Soulmates & Drugs

Nemám jinou možnost

Pohled Leytona

Celý dopoledne jsem jel na kokainu a i když jsem si to možná měl šetřit na horší časy, nemohl jsem si pomoct. Jednak bylo prostě moc těžký mít jakžtakž čistou hlavu a cítit všechny ty sračky, který se na mě valí, a jednak jsem zkrátka neměl co dělat. Do tý doby než měla přijít Clariss zbývalo až moc dlouho a já se nějak musel zabavit. Při pomyšlení, že takhle to bude ještě klidně i několik týdnů... no, nedělá mi to úplně dobře. Ředitel školy se navíc ještě ani nevyjádřil k tomu, na jak dlouho jsem vyloučenej, což mi taky nepomáhá. 

I když je pravda, že škola pro mě v poslední době byla až na posledním místě a možná pořád je. Jenže když tam jsem, tak aspoň zdrhnu z tohohle baráku, z tohohle pokoje, a něco mě rozptyluje a nutí vnímat tu pokroucenou realitu. Tady už z nudy lezu po stěnách a přemýšlím jen nad tím, co za poklady mám v šuplíku. Žádnej cíl, žádnej lidskej kontakt (fakt to říkám?), žádný nejmenší rozptýlení.  Možná že kdybych měl prachy, tak mi to nevadí a sedím si v tomhle pokoji celý dny, zfetovanej a úplně mimo, ve svým vlastním růžovým světě. Ale já ty prachy nemám a zásoby se mi tenčí, což není ani trochu dobrý. 

Zkontroloval jsem hodiny na mobilu. Jestli si to správně pamatuju, tak Clariss skončila škola před téměř půl hodinou, takže by tu každou chvíli mohla být. A už je sakra načase. 

Přesně v tu chvíli se ozval zvonek. Všechny zbytky mých sil jsem vynaložil na to, abych pár metrů popoběhl a otevřel jí dveře. V posteli se mi to tak nezdálo, ale jsem fakt vyčerpanej. Jenže spánek prostě nechtěl přijít a teď je tu Clariss, takže se ještě nějakou dobu konat nebude.

„Ahoj,'' usmála se na mě a objala mě. Snažil jsem se udržet rovnováhu, která byla nic moc i bez Clariss.

„Ahoj, zlato,'' odpověděl jsem ji. 

„Půjdeme k tobě nebo...?''

„Jo, jo, jen tam není úplně uklizeno,'' nervózně jsem se podrbal na hlavě. Wow, Leytone. Celej den se kopeš do prdele ale uklidit tě nenapadne? Gratuluju. A ty vlasy by taky chtěly umejt. Kdy jsem se vlastně naposledy sprchoval?

„Můžu ti pomoct uklidit,'' navrhla s úsměvem. Bože, já si tu holku vážně nezasloužím, co?

„Fajn, ale varuju tě, není to tvůj klasickej holčičí bordel,'' varoval jsem ji s úšklebkem.

„Myslím že tu radioaktivitu nějak přežiju,'' oplatila mi můj výraz.

„V tom případě si posluž,'' uvolnil jsem ji cestu a následoval jsem ji nahoru do mého pokoje. Když otevřela dveře, s úsměvem jsem čekal na její reakci.

„Ježiši! No, panejo, tady se už dlouho nevětralo,'' rozešla se k oknu a otevřela ho dokořán. Pak se rozhlédla kolem a - stoprocentně po tom, co si ve svojí hlavě zanalyzovala prostor a strategii - začala všechno organizovat a uklízet. Zůstal jsem stát mezi dveřmi a s pusou dokořán jsem sledoval to, jak rychlá a precizní je.

„Asi bych se měl přidat, ale nechci ti překáž-''

„Pravda, radši zůstaň tam, kde si, bude to tak rychlejší,'' mávla na mě rukou a pobaveně zatřásla hlavou. 

„Jak si přeješ,'' zvedl jsem ruce a udělal jsem to, co chtěla - zůstal jsem tam, kde jsem byl. A pak, ani nevím jak, ale za nějakou chvilku, už celý pokoj vypadal tak, že se v něm reálně dá žít. Oblečení nebylo poházené na zemi, na stole byl alespoň organizovaný nepořádek a postel byla tak po dvou týdnech ustlaná. Clariss zavřela okno a otočila se na mě s pyšným výrazem zářícím pomalu na celý svět.