Soulmates & Drugs

Heroin

Pohled Leytona

Bouchl jsem s dveřmi od našeho pokoje a seběhl jsem schody dolů. V tuhle chvíli by mě měl každý nechat na pokoji, protože můj vztek vybuchl jako sopka. Už od rána mě všichni pokoušeli, zkoušeli co vydržím a kolik mi můžou naložit. Nejdřív rodiče, pak Blaze, Sherwood a nakonec i Clariss? Moje spřízněná duše? Udělala z komára velblouda, protože taková prostě je. Tohle už bylo moc, a každý by na mém místě reagoval stejně. 

Chtěl jsem bez povšimnutí projít kolem ostatních v obýváku a odejít, ale všichni na mě zírali jako bych utopil kotě a hodil k němu štěně. 

„Co koukáte?! Hrajte si dál, povídejte si, je mi to jedno. Já jdu domů, sorry!'' odsekl jsem a pokračoval v mojí cestě. Jestli něco říkali nemám páru, tak či tak jsem je už ignoroval. Zavřel jsem za sebou vchodové dveře, poslední, které mě od nich dělili, a pocítil vítr dnešní noci. Nebyla to vichřice, ale moje mikina na to určitě nebyla uzpůsobená. 

Podíval jsem se na auto parkující před chatou a zase na příjezdovou cestu. Ne, nejsem tak blbej, nebudu řídit po několika panácích. Zaprvý, nechci platit pokutu a zadruhý, asi se jim ještě bude hodit. Já se chvíli projdu a pak si zavolám taxi. Oni se odsud taky nějak musí dostat a já domů nespěchám. Nespočetněkrát jsem típnul hovor od mámy a táty, ignoroval jejich zprávy a nakonec si vypnul upozornění. I bez toho všeho totiž znám důvod jejich nenadálého zájmu. Někdo ze školy jim dal echo o tom mém podmínečném vyloučení. Kdyby se mě na to někdo zeptal, rád bych jim řekl co si o tom doopravdy myslím. 

„Sračkaa!'' zařval jsem a až za pár vteřin jsem si uvědomil, že to bylo nahlas. Dlaněmi jsem si zakryl pusu a zasmál se. Ve výsledku mi to bylo stejně jedno. Kde jsem to skončil? Ah, rodiče a vyloučení, už vím. Jediný důvod jejich zájmu je ten, že mě chtějí seřvat a dát mi za vyučenou. Třeba domácí vězení? Menší kapesné? Zkrátka potrestat strašně zlobivého Leytona. Padoucha, černou ovci rodiny, jejich zklamání a selhání. Jen neví, že jejich tresty mi nijak svědomí netíží, protože za chvíli se na to už ani nevzpomene. Život půjde dál. Stejně jsem vyloučenej jen podmínečně. A kvůli totální blbosti. Za to co jsem udělal, by mě táta vlastně i mohl pochválit, ne?

Teď bych to asi neudělal. Nelituju toho, ale asi bych to znova neudělal. Chci tím říct, že Clariss by to určitě přežila i bez mého zastání. Ani by se to k ní nedostalo a já bych měl o jeden problém míň. Mohl jsem držet hubu, nechat Blaze vykecat a jít do třídy. Ale ne, já se musel zastat holky kterou znám sotva 3 týdny, ani ne měsíc. Fajn, je to moje spřízněná duše. Ale co? Musel jsem si kvůli ní takhle zkomplikovat život? Vždyť jsem ji to sám řekl, skoro mě nezná a já jí tím pádem taky ne. Nevím jestli je toho zastání opravdu hodna, jestli si Blaze fakt zasloužil dostat přes držku.

Další problém je v tom, že já se ji nesnažím napravit. Ale ona musí, co? Ona je tu ta dokonalá polovička, která má všechno pod kontrolou a správně. Ve všem má pravdu, všechno ví nejlíp. To si jenom myslí. Ale přitom je to jen a jen ona, kdo se vyspala s klukem, kterýho znala 4 dny a nic o něm nevěděla. Pro holky jako je ona má společnost přesný, jasný název. A po tomhle má tu odvahu jít a říct mi, že jsem se nemusel zmiňovat o tom, kolik holek jsem měl? A vůbec, vážně si myslela, že jeden sex to zpraví?  Že jeden sex ze mě udělá čistýho a lepšího člověka? Že to, že mi dala, něco změní? Ne, zas tak dobrá v tom nebyla. Bylo to v tu chvíli dobrý rozptýlení, ale to je všechno. Já nejsem tak jednoduchej na zpravení. Nejsem rozbitá hračka nebo její projekt. Nemusí mě zachraňovat nebo slepovat. 

Pokračoval jsem po cestě a málem jsem narazil do značky, která se přede mnou objevila. Trochu zmateně jsem pohlédnul nad sebe a uviděl jsem ceduli s nápisem nějaké vesnice. Chvíli jsem stál na místě a pak se rozhodl, že si zavolám taxi sem. Už je mi pěkná kosa a nemám nervy na další chůzi v téhle tmě. Stejně už je pozdě a rodiče budou spát. Doma bude klid a já se třeba ještě vyspím. Celej tenhle den (stejně jako nadcházející víkend) absolutně neprobíhá podle mých představ, takže bych se chtěl aspoň vyspat. Bože, slyšíš mě tam nahoře?