Soulmates & Drugs

Marihuana

Pohled Leytona

Vyšel jsem ze zahrady Clarissina domu, zavřel jsem za sebou branku a rozešel jsem se po chodníku. Musím říct, že to dopadlo určitě o dost líp než jsem čekal, ale i tak je moje omluva nic, v porovnáním s tím, co jsem Clariss udělal. Jenže v jednom měla pravdu. Nemůžu to takhle vést dál, nejde to. Neubližuju tím jen sobě, ale i okolí. Jen si nejsem jistej, že to zvládnu. Teď mám pocit, že všechno bude v pohodě, ale až budu mít chuť něco si šlehnout, všechna moje vůle bude pryč. Vím to o sobě a nevím co s tím mám dělat. Nedokážu odolat. 

Možná kdybych vyhodil z pokoje všechny drogy... Ne, to by taky nefungovalo. Prostě bych si došel pro nový, koupil bych si další zásoby a nechal si je v šuplíku. Nic by to nezměnilo, vůbec nic. Odbornou pomoc můžu ze seznamu rovnou vyškrtnout, protože zaprvý, nikam do léčebny nebo do kroužku bývalých feťáků rozhodně chodit nehodlám, a zadruhý, nemohl bych z toho vynechat rodiče. A já je z toho musím vynechat. Kdyby se to dozvěděla máma, tak se z toho zhroutí a skončí v tom blázinci se mnou. Vybrečela by tolik slz, že by snad zemřela na dehydrataci, chápete. No a táta by mě jako první zmlátil, seřval a pak by mě vyhodil z baráku. Doslova by mě vydědil a donutil mě ať si změním příjmení. A teď jsem tu naprosto seriózní, věřte mi, že nepřeháním. U většiny věcí. Takže mi řekněte, co mám dělat? Co mi zbývá za možnosti? Žádné prostě nemám.

Takže Clariss ode mě musí dát ruce pryč dřív, než ji stáhnu sebou. Spřízněná duše nespřízněná duše, život ji zkazit nechci, nenechám ji. Popravdě, nechápu co to ten vesmír vymyslel. Jak mohl Clariss nadělit někoho, jako jsem já? Jsem lůza společnosti, takhle to je. Tak proč trápit tak hodnou holku jako je ona, s někým jako jsem já? Někdy fakt vůbec nic a nikoho nechápu. Potřeboval bych příručku nebo návod na život. Kdo mi ho dá? Prosím, smutně koukám?

Pátek

Nevěřili byste tomu, ale poslední tři dny se mi docela daří. Teda, na moje poměry ano. Kokain jsem si dal jen jednou, jinak se držím. Jo, nejsem na to sám. Pomáhá mi maruška. Když mi touha po droze přerůstá přes hlavu a mám pocit, že za chvilku bouchnu, prostě si zapálím joint a je klid. No, není to úplnej klid, ale dostatečnej na to, abych to zvládl bez další dávky. Marihuana je nejlepší alternativa, kterou v tuhle chvíli mám. Dokud se mi nepodaří to zvládnout jen s mojí vůlí, kterou se budu snažit trénovat, tak mi pomůže aspoň tohle. Asi není vhodný kompenzovat si drogu drogou, ale co je marihuana za drogu, co? Je to nejlepší možnost.

Jo a abych nezapomněl... moje podmínečné vyloučení a zmizení na celý víkend. Jak na to reagovali rodiče? Drama. Jedním slovem drama. Minimálně hodinu jsem seděl u stolu a poslouchal jejich moudra a poučky. Samozřejmě že jsem se obhajoval, je mi přece 18, ne? Můžu spát i jinde než doma aniž bych to všem hlásil týden dopředu. A nebyl jsem pryč měsíc, tak o co jim jde? Když jsem doma tak si mě sotva někdo všimne, pokud nepočítám hádky o ničem. Tak ať mi netvrdí jak hrozně se o mě starají, strachují a zajímají. Nic z toho nemůžou říct s čistým svědomím. Jediný čeho lituju je to, že to musí Violet poslouchat. I když je pravda, že se naučila radši odejít ke kamarádce. Paráda, co? Gratuluju, tati a mami. Jsme ukázková famílie, to musím uznat. 

Fajn, to by stačilo. Přesuneme se do reality. Zrovna jsem na cestě do školy a nemůžu se dočkat až bude konec. Pátky jsou vždycky nejdelší. A nejotravnější, protože všichni mají pocit, že o víkendu nemáme co dělat a musí nám dát hromadu úkolů. Opravdu si myslí, že to někdo dělá doma? Překvápko, nedělá. Ale nevadí, necháme je při téhle milosrdné lži. 

Sáhl jsem si do kapsy abych zkontroloval předmět, který jsem si do ní strčil. Jo, pytlík s marihuanou. Nechci to prodávat o přestávce za školou jako pravej drsňák z filmu, to ne, nebojte. Je to jenom pro případ nouze, kdybych potřeboval upustit páru. Dělám to tak už třetí den a je to překvapivě uklidňující pocit, mít u sebe takovou záchrannou brzdu.