Soulmates & Drugs

Smlouva s ďáblem

„Nee! To neudělala,'' smála jsem se Anettině historce.

„Jo! Nesnáším tu ženskou,'' dupla si Anette a rozhlédla se po tělocvičně, kde pochodovali i ostatní studenti. Už jsme odvedli pěknej kus práce, ale minimálně další hodinu ještě máme před sebou.

„Myslím, že nesnášíš celou matiku,'' usmála jsem se a poházela jsem na jeden z dlouhých stolů dalších pár netopýrů. Najednou jsem uslyšela Anettin tlumený výkřik. 

„A fyziku taky! Do háje,'' zanadávala a výhružně se na mě podívala. Seděla na zemi, vedle sebe láhev od lepidla, tváře rudé vzteky. Vybuchla jsem smíchy, ale pak mi došlo, že jestli ji nepomůžu zvednout se, čeká mě peklo. Přispěchala jsem k ní a vytáhla ji zpátky na nohy.

„Clariss, dneska je ten nejhorší den pro Halloweenskou párty. Vsadím se, že se mi roztrhne kostým nebo zlomí podpatek nebo podobná ztrapňující událost!''

„Jo, jestli ti k spadnutí na zadek stačí jen pohozená láhev s lepidlem, tak dneska očekávám tvoji smrt,'' pošťuchovala jsem jí.

„Hele, hele, Whiteová! Aby to dneska nebyla tvoje smrt,'' vyhrožovala mi, i když jsem viděla její cukající koutky. Mávla jsem rukou a obrátila jsem se zpátky ke svojí práci. V kapse mi zavibroval mobil a byť jsem ho nejdřív chtěla ignorovat, nějak mi to nedalo. Podívala jsem se kdo mi píše a zůstala jsem chvíli nehybně stát.

Běž se podívat na chodbu před tělocvičnu. Překvapení.

Překvapení? Doufám, že myslí sebe, protože jinak překvapení ráda nemám. Ne od té chvíle, co táta objednal k nám domů na mé narozeniny klauny, kteří se jako velké překvapení schovávali v mém dětském domku na zahradě. Holt táta nemohl tušit, že jsme se den před tím s holkama dívaly na horor. S klaunama. Když pak vyskočili z toho domku, málem jsem vypustila duši. Od té doby mám fobii z klaunů, jen abyste věděli. Bylo mi totiž 8. A ten horor byl samozřejmě Anettin nápad! Kdo jiný by vymyslel takovou blbost, že? 

„Anette, já si na chvilku odskočím, jo?''

„Posluž si,'' kývla na mě. Hah, kdyby tak věděla proč jdu pryč. Byla by z toho hotová, víc než jsem já teď. Rozešla jsem se napříč tělocvičnou a rukou si pročísla vlasy. Fajn, jsem trochu nervózní, i když ani nemám důvod. 

Vyšla jsem na chodbu, ale nikdo tam nebyl. Zmateně jsem se rozhlédla a hledala jsem stopu po přítomnosti člověka. Ve vteřině jsem za sebou ucítila Leytona. Chytil mě v pase, otočil mě k sobě a s bouchnutím mě přitlačil na skříňku. Bylo to rychlý a svým způsobem drsný. Srdce mi vynechalo jeden úder. Líbilo se mi to.

Usmál se. „Chtěl jsem tě vidět,'' podíval se mi do očí, na rty a zase do očí. Jedna ruka mu sjela níž, na můj bok. Kousla jsem se do rtu, snažíc se uklidnit svůj dech.

„Fakt?'' dívala jsem se mu do očí, doufala jsem že aspoň trochu svůdně, a lehce jsem zaklonila hlavu. Leyton přikývl a ruku přesunul na mojí hlavu. Dotknul se mé kůže za krkem a mě naskočila husí kůže. Začali jsme se pomalu a vroucně líbat. Rukou jsem mu zajela do vlasů a druhou mu přejížděla po hrudi. Věděla jsem, že stojíme uprostřed chodby a kdokoliv nás může vidět, ale v tu chvíli mi to bylo upřímně jedno. Byl to spíš ještě adrenalin navíc.

Leytonova ruka mi přejela po klíční kosti až pod krk. Tam se zastavil, stiskl, zatlačil a tím mě ještě víc přišpendlil ke skříňce. Nevím proč, ale uniklo mi jedno zasténání. Možná se mi to nemělo líbit, ale Leyton to dělal tak dobře, s citem... že to nešlo jinak. 

„Zbožňuju tě,'' zašeptal mi do ucha. Pousmála jsem se a nechala jsem oči stále blaženě zavřené. Povolil stisk a začali jsme couvat pryč od řady skříněk, za stálého líbání. Ani nevím jak, ale dostali jsme se do dveří jedné učebny. Narazila jsem na učitelský stůl. Odpojila jsem se od Leytona a podívala se za sebe abych mohla změnit směr jinam, ale Leyton mě místo toho vysadil na stůl a nenechal mě nic namítnout. Pokračoval v líbání, jednou rukou mi přejížděl po stehně a zadku, druhou rukou mě držel zase za krkem. Já mu mezitím šmátrajícími prsty tahala vlasy a hladila ho po zádech.