Soulmates & Drugs

Obrázek dokonalé Clariss Whiteové

Bylo 19:03, což znamenalo, že je nejlepší čas na to začít se oblékat. Každou chvíli tu bude Leyton a půjdeme spolu na párty v mé škole. Doufám, že i když není student té samé školy, tak ho tam pustí. No, přinejhorším ho nějak propašuju. Byla by to ta nejbezpečnější a nejnormálnější věc, co jsem dneska udělala. Jo, pořád přemýšlím o tom, co jsem slíbila Leytonovi. Byla jsem úplně smyslů zbavená? Já přece nechci brát drogy! Nikdy jsem nechtěla, nikdy mě to nelákalo. Ale je pravda, že jsem trochu zvědavá, to musím uznat. Jenže každá moje buňka v těle ví, jak moc špatně tohle je. Neměla jsem o tom ani uvažovat, rovnou jsem mu měla říct ne a vyřešit to jinak. Ale já ne. Já to musela pokazit ještě víc, než to dávno je. Všimli jste si vlastně kolik věcí jsem mohla vyřešit úplně jinak? Kolik věcí mohlo být a dopadnout jinak? Ne, já jsem daleko od té dokonalosti, kterou mi všichni vychvalují. Jsem naprostý a přesný opak. Jenom to prostě nikdo nevidí, protože je to nenechávám vidět.

Zvedla jsem se z postele a otevřela jsem skříň. Mám tu černé šaty, které na sobě mají kostru. Ano, jdu za kostlivce, a ano, to je celý můj kostým. Jaksi jsem neměla čas nebo náladu vymyslet něco jinýho, takže tenhle rok to bude dost jednoduchý a možná kýčovitý. Ale aspoň nejdu za sestřičku, no ne? Za ní chodí každá holka, takže aspoň budu originální. V rámci možností.

Popadla jsem šaty, svlékla jsem si tepláky se svým volným tričkem a začala jsem se oblékat do nich. Abych řekla pravdu, nečekala jsem že budou až tak na tělo. A taky bych je uvítala o trochu delší. No nic, jinou možnost tu teď zkrátka nemám. Budeme pozitivní, jasný? V jednoduchosti je krása a na tý párty stejně budu jen pár hodin. Nic co bych nezvládla. Navíc, budu tam mít Leytona s Anette a Brook, nejspíš i Natalie a Gabea. Bude to sranda, hlavně musím z hlavy vyhnat to proklaté slovo "droga". 

Sedla jsem si k zrcadlu v mém pokoji a sledovala jsem svůj obličej. Přemýšlela jsem nad tím, čím bych to mohla trochu oživit a přidat nějakou tu Halloweenskou atmosféru. Nakonec jsem vzala linky a nakreslila jsem si pavučinu, která vedla od mého oka k asi centimetru za obočí. Napojila jsem na ní linku a do koutku oka si přidala trochu rozjasňovače. Na druhém oku jsem udělala to samé, ale vynechala jsem pavučinu. Pak jsem zakryla nějaké nedokonalosti a nanesla jsem si řasenku. Nakonec mi zbyla rtěnka. Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale sáhla jsem po klasické nude. Už tak jsem se cítila divně že mám na sobě kostlivce a u oka pavučinu. Za normálních okolností bych si s tím vyhrála mnohem víc, věřte mi. Dneska jsem ale trochu mimo a to mě začíná dost štvát. 

Když jsem byla se vším hotová, přehodila jsem si přes rameno černou kabelku a sešla jsem ze schodů. Obula jsem si černé boty s asi pěticentimetrovým širokým podpatkem, oblékla si bundu a poupravila si naposledy své vlasy.

„Mami? Tati? Už půjdu!'' zavolala jsem na ně a čekala jsem na chodbě. Přišli za mnou, jak jsem očekávala, a prohlédli si mě.

„Sluší ti to, zlato!'' usmála se na mě máma.

„To sice ano, ale ty šaty by mohly být del-''

„Pšš!'' zarazila ho se smíchem a něco mu pošeptala. Založila jsem si ruce na hrudi a sledovala jsem jejich spekulaci.

„Vypadáš samozřejmě nádherně,'' řekl nakonec táta a komicky protočil oči.

„Já to viděla,'' pronesla máma. Všichni jsme se zachechtali a já se alespoň trochu uvolnila.

„Tak já jdu, ať Leyton zbytečně nečeká,'' otevřela jsem dveře a opět zalitovala délky šatů. Oficiálně vám oznamuju, že dneska zmrznu.

„Dobře. Užijte si to,'' mrkla na mě máma a táta jen přikývl.

„Díky,'' pousmála jsem se a zavřela jsem za sebou. Jen co jsem se otočila, uviděla jsem, že za plotem někdo stojí. Odhadla jsem, že je to Leyton, a tak jsem se vydala rovnou k němu. Jen co jsem otevřela vrata, měla jsem chuť něco rozbít. No, trochu přeháním, ale víte jak to myslím.