Soulmates & Drugs

Dokonalé rozptýlení

Doplahočila jsem se do ulice kde bydlí Leyton a proklínala jsem se za svojí slabou fyzičku. Pobíhala jsem od domu k domu abych našla číslo toho Leytonova. Když jsem konečně našla ten správný, chvíli jsem zůstala stát přede dveřmi, s rukou pozvednutou ve vzduchu u zvonku. Přemýšlela jsem, v jakém stavu Leyton bude. Psal mi proto, že začíná mít abstinenční příznaky? Nebo má prostě jen silnou chuť na drogu? Co když jsem přišla pozdě a dílo je dokonáno? Jestli se bude chovat podobně jako v šatně tak... tak snad radši odejdu. Nejspíš by to byla nejlepší možnost i pro Leytona. Já to nějak překousnu, ale co on? Mohl by se cítit dost špatně, a to určitě nepotřebuje.

Sebrala jsem odvahu a zazvonila jsem. Nevěděla jsem jestli tu jsou jeho rodiče nebo je tu sám, možná sourozenec? Každopádně jsem doufala, že přijde on, ideálně sám. Na seznámení s novými lidmi jsem v tuhle chvíli moc vynervovaná.

Čekala jsem jen chviličku, ani jsem si nestihla alespoň rukama učesat moje rozlítané vlasy a Leyton otevřel dveře. Vypadal že na mě čeká jako na smilování. 

„Uf, Clariss! Konečně jsi tady. Už jsem myslel že... No to je jedno,'' vydechl a schoval mě do jeho náruče. Nečekala jsem tohle jeho gesto, ale kvitovala jsem ho. Užívala jsem si objetí a zabořila se do Leytonovy mikiny co nejvíc to šlo.

„Taky tě ráda vidím,'' zasmála jsem se. Posunkem mi dal vědět, ať jdu dovnitř. Vstoupila jsem a zula si boty. Bylo mi blbý si jeho dům prohlížet, tak jsem jen lehce nahlédla do pootevřených dveří kuchyně a zůstala stát na místě.

„Nemusíš se bát, nikdo tu není,'' uklidnil mě s úsměvem na rtech. I tak jsem se ale nehodlala promenádovat po jeho domě jako by mi to tu patřilo, takže jsem na něj kývla a přistoupila blíž k němu.

„Jdeme nahoru? Předpokládám teda že máš pokoj nahoře,'' řekla jsem a nervózně se kousla do rtu. Ne že by mě Leyton znervózňoval, ale nebyla jsem na tohle prostředí zvyklá a ještě vzhledem k okolnostem to bylo trochu náročnější. Nachytala jsem ho jak se mi podíval na rty, ale hned zase zpátky do očí. Bože, proč už jen z toho cítím to elektrický napětí mezi náma?

„Jasně, pojď,'' odpověděl a dal mi přednost. Stoupala jsem po schodech a zůstala jsem stát na vrcholu. 

„Pravý dveře,'' řekl když uviděl moje váhání. Zase jsem kývla a vstoupila do jeho pokoje. Překvapilo mě, že tam bylo docela uklizeno. Dobře, nebylo to nic extrémně uklizenýho, ale i tak mě to překvapilo, byl tu docela řád. Když jsem jednou byla s Anette u Gabea, říkala jsem si jak tam sakra někdo může žít. Tady se to dá. A má velkou postel, to je taky plus. Gabe měl jen matraci. Snad to tam už nemá tak provizorně zařízený jako tehdy, Anette by ho snad nenechala? 

„Promiň, nestihl jsem úplně uklidit,'' omluvil se a sedl si na postel.

„V pohodě,'' usmála jsem se a sedla si vedle něj. Bylo mi hrozný teplo. Sundala jsem si mikinu a hodila ji na zem vedle postele.

„Takže... jak se cítíš?'' zeptala jsem se. Abych mu pomohla, potřebovala jsem vědět jak na tom je. 

„No, trochu divně, ale to je asi tím, že jsem si ještě nic nedal. Není to absťák, ale prostě nějaká silná touha,'' pokrčil rameny a já si všimla, že se mu trochu třesou ruce. Pochopila jsem, že mu není špatně fyzicky, ale spíš psychicky. Moc se soustředí na to, že nic neměl a tak jeho mozek drogu vyžaduje, prahne po ní. Napadla mě šílená věc. Totálně šílená. Je na to totálně brzo a totálně nevhodná situace. A nebo je naopak vhodná dokonale. To napětí mezi námi? Toho by si všiml každý a já to cítím moc dobře, stejně jako on. 

„Pomohlo by ti třeba... rozptýlení?'' řekla jsem tiše, nespouštěla z něj uhrančivý pohled a přiblížila se k němu.

„Myslím že jo,'' řekl stejně tiše a přiblížil se jako já. Oba jsme se koukli jeden druhému na rty a bylo jasno. Jednou rukou si mě přichytil za tvář, druhou mi položil na stehno a začal mě líbat. Lehce mě kousnul do rtu a já potichu vzdychla. Ani jsem nemusela mít otevřené oči abych viděla jeho křivý ďábelský úsměv. Zapojil do hry i jazyk a já zapojila svůj. Milovala jsem jeho rty a pohyby jazyka, cítila jsem se jako v nebi.