dá aspoň trochu komfortu. 

„Pojďte,'' hlesla jsem třesoucím se hlasem a přesunula jsem svůj pohled ze zdi na dveře. Otevřely se a Anette nakoukla dovnitř, v závěsu s Brook.

„Božínku, pojď sem,'' stáhla obočí k sobě a lítostivě se ke mně vrhla. 

„Ach, ježiši,'' povzdechla si Brook a sedla si ke mně z druhé strany. Obě mě objímaly a já se znova sesypala jako domeček z karet. Slzy mi tekly proudem, obličej jsem radši schovala do Anettina ramene. Brook mě hladila po zádech a Anette po vlasech.

„To bude dobrý, pššš,'' uklidňovala mě Anette.

„To těžko. Nevíš, co mi řekl,'' prudce jsem se nadechla, zalykala jsem se slzami. 

„Chceš nám o tom říct?'' zeptala se Brook. Chtěla jsem? Ne, nechtěla. Tohle si musíme s Leytonem vyřešit sami. Možná by se mi ulevilo kdybych to někomu řekla, ale vím, že to není správné. Neměla bych. 

Zavrtěla jsem hlavou. „Hrozně jsme se pohádali. Bolí to,'' vzlykla jsem a popotáhla. 

„Vydrž, dojdu ti pro kapesníky,'' pohladila mě Brook po rameni a odběhla dolů. Já jsem ještě víc zaklesla do Anettina náručí a za okamžik na ní pohlédla. Musela jsem vypadat hrozně. Rozteklá řasenka, rozcuchané vlasy a tváře vlhké od Niagarských vodopádů, které mi tekly z očí.

„On mě nesnáší, Anette,'' zasténala jsem a nespouštěla z ní oči.

„Ne, ne, to neříkej. Leyton tě miluje. Ano? Hádky jsou v pořádku,'' kývala na mě jako na malé dítě. Ani mě to neštvalo. Měla jsem úplně jiné problémy a myšlenky, které jsem si přála vymazat.

„Jsem tady. Na, Clariss,'' nabídla mi Brook kapesníky když se objevila vedle mě. 

„Děkuju,'' zamumlala jsem a vysmrkala jsem se. Anette s Brook mě zahalily do jejich objetí a já ho s radostí přijala. Mé vzlyky s námi otřásaly a já se snažila uklidnit svoje sevřené, krvácející srdce.

Zbytek večera jsme takhle seděly a nic jsme neříkaly. Prostě jsme si dělaly společnost, kterou jsem ve svém nitru opravdu kvitovala. Ležely jsme všechny tři nacpané na manželské posteli, kde měl být původně Leyton. Hlavou mi v tu chvíli probíhalo tolik myšlenek, že jsem už ani žádnou nedokázala zachytit. Došlo mi, že jsem hrozně vyčerpaná a nakonec jsem usnula. Předpokládám, že holky mě přikryly a následně odešly za svými polovičkami. Já si užívala bezesný spánek, který přišel jako vysvobození. To horší přišlo až po probuzení. Dokud jsem se pořádně neprobrala, věřila jsem, že to opravdu byl jen sen. To uvědomění mě ale udeřilo přímo do slabin a já hned z rána vybrečela dalších několik slz. 

Samozřejmě že před ostatními jsem se snažila být co nejvíc v pohodě, ale nešlo to úplně vytěsnit. Ať jsem se ve dne snažila sebevíc, myslela na to co nejméně, tak i tak jsem večer zalehla do postele a nemohla jsem myslet na nic jiného. Pořád jsem si v hlavě přehrávala náš rozhovor s Leytonem a přidávala si na bedra další a další bolest. Přemýšlela jsem, co jsem mohla říct, co jsem mohla udělat a že jsem si něčeho dávno mohla všimnout. Místo toho jsem slepě věřila tomu, že se nic neděje a všechno se dalo do pořádku. Směšný. Vážně jsem si myslela, že jeho touhu po droze zpraví jeden sex? A že pak bude po všem? Všechno zalitý sluncem a duhou? Jak naivní a povrchní to bylo... Stejně jako já.