Soulmates & Drugs

Dál na to nebudeš sama

Venku už pomalu začínala být tma a já se výjimečně učila tu matiku, kterou mi Leyton jaksi nestihl vysvětlit. I přesto jsem ale měla dobrou náladu. Všechno vychází tak jak má a já zítra zavolám Sherwoodovi abych mu sdělila tyhle novinky. Teď je ale priorita ten blbej zítřejší test z  matiky. 

„Clariss! Naklusej sem,'' slyšela jsem mámu volat. 

„Jo, už jdu!'' odpověděla jsem a trochu otráveně jsem se zvedla ze židle. Vážně? Teď něco potřebuješ, mami? Zrovna když jsem se začala soustředit! No, nevadí, stejně mě to kdovíjak nebaví. Jakýkoliv zdržení je k dobru.

Seběhla jsem ze schodů a uviděla jsem rodiče stojící v kuchyni. Oba se na mě dívali jako na podvodníka a já nechápala o co tu jde.

„Co?'' zeptala jsem se a dívala jsem se střídavě na mámu a tátu. 

„Ještě ráno tady na lednici byla plná obálka. Teď tu není nic. Clariss, už ti snad není 10. Nemyslíš že by bylo dobrý nám napřed říct, že si bereš peníze z obálky na zaplacení účtů?'' začala máma a táta mě trochu káravě pozoroval.

„Počkat, já si ale nic nebrala,'' oponovala jsem.

„Clariss! Aspoň nelži. Kdybys řekla že chceš nějaký peníze navíc, tak ti je prostě já nebo táta dáme,'' založila si ruce na prsou.

„Ale-! Ahh, já žádný peníze navíc nechtěla! Museli jste je tam zapomenout dát. Já si tu obálku a ani nic z ní určitě nebrala,'' snažila jsem se bránit a cítila jsem, jak mě polívá horko. 

„Ujišťuju tě, že jsme ještě ani jednou nezapomněli. Určitě ne takovou věc,'' stála si za svým máma. To je pravda. Oba mě už od malička učí jakousi zodpovědnost k povinnostem a zrovna placení účtů je pro ně stěžejní. Nikdy nechtěli abych kvůli svojí blbosti třeba skončila na ulici nebo se zadlužila, takže finanční gramotnost u nás doma opravdu hraje velkou roli. 

„Nebo nám chceš říct že se ty peníze prostě vypařily?'' naléhal táta, který obyčejně moc rozruchu okolo ničeho nenadělá. Proto to bylo ještě horší.

„Ne, já chci říct že JÁ jsem je prostě nevzala.''

„To je ale trochu divný, ne? Nikdo jiný tu přece nebyl! Nebo jo, Clariss?'' řekla vyzývavě. Zarazila jsem se. Leyton. Byl tu Leyton. Pane bože, to ne... Ne! Nemohl je vzít on. Proč by Leyton kradl naše peníze? Proč...?! To nedává smysl! Do prdele! Teď to prostě musím vzít na sebe. Ach bože, já jsem tak blbá! Tak hrozně blbá!

„Ne... Ne, nebyl,'' sklopila jsem zahanbeně pohled k zemi. „Omlouvám se.''

„Vidíš že to jde říct narovinu. Tak na co jsi je potřebovala? A proč sis je prostě vzala, bez toho aby ses zeptala nebo nám aspoň dala vědět?''

„No... já... jsem s holkama po škole chtěla do nákupáku. No a jak jsem spěchala, tak jsem si prostě vzala celou obálku s tím že to tam pak vrátím. Ale nakonec jsme nikam nešly!'' zasmála jsem se nervózně. Samozřejmě že do nákupáku nepotřebujete několik tisíc, ale co mám sakra za pět vteřin vymyslet?

„Tak kde jsou ty peníze?'' ztrácela máma trpělivost a táta si iritovaně mnul oči. 

„Asi jsem je musela nechat u Anette když jsme k ní pak s Brook šly. Já jí zavolám ať je přinese, jo?'' kývala jsem na oba.

„Fajn, to udělej. A ať se to už nikdy neopakuje Clariss, jasný?'' 

„A aspoň se postav za to, co jsi udělala. Nelži jako zbabělec. To není tvůj styl,'' přidal se táta a já se cítila ještě víc provinile.