In love with wager (Niall Horan)

49. To si děláš srandu!

Zas je toho tolik co vám musím říct. A tak vás znovu prosím, aby jste si přečetli na konci poznámku autora :')) 

Seděla jsem na posteli. Sotva jsem dokázala udržet oči otevřené, natož abych si plně uvědomovala, že je ráno a tudíž i čas vstávání do školy.

Pokoušela jsem se na dnešním dni najít něco pozitivního, na co bych se těšila. Jediná věc, ze které jsem měla radost byla vzpomínka na včerejšek. Vzpomínka na Nialla.

Výřily se ve mě milion pocitů. I předcházející den, jsem toto téma od příchodu domů až do večera, řešila. A dnes zase.

Moje tělo se momentálně rozdělovalo na dva světy. Ten první zářil radostí, panovala zde veselá nálada a vyslovil-li někdo slovo smutek, ostatní buňky v mém těle ho okamžitě pověsily na šibenici.

A jak můžete uhádnout, druhá strana se jevila jako pravý opak. Niall je kretén! Copak to nevidíš? Využívá tě! Jsi pro něj nicka! Jen jedna hvězda z celého vesmíru.  Slýchávala jsem od ní. Motala se mi z toho hlava.

Nechala jsem to běžet. S oblečením v ruce jsem došla do koupelny a zamkla za sebou.

Od prvního školního dne jsem se naučila přivstat si a užít si teplou sprchu, bez toho, aby se někdo z mých nevlastních bratříčků dobýval dovnitř.

Svlékla jsem se a zalezla do sprchového koutu. Pustila jsem si na sebe teplou vodu. Všechny svaly se mi rázem uvolnily a i rozhodovalo se mi lépe. Začala jsem si pobrukovat písničku Thinking out loud. Bohužel jsem si ale slova absolutně nepamatovala, takže z toho vzniklo jen souzvuk tónu 'hm', což znělo celkem vtipně. Sama jsem se smála nad svým zpěvem. 

Po nejméně dvacetiminutové sprše jsem se osušila a navlékla si na sebe legíny, vypadající jako džíny, čistě bílé tílko a džínovou mikino-bundu. Jednoduchý, ale zajímavý outfit. Fénem jsem si vysušila vlasy, vyčistila si zuby a učesala se. Moji tvář navštívily tmavší stíny, řasenka, rtěnka a nakonec i menší vrstva make-upu. Po dlouhé době jsem vypadala znovu jako lidská bytost. Jako člověk, který od dneška hodně očekává. Jako člověk bez starostí, i když těch jsem měla víc než dost.

Došla jsem si do pokoje pro mobil, který svítil. Podivila jsem se. Se zvědavostí jsem rozklikla ikonku s nově příchozí zprávou. 

Od Nialla : Vyzvednu tě v 7:50. Čekej před domem N.

Usmála jsem se. Musela jsem vypadat jako měsíček na hnoji, ale bylo mi to jedno. Přesně takovéhle maličkosti upevňují vztah a náš vztah nutně potřeboval upevnit. 

Podívala jsem se na hodiny. 7:30. Mám čas. Spoustu času. Zastrčila jsem si mobil do kapsy u bundičky a sešla pomocí schodů do přízemí. Všichni už seděli u stolu a krmili se různými dobrotami. 

"Dobré ráno" Pozdravili mě všichni jednohlasně. 

"Dobré" Popřála jsem jim také, stále ještě s velikým úsměvem na rtech. Obsadila jsem volnou židličku vedle Charlieho a Petera a stejně jako ostatní jsem svojí pozornost upoutala na všelijaké mňamky před sebou. 

Po vydatné snídani jsem si ještě naházela poslední zbytky věcí do školní tašky a přesně v 7:50 jsem přešlapovala před domem a čekala. Niall po chvíli opravdu přijel. Zastavil se svým Mercedesem (co já vím, jak se to píše :D) těsně přede mnou a okýnkem jsem zahlédla jeho široký úsměv, jenž mě vždy tak náhle zahřeje u srdce. Potěšila mě jeho dobrá nálada. Doufám, že mu vydrží. Nastoupila jsem a sedla si na místo spolujezce.