Soulmates & Drugs

Jackpot

Otevřela jsem dveře do domu a vyzula si boty. V obýváku seděla máma a dívala se na mě s úsměvem který mluvil za vše.

„Ne, mami! Tys nás sledovala? To si děláš pr-!'' zastavila jsem se uprostřed slova. Musí ji být jasný, že tohle slovo už dobrých pár let znám, ale i tak dostanu přednášku kdykoliv před ní nadávám.

„Pšš, zlato. Nebylo to plánovaně ani schválně, jen jsem ti chtěla uložit prádlo do skříně a když jsem se podívala z okna, tak jsem vás tam viděla stát. No která máma by si to nechala ujít, hm?'' zvedla obočí a stále se usmívala. Ani jsem ji už nevymlouvala to, že mi stále v 17 letech ukládá věci do skříně. Když jí to baví, tak jí v tom nechám. To, že si to pak přendám podle sebe, je už moje věc.

„Každá máma, která nechce svoji dceru šmírovat,'' opáčila jsem a snažila se bojovat s potutelným úsměvem. Pravda byla, že bych to stejně nevydržela a musela bych se jí pochlubit. Nebo by to ze mě vytáhla sama.

„A nojo,'' mávla rukou, „Radši mi řekni jak to probíhalo. Je milej?'' poklepala na místo na gauči vedle ní. Sedla jsem si k ní a kousla se s úsměvem do rtu.

„Hodně milej. Hezky se s ním povídá. Je fajn,'' opřela jsem se a zadívala jsem se do stropu. Tu věc o vpichu a údajné alergii si nechám pro sebe. Dokud nezjistím něco víc sama, nehodlám to nikomu vykládat. Stačí že z toho já dělám skoro třetí světovou. Možná mi nechtěl vysvětlovat jeho zdravotní problémy hned na prvním rande a tak jednoduše trochu mlžil. Nic víc se nestalo. 

„Teda ty bys nemohla být vypravěčka. Tohle je tvé zhodnocení prvního rande? Ts ts ts,'' nesouhlasně mlaskla. Věnovala jsem jí propalující pohled.

„Chceš snad detaily? Jediný, co ti ještě řeknu, je to, že jsme byli na kafi a pak jsme společně vyšli na kopec. Víš jakej myslím, ne? Ten jak jsme tam furt s holkama běhaly. A kromě toho mě pozval na jeho fotbalovej zápas, kterej je ve středu. Můžu?''

„Jasně že můžeš. Určitě to bude stát za to. A na ten kopec se opravdu nedá zapomenout. Víš kolikrát jsme tam byly my? Jak s mými kamarádkami, tak s tvým tátou a s vámi. Romantika to tam je, že?'' culila se. Nemohla jsem udržet vážný výraz, když jsem viděla jakou z toho má radost.

„Ty jsi horší než puberťák!'' zasmála jsem se a lehce jsem do ní strčila. 

„Kdyby tu byl táta, tak bys teprve viděla puberťáka! No, možná by v sobě měl pár ochranných prvků, přece jen jsi naše jediná dcera,'' pohladila mě po vlasech.

„Myslím, že víc než pár. No, jdu nahoru. Převlíknu se a dám vědět i holkám, taky na to čekají,'' zvedla jsem se a chystala jsem se odejít.

„A to je všechno co máš v plánu? Škola, holčičko, škola! Uděláš si úkoly,'' napomenula mě, ale nevydržela se nesmát příliš dlouho.

„Samozřejmě, maminko,'' zavolala jsem ironicky. Teď se možná směje, ale v nitru své duše to myslí smrtelně vážně, věřte mi. Kdyby mohla, tak mi ty úkoly i kontroluje a opravuje. Naštěstí na to nemá čas a naprosto volný večer, nebo dokonce den, se jí nevyskytne úplně často. Což je moje spása, naprosto upřímně.

Prošla jsem do svého pokoje, odhodila školní batoh k posteli a přešla jsem do koupelny, která se nachází na tomhle patře. Ano, máme dvě koupelny a ano, bydlíme tu jen tři. Možná by se to někomu zdálo moc, ale někdy se to dost hodí. A tahle je vlastně vyloženě moje, i když já obě dvě střídám tak, jak se mi zrovna chce. 

Přišla jsem k zrcadlu a odličovacím tamponkem jsem si z obličeje odlíčila řasenku a trochu korektoru. Nikdy jsem to s make-upem nepřeháněla, přece jen jsem nechtěla moc upoutávat pozornost, hlavně ve škole. Mám dobrý známky, ale nejsem nijak probíraná osoba na chodbách nebo mezi učiteli. Když už, tak mě možná občas zmíní jako příklad vzorného žáka. Občas mě to nudí, být ta slušná holka. Ale vždy mi dojde, že to vlastně ani jinak neumím, ač bych chtěla. Dokonce jsem se o to i snažila, ale jak se vůbec člověk stane drsnou holkou aniž by se drsně choval? Přesně, nejde to. Asi na to nemám povahu nebo srdce. Takže občas nosím více extravagantnější oblečení (který mezi ostatníma holkama stejně nevynikne protože moje provedení extravagantnosti je pro ně denní chleba) a odmítnu dát někomu úkol k opsání. Tady moje slavná rebelie končí.

