Soulmates & Drugs

Rozhodni se, kdo to bude

„Co teď?'' zeptala jsem se Anette když jsem se po chvíli konečně uklidnila. 

„Co teď? Zavolej mu. Jestli se něco chceme dozvědět, tak s ním musíš co nejdřív mluvit. A je jedno jestli přes mobil nebo z očí do očí.''

„Ale co když-''

„Žádný co když!'' zasmála se. „Ukradl vám peníze, chápeš to? To není něco, co bys mohla jen tak přejít a nechat to na ráno. Prostě ho běž konfrontovat a uvidíš jak to půjde.''

„Mmm, konfrontovat, velice chytré,'' uznale jsem kývala hlavou.

„Hele hele, bacha! Pamatuj na to kdo koho potřebuje,'' varovala mě se smíchem.

„Tak jo, jdu volat,'' oznámila jsem jí a vytočila jsem Leytonovo číslo. Byla jsem hrozně nervózní, ale Anettina přítomnost to přece jen trochu ulehčovala. Fakt je dobrej pocit nebýt na všechno sama. Chápete že se můžu konečně s někým poradit? Zeptat se někoho co dělat? Takovýho luxusu se mi v poslední době určitě nedostávalo. A taky už jsem byla dost bezradná.

„Nebere to,'' sundala jsem si mobil z ucha a chtěla jsem to položit. V tu chvíli ale Leyton hovor přijal a moje srdce začalo bušit ještě o trochu rychleji. 

„Dej to nahlas,'' šeptla Anette a já tak učinila. 

„Leytone?'' řekla jsem. 

„Hmm? Co se děje, špačci na střeše něco povídali?'' odpověděl až divně euforicky.

„Cože?'' zatřásla jsem hlavou. 

„Co to mele?'' naznačila Anette rty.

„No já jen jestli voláš kvůli seriózní konverzaci a nebo chceš mít spíš sex přes telefon,'' zahihňal se.

„Ty sis něco dal?''

„Adama!''

„Adama? Co to...'' nechápavě jsem se podívala na Anette, která pokrčila rameny.

„Éčkooo!'' slyšela jsem ho zahučet a bylo mi jasný, že u toho i obrátil oči v sloup.

„Aha, extázi,'' pokývala jsem. 

„Woohoo, bingo!'' radoval se.

„Tohle nemá smysl. Jsem fakt ráda, že ty prachy využiješ,'' odsekla jsem.

„Kvalitně, slibuju,'' odvětil a to mě naštvalo ještě víc. Zuřivě jsem mu to típla a podívala jsem se na Anette.

„No snad to takhle nenecháš?'' 

„A co mám asi tak dělat, Anette? Je sjetej! Nedá se s ním normálně mluvit.''

„Fajn, tak jdeme za ním. Když to není schopnej vyřešit přes mobil, bude muset naživo,'' stoupla si a čekala až udělám to samé.

„Moment, kde je v tom ta logika? Ty jsi blázen Anette! Právě že když se s ním nedá domluvit takhle, tak to naživo bude ještě horší. Navíc nehodlám jít znova k tomu jeho dealerovi kde teď nejspíš je!'' odporovala jsem. 

„Logika je v tom, že mu nedáš pokoj. Budeš ho otravovat dokud se k tomu nějak nepostaví. Je sjetej, ale není dementní. Takže jen ať si to vyžere! U toho dealera jsi už stejně byla, ne? A žiješ, takže se zvedej,'' tahala mě za ruce na nohy. 

„Žiju, ale nebyla to příjemná zkušenost,'' zamumlala jsem a nechala se odtáhnout na schody. 

„Budu tvůj bodyguard, slibuju,'' podívala se mi vážně do očí. Nakonec jsem teda přikývla a začala jsem se obouvat.