Soulmates & Drugs

Stejná jako my všichni, zkažená

„Clariss? Vstávej, už jsme tady,'' slyšela jsem Leytonův hlas u ucha. Prudce jsem sebou trhla a nohy, které se vymrštily do vzduchu, se mi zastavily o sedadlo přede mnou. 

„Wow, dobrý,'' zasmál se Leyton a já se pomateně rozhlížela po autě a okolí.

„Páni,'' hlesla jsem při pohledu na chatu, která stála napravo od auta, společně s lesem. Pravda je, že kdyby nebylo toho rustikálního designu, brala bych to spíš jako zachovalý starší dům. Takhle ale bylo poznat, že je to poctivá roubenka. Dvě rozlehlá patra, střecha do áčka a komín, ze kterého se už pořádně čoudilo. Došlo mi, že jsme v autě poslední a že ostatní už se nejspíš zabydlují. 

„Proč jsi mě nevzbudil dřív?'' otočila jsem se na něj. „Určitě zabrali tu nejlepší ložnici,'' na rtech mi pohrával úsměv. 

„Já jsem chtěl, ale vypadala jsi tak spokojeně! Chci říct, kdo by nebyl spokojenej když může spát, že? Ale tys byla prostě... sladká,'' vyslovil poslední slovo, zasmál se, a vypadal, že je sám překvapen svým výrokem. Já se taky musela držet abych nevyprskla smíchy, protože se obhajoval jako by zavraždil mé oblíbené morče.

„A bylo mi tě tím pádem líto, protože v noci se moc nevyspíš,'' křivě se usmál, napůl svůdně a šibalsky. Vážně se mnou takhle flirtuje? V údivu jsem otevřela pusu.

„Tak teď to budeš muset dodržet,'' oplatila jsem mu stejným tónem a vystoupila jsem z auta.

„Bez problému!'' hlásil když vystupoval v závěsu za mnou.

Další hodinu jsme si všichni vybalovali svoje věci do našich zvolených pokojů, dělali u toho různý blbosti a prostě si užívali tohohle místa, bez rodičů, bez sousedů a bez starostí. Bylo to osvobozující, to musím uznat. Jediný, co mi chybělo, byla kytara. O večerech jako jsou tyhle si ráda něco zahraju, což jsem dneska nemohla. Ale nevadí, užijeme si dost zábavy i bez maličkosti jako je kytara.

„Tak máš to?'' zavolal Leyton do koupelny vedle našeho pokoje. Dávala jsem si do pořádku svoje hygienické potřeby, a trochu jsem se možná zamyslela.

„Skorooo!'' začala jsem všechno srovnávat a někdo mě najednou chytil za boky. Nadskočila jsem a hned se zase uklidnila, když jsem ucítila Leytonovu vůni. Pevně mě držel a zezadu mě pomalu líbal na krku, až mi z toho naskočila husina. Naklonila jsem hlavu doleva a slastně jsem přivřela oči. Za okamžik přestal, což se mi vůbec nelíbilo, a provokativně se usmál. Prohrábnul si černé vlasy, které mu spadly do čela.

„Pojď, všichni už čekají dole. Chtějí hrát "nikdy jsem",'' chytil mě za ruku a odtáhl mě z místnosti.

„Ajaj, tak to bude zábava.''

„To teda,'' přikývl a stále mě držel za ruku, když jsme sestupovali ze schodů.

„No sláva!'' zajásala Anette když jsme se objevili v hlavní místnosti. 

„Teda čekala jsem, že poslední dorazí spíš Anette s Gabem, ale spletla jsem se,'' prohodila Brook a já na ní vrhla varovný pohled s úsměvem.

„Moje chyba to určitě není,'' zvedl Leyton ruce jako by se vzdával.

„Jasně,'' opáčila jsem a sedla si na gauč vedle Natalie. Leyton si sedl vedle mě a tím jsme byli konečně kompletní. Podívala jsem se na krb, ve kterém hořelo a praskalo nasekané dříví, a zahřálo mě z toho až u srdce. Pohodová atmosféra s našimi milovanými, přesně tak, jak má být. Pak jsem se podívala na stůl, na kterém bylo šest panákových skleniček pro každého z nás. Dokonce už v sobě měly nalitý alkohol. Nebyla jsem si jistá co to je, ale tipovala jsem Captaina Morgana. Určitě to znělo jako něco, co by Gabe s Anette vybrali.