Svlékla jsem si lehký svetřík který jsem měla na sobě a zastavila jsem se uprostřed pohybu. Na hrudi jsem měla Leytonovy iniciály. L.P. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to tam opravdu mám. Nevěřícně jsem po dvou písmenech přejížděla prstem a ujišťovala se, že to opravdu není jen sen. Pak jsem se usmála a oblékla jsem si volné tričko. Místo sukně jsem si vzala tepláky a vlasy si stáhla do culíku. Sedla jsem si na postel a z batohu jsem si vytáhla mobil. Sice jsem Leytonovi slíbila že mu napíšu, ale měla jsem ještě jednu povinnost kterou jsem musela vyřídit. Ano, hovor s Anette a Brook. Jim jsem taky něco slíbila - dát jim vědět jak rande dopadlo. Takže jsem zavolala do naší skupiny na messengeru a čekala až to zvednou. K mému překvapení to bylo do pár vteřin.

„No sláva! Čekáme tu na to jak na Vánoce!'' spustila na mě Anette.

„Přesně! Tak ven s tím, jaký to bylo?'' přidala se Brook.

Pobaveně jsem se zasmála. „Tak to jsem teda ráda, že vás tak zajímá můj milostný život.''

„Nic jiného mě nezajímá! A teď to vyklop,'' řekla nedočkavě opět Anette.

„Došla jsem k tomu jezeru, obešli jsme ho, povídali jsme si, šli jsme na kafe, skončili jsme na našem kopci a pak mě doprovodil domů,'' vzala jsem to hodně ve zkratce a schválně vynechala pusu, která následovala. Chtěla jsem je ještě trochu napínat.

„Na našem kopci? Joo, takže romantika!'' zajásala Brook.

„Hah, přesně tak. Ještě ke všemu byl západ slunce, takže to bylo vyloženě perfektní.''

„A co pusa? Byla?'' usmála se lišácky Anette.

„No už jsem myslela, že se nezeptáš! Byla,'' oplatila jsem ji stejný výraz.

„Ty mrcho! Jaký to bylo?'' řekly sborově.

Uchechtla jsem se. „Dokonalý. Co vám mám povídat? Je sexy, milej a líbá královsky!'' rozplývala jsem se při pomyšlení na ten moment. Ne že bych věděla jak líbají ostatní, ale Leyton je stoprocentně jeden z nejlepších, tím jsem si jistá. Každý si to poprvé představuje nejspíš trochu nechutný, ale já jsem byla vyvedená z omylu. Bylo to tak příjemný! A nejspíš bych byla schopná zajít dál, kdybychom nestáli na ulici. Jo, asi je dobře, že jsme stáli na ulici.

„Pane bože, Clariss! Ten kluk je jackpot!'' zatleskala Anette.

„Úplně si vzpomínám na tohle období s Natalie. Jsem tak ráda, že jsi už našla svojí spřízněnou duši!'' promluvila Brook.

„Já taky! Nejradši bych vás objala, ale bohužel. Nevadí, zítra ve škole si to vynahradíme! Jo a ve středu má Leyton zápas a pozval mě tam. Nechcete se mnou?'' zeptala jsem se. Samozřejmě že jsem tam nechtěla křena v podobě Anette a Brook, ale taky jsem na tribuně nechtěla sedět sama mezi ostatníma, totálně cizíma lidma.

„Já asi ne, fakt je mi to líto, ale s Natalie máme svoje plány. Promiň!'' omlouvala se Brook.

„Gabe je ve středu pryč, takže já určitě jdu! Viděla jsem ho jen ve tmě u toho klubu, což je nepřípustný. Takže ho ráda uvidím, ještě k tomu jak hraje fotbal. Musím ti ho přece schválit,'' mrkla na mě skrz kameru.

„Samozřejmě,'' zasmála jsem se. „Tak já už musím, mám kupu věcí do školy co jsem ještě neudělala. Zatím!'' rozloučila jsem se a holky též. Vypnula jsem hovor ale mobil jsem ještě neodložila. Chci napsat Leytonovi, jak jsem mu slíbila. Otevřela jsem konverzaci s ním a začala psát.

Ahoj! Chci jen napsat, že děkuju za dnešní den. Užila jsem si ho a doufám, že podobných dní zažijeme co nejvíc. Těším se na středeční zápas. :) Doufám, že jim nakopeš zadky.

Stiskla jsem tlačítko odeslat. Vím, co by mi řekla Anette : „Nepiš takhle! Musí vědět, že nejsi tak dostupná.'' „Hlavně ať nevypadáš dolejzavě!'' Realita je taková, že Gabeovi určitě psala úplně stejně. Byla na svojí spřízněnou duši natěšená víc než já, proto když se objevil Gabe, psala mu každý den a klidně i první, klidně dolejzavě. Myslím, že ani jeden s tím neměl problém, a proto to budu dělat taky podle sebe. Tak, jak to cítím. Stejně je to tak nejlepší. A všechno co jsem napsala je pravda.

Už ať je středa!