In love with wager (Niall Horan)

38. Můj život

Část věnuju hned 3 lidem :D - @gygygyxizzy, @luciepavlina1 a @AdeleHoran17 za dlouhé (:D) komenty, které mě nehorázně potěšili :'') (ale za všechny komenty jsem ráda :'))

*Pohled Sarah*

Vzbudila jsem se podle mého odhadu tak hodinu po tom, co u mě byli sestřičky. Už jsem nebyla tak unavená, ale přeci jen jsem neměla sílu na to, zvednout se a už vůbec ne chodit. V tý peřině mi bylo prostě příjemně.

(...)

Všimla jsem si jak se klika od dveří nepatrně pohnula. Doufala jsem, že by se tu u mě mohl ukázat doktor a říct mi co se se mnou stalo, proč tu ležím a kdo vlastně jsem, ale to se nestalo.

Do místnosti vstoupil kluk. Blonďák. První, čeho jsem si na něm všimla, byli jeho tetování, které měl skoro všude po těle a piercing ve spodním rtu. Nebudu vám lhát - tetování a tyhle podobné ohavnosti jsem vždy nesnášela, ale na něm to vypadalo sexy. Dost sexy. Vlastně on celej se tak jevil už od začátku. Jako kluk, na kterým si můžou holky oči nechat. Ale to vše bylo na nic, protože jsem ho neznala. Třeba se chová jako úplnej kretén. Není vždy důležitej vzhled...

"A ty jsi jako kdo?" odvážila jsem se zeptat, protože mě to vážně zajímalo. Zdá se, že jsem ho svými slovy zaskočila. Kdo to je? Znám ho? Je to někdo z mých příbuzných? Otázky mi poletovali hlavou a já chtěla znát odpovědi.

Přišel ke mě blíž a sedl si na židli vedle postele. Teprve teď jsem si všimla jeho krásných, modrých pronikavých očí, v kterých se jisto jistě nejeden člověk musel strácet. Jiskřičky, které se nacházely v jeho panenkách když přišel, se někam vytratily a nahradil je smutek. Měl tak nádherné oči, ale teď se v nich leskly slzy.

Čekala jsem až promluví první. Nechtěla jsem začínat konverzaci s úplně neznámým klukem, navíc s tak přitažlivým klukem. Vůbec se divím, co tu dělá. To jsem se jako před tím kamarádila s takovými typy kluků? To jsem byla jako nějaká pretty woman? Nad touhle myšlenkou jsem se musela zasmát. Ovšem pouze v duchu.

"Ty si mě asi nepamatuješ co?" uchechtl se. Nad jeho hlasem jsem se rozplývala.

"Ehm...ne" odpověděla jsem, ale znělo to spíš jako otázka. Nejradši bych si nafackovala!

"Já jsem Niall. Niall Horan" čekal s nadějí v hlase. Tohle jméno mi nic neříkalo. A vůbec... mělo by? Ale musím uznat, že na tak sexy kluka jako jen on, to jméno sedí dokonale