In love with wager (Niall Horan)

13. Další den

*Ráno* 

You know that I'm a crazy bitch,

I do what I want when I feel like it,

All I wanna do is lose control,

But you don't really give a shit,

You go with go with go with it,

Cause you're fucking crazy rock-n-roll

Probudili mě zpěv jedné z mých oblíbených písniček. Naštvaně jsem zvedla hlavu a budít vypnula. Bezva! Další pitomej den! - pomyslela jsem si. 

Koukla jsem se na mobil na hodiny. Bylo půl sedmé. Měla jsem asi hodinu abych se vypravila do školy. I když se mi tam vůbec nechtělo. 

Otráveně jsem vstala z postele a šourala jsem se do koupelny. V zrcadle jsem viděla obraz dívky, která mi sice byla vzhledově podobná, ale jinak jsem to nebyla já. Vypadala jsem opravdu zničeně. Všimla jsem si kruhů pod očima, které byli dost viditelné i z dálky. V noci jsem moc nespala. Musela jsem pořád přemýšlet o těch stejných věcech. Zničovalo mě to. Kousek po kousku... 

Opláchla jsem si svůj napuchlý obličej studenou vodou. Svlékla jsem si oblečení a vstoupila do sprchy. Počkala jsem až odteče studený proud vody abych si mohla užívat klidnou sprchu. Během mytí jsem si zpívala Avril... tentokrát písničku smile. 

Po tom, co jsem ze sebe pečlivě smyla všechnu únavu jsem si usušila vlasy a zamotala je do turbanu. Kolem těla jsem si obmotala ručník a vyšla do svého pokoje. Oblékla jsem si na sebe bílé šortky s kšandama, bílé tílko a na to obyč fialovou mikinu. Tohle je moje normální oblečení do školy. 

Sešla jsem opatrně dolů. Byl čas se nasnídat. Nechtěla jsem abych potkala mámu. Včerejšek mi stačil. K mému štěstí tam nebyla. V duchu jsem se zaradovala. 

Vytáhla jsem z lednice mléko a nalila ho k cereáliím, které jsem si ještě předtím nasipala do misky. Nasnídala jsem se a vydala se znovu do svého pokoje. Učesala jsem se a nalíčila. S tím líčením jsem to moc nepřeháněla, hlavně u řasenky. Co kdybych se znovu rozbrečela? 

Koukla jsem na hodiny. Čtvrt na osm. Pravý čas vyrazit - pomyslela jsem si. Ještě jednou jsem se prohlídla v zrcadle a hlasitě si povzdychla. 

Popadla jsem tašku a dala si jí na rameno. Utíkala jsem do přízemí a nazula si červené conversky. Rozhodla jsem se, že pro dnešek pojedu do školy na skejtu. Klidně ať to každý vidí. Aspoň si už nebudou myslet, že jsem nějaká zazobaná šprtka. 

Vzala jsem si z komody klíče a zamkla za sebou zvenčí. Rozjela jsem se ke škole. Cesta mi trvala asi 8-10 minut. Pořád jsem přemýšlela o- ... vlastně vy víte o kom. Vykládám o něm v jednom kuse. Chtěla jsem Tristana vymazat ze svého života, ale nějakým záhadným způsobem mi to nešlo. A v tom byl ten největší problém. Nepoznala jsem, jakej je to hajzl už od začátku a potom jsem to díky mé nepozornosti schytala.....

Dojela jsem před školu a cítila jsem na sobě pár pohledů. Dojela jsem až k hlavnímu vstupu do školy a skejt si vzala do ruky. 

"Ale ale. Naše rebelka nám přijela do školy na skejtu. " slyšela jsem za sebou známý a otravný hlas. Ihned jsem věděla kdo to je. 

"Jdi do prdele Horane" jednuše jsem odpověděla bez toho abych se na něj podívala. Vyšla jsem schody. Slyšela jsem za sebou kroky takže jsem věděla, ž ten kretén jde za mnou. 

"Nemusíš od sebe odhánět lidi, kteří se snaží být na tebe milý. " řekl s vážným hlasem a já mu skoro uvěřila, že to myslí beze srandy. Je to opravdu dobrý herec! Ale já mu na to neskočím. 

"Hahaha" ironicky jsem se zasmála "Ještě kdyby ti na mě tak záleželo" došla jsem k mé skříňce a otevřela jí. Následně ji jiná ruka zase zavřela a já se naštvala. Bezva zase ten protivnej Horan, kterýho tak nesnášim. Kdyby si mě alespoň nevšímal, ale on mě musí štvát. Jsem jeho kořist. On je lev a já gazela. On chytá a já utíkám.

"Máš pravdu nezáleží mi na tobě" zasmál se a já ho ignorovala. Znovu jsem otevřela skříňku a koukla na Horana pohledem : Opovaž se mi ty dvířka zase zavřít nebo tě zabiju! Zastrčila jsem skejt do skříňky a silně jí zabouchla. Už jsem si myslela, že se toho idiota zbavím, ale ono ne. Utíkal za mnou jako poslušnej pejsek. Všímala jsem si pohledů ostatních holek, který jakoby říkali : Opovaž se mi ho vzít!... Ten je můj!... nebo Jestli se ho jenom dotkneš!...  Ignorovala jsem je. 

"Tak proč za mnou pořád dolejzáš když ti na mě nezáleží?" zeptala jsem se ho otráveně. Vstoupili jsme do třídy a okamžitě se na nás upřeli všechny pohledy. 

"Protože chci!" odsekl. Bezva! Tak tuhle odpověď jsem zrovna slyšet nechtěla. Sedla jsem si na své místo, vyndala si na lavici sešit, sluchátka a mobil. Udělala jsem to, co jsem dělávala skoro pokaždé - poslouchala jsem ve sluchátkách hudbu. 

Po chvíli zazvonilo a do třídy vešla kdo jiný než naše třídní učitelka Connolová. Všichni jsme se pozdravili a sedli si zpátky na místo. 

Hodina uběhla docela rychle. Občas na mě někdo něco zakřičel, ale to já nevnímala. Nejvíc mě však otravovat Horan. Kdo jinej? Otázky tipu : Hej Sarah proč seš taková šprtka? nebo Půjčíš mi ten svůj bezva skejt na kterým jsi dneska jako rebelka přijela do školy? jsem pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven. 

Když zazvonilo, chystala jsem se odejít ze třídy, ale znovu opakuju znovu mě zastavil učitelštin hlas. Tak jako před dvěma dny. 

"Sarah a Nialle nachviličku prosím" Otočila jsem se a kráčela k ní. Na tváři se jí objevil úsměv. Horan si sedl vedle mě na lavici a pohled věnoval místo učitelce nějakým holkám. Konkrétně na jejich zadek. Protočila jsem nad tím očima a dál si ho nevšímala. 

"Jste připravení na zítra?" zeptala se nás a já kývla. Podívali jsme se společně na Horana, který byl myslí úplně někde jinde. Radši ani nechci vědět kde. Štouchla jsem do něj loktem a on se probral. Hodin na mě pohled alá Tohle už nikdy nedělej! a já mu odpověděla pohledem Nebo co? Vlastně to byl výsměch jemu přímo do tváře. Musela to být docela sranda koukat se na nás, jak na sebe házíme vražedný pohledy. 

"Ptala jsem se jestli jste připravení na zítra na odlet. Jako zbalení atd..." zopakovala větu pro Horana a i přes to se na něj usmála.

"Jo jsem" řekl jen tak do vzduchu. Znělo to, jako by to říkal nějakýmu duchovi. Někdy vážně přemýšlím jestli je normální. Vždycky dojdu k odpovědi, že není. Ale to vím už dávno. 

"Tak dobře" koutky se jí znovu posunuli nahoru do mírného úsměvu. "Všechno potřebné máte na papíře a pokud by vás ještě něco zajímalo, víte kde mám kabinet a v těch papírech je i moje číslo tak můžete zavolat" Kývla jsem a Horan taky. 

Při myšlence, že se to blíží - že už brzy konečně navštívím město, které je mým snem už od 7 let, že uvidím všechny ty Londýnské památky o kterých vím první poslední - se i mě na tváři vykouzlil úsměv. I přes to, co jsem si poslední dny prožila jsem se musela usmívat. Nešlo to jinak. 

Učitelka se s námi rozloučila a my jsme odešli.... 

Tohle je trošku delší díl a popravdě s ním nejsem spokojená :/ příjde mi takový o ničem... A navíc jsem docela unavená takže to prostě není ono :/ ale nechci vás zklamat :D a tak jsem musela napsat další část :D prostě musela :D 

Každý like a koment by mocinky potěšil :33 Taky by mě zajímalo co si o tomhle příběhu myslíte :/ :D

A děkuju za 400+ čtenářů :D (né vůbec to nekontroluju jestli nějaký přibyli) :DD