Soulmates & Drugs

I'll meet you there

Probudila jsem se minutu před budíkem. Nejdřív jsem byla otrávená z toho, že mi byla ukradena celá jedna minuta mého drahocenného spánku, ale vzápětí jsem se musela usmát. Vzpomněla jsem si na včerejšek a na všechno, co se stalo. Přišlo mi absolutně nereálný že to nebyl sen ze kterýho jsem se právě vzbudila, ale realita. Byla jsem za to vděčná a nemohla jsem se dočkat, až to všechno povyprávím holkám. Bože, jen při pomyšlení na jeho polibky a doteky mám motýli v břiše. Včera to byla jízda a jsem šťastná, že jsem to udělala. Vzpomněla jsem si na to, co říkala máma. 

Záleží to jen na tobě a pokud to tobě přijde v pořádku, tak je to v pořádku.

Ano, přišlo mi to naprosto v pořádku. Přišlo mi to víc než v pořádku, přišlo mi to jako ta nejsprávnější věc, co jsem mohla v tu chvíli udělat. Oba jsme si to nesmírně užili a stálo to za to. Abych byla upřímná, už teď se těším až si to zopakujeme. Je to špatně? Ne, není. Jsme dospívající, tohle k nám patří. Taky jsem se s ním mohla vyspat hned na prvním rande, což jsem neudělala, hm? Trocha zodpovědnosti ve mně ještě zbyla.

Vypnula jsem otravnej budík, který mě vytrhl z myšlenek a dobrovolně jsem vstala z postele. Byla jsem už netrpělivá a chtěla jsem do školy abych to mohla říct holkám. Jo, těším se do školy, divný, že? Mám ohledně toho stejné pocity. Otevřela jsem tedy skříň a vzala si stejné černé rifle jako včera, bílý přiléhavý rolák a černý bomber, který už začnu nosit, protože venku začíná být zima. Je pátek a nemám chuť vymýšlet dokonalý outfit, takže tohle bude bohatě stačit. 

Zavřela jsem dveře od skříně a v pyžamu jsem se vydala dolů. Neslyšela jsem žádné zvuky jako třeba bouchání nádobí nebo rozhovor, takže jsem usoudila že nikdo není doma. A taky nebyl. Odložila jsem oblečení na gauč, došla si na záchod a pak ještě v pyžamu otevřela lednici. Nejdřív jsem si chtěla vzít k snídani něco, co nebude moc pracný na přípravu, ale když jsem spatřila talířek s míchanými vajíčky a rajčetem, s přiloženou cedulkou, kde bylo napsáno Pro lenocha Clariss, zachvělo se mi moje jídlo milující srdce. Vytáhla jsem talířek, posadila se ke stolu a začala jíst studená vajíčka. Nechtělo se mi je ohřívat a navíc mi chutnaly i tak, takže proč se namáhat, že?

Prázdný talířek jsem položila do dřezu a šla jsem se obléct do koupelny. Když bylo hotovo, obula jsem se, přehodila si batoh přes obě ramena a vyšla jsem z domu. Přemýšlela jsem, co asi tak dělá Leyton a jestli je stejně spokojenej jako já. Po škole mu určitě napíšu, ale teď ho nebudu otravovat. 

Zamkla jsem za sebou jak dveře, tak branku a vydala jsem se do školy. Šla jsem dřív, protože mi bylo jasný že i holky tam dneska budou dřív. Většinou když před sebou něco takhle tajíme, tak jsme ve škole další den dřív abychom si to mohly říct v klidu. A na tohle se asi těšíme všechny dost mimořádně.

Vešla jsem na pozemek školy a už viděla holky jak sedí u jednoho stolu na jedné z laviček. Usmála jsem se a trochu jsem zrychlila svůj krok. Byly jsme tu mezi prvními a tak jsem věděla, že budeme mít dost času i soukromí. 

„Čuus!'' vrhla se na mě Anette. Přitáhla mě k nim a přinutila mě si sednout. 

„Jo, dobrý, já bych si sedla i sama,'' zasmála jsem se. 

„Jasný, teď nám ale hlavně řekni to, co jsi nám měla říct už včera. Umíráme zvědavostí!'' naklonila se Brook aby na mě viděla. 

„Dobře, dobře. Včera jsem prostě normálně přišla domů a četla jsem si knížku.''

„Jasně, klasická slušňačka Clariss. Co dál?'' přerušila mě Anette.