Soulmates & Drugs

Crack

Vešla jsem dovnitř a slyšela Leytona třísknout s dveřmi od skříňky. Vynořila jsem se zpoza rohu a snažila se ignorovat pocit, že jsem právě objevila nové a neznámé území, protože jsem nikdy v klučičích šatnách nebyla.

„Ahoj,'' pozdravila jsem ho potichu s úsměvem na rtech. Pořádně jsem se na něj podívala a došlo mi, že nehraje normální fotbal. On hraje americkej fotbal. Bože, snad si nic neudělá, tohle je docela kontaktní sport... 

„Ah, Clariss! Ahoj!'' široce se usmál, odhodil helmu kterou měl v ruce na zem a v sekundě jsem se nacházela v jeho objetí. Rozhodně jsem nic takovýho nečekala a dost mě to vykolejilo, to musím říct. Pustil mě a držel mě za ramena. Díval se mi přímo do obličeje a tikal z jednoho oka k druhému. Všimla jsem si, že jeho zorničky jsou rozšířený. A tím myslím hodně rozšířený. Bylo to až nepřirozený a rozhodně to nevypadalo nějak zdravě. Ani tady nebyla tma, takže to nemohlo být světlem.

„Je ti dobře? Chováš se divně,'' řekla jsem když začal rovnat poházené věci na zemi a dával je na lavičky. 

„Mám se nejlíp. A budu se mít ještě líp až to vyhrajeme! Díky mě, samozřejmě,'' poplácal sám sebe po rameni. Nepoznávala jsem ho. Mám to ale vůbec právo říct? Byla jsem s ním jednou venku a strávila s ním pár hodin psaním, to je všechno. 

„Aha. Já ti právě chtěla popřát hodně štěstí. Hlavně si nic neudělej,'' přiblížila jsem se k němu a zabránila mu v dalším úklidu a energetickém pohybu. Dal si snad tři energeťáky nebo co?

„Pff, neboj, neudělám. Nejsem přece debil, ne? Zvládnu všechno, protože fakt hraju na profi úrovni,'' zvedl jedno obočí, pokrčil rameny jako by to byla samozřejmost a založil si ruce na hrudi. Jednou nohou stále poklepával na podlahu, ale nevypadl že by si to vůbec uvědomoval. 

„Tak hlavně že si věříš,'' pokusila jsem se o povzbudivý úsměv.

„Jojo. Jé! A víš co mi to připomnělo? Možná bych ani neměl bejt střídanej. Ne, fakt! Mám na to, energie mám dost a jak jsem říkal, jsem z nás nejlepší! Což znamená, že bych každou sestavu aspoň trochu pozvednul a nebyl by to úplnej propadák. Nevyplatilo by se to?'' nadšeně mě pozoroval. 

„Leyi, tohle fakt nejsi ty. Co je?'' trochu jsem od něj odstoupila když sebou škubl a skočil pro svoji helmu která se stále válela na zemi. Nevěřícně jsem na něj zírala a nevěděla o co tady sakra jde.

„Vůbec nic,'' křivě se usmál a toužebně se na mě zadíval, div u toho neslintal. Než jsem si stihla cokoliv uvědomit a něco udělat, opět byl u mě a divoce mě líbal, jak na krku, tak na puse. Přitlačil mě ke skříňce a přišpendlil mi k ní ruce.

„Chci tě,'' vzdechl a za stálých polibků mě začal osahávat všude kde se dalo. Teď si říkáte : „Nojo, ale přesně tohle jsi přece chtěla, ne?'' Jo, možná chtěla, ale takhle? Ne! Takhle rozhodně ne. Cítila jsem, že to bylo špatně. Ani nebyl tak jemnej jako předtím. Tohle bylo jako by prostě potřeboval ukojit svoji touhu a bylo mu jedno jestli to je s ruličkou od toaletního papíru nebo se mnou. 

„Nech toho!'' co nejtvrději jsem ho od sebe odstrčila a až teď mi došlo, jak drsně mě držel za zápěstí. Bolelo to a bylo to všechno, jenom ne příjemný. Vlastně... byla jsem vyděšená. A možná i znechucená. Co se to do háje právě stalo?

„Ale no tak,'' udělal krok ke mně a mně ihned vystřelila ruka k jeho hrudi. Zastavil se a se stopou nechápavosti mi pohlédl do očí.

„Nepřibližuj se ke mně,'' řekla jsem s ledovým tónem, byť jsem se držela abych nezačala kompletně vyšilovat. Zůstal stát na místě a já to brala jako znamení a příležitost. Protáhla jsem se kolem skříňky co nejdál od něj a proběhla jsem bez ohlédnutí dveřmi. Ani jsem je nezavřela a pokračovala jsem v běhu k tribuně. Našla jsem Anette a beze slov si k ní přisedla. Zírala jsem na hrací pole a snažila se spojit si co jsem právě zažila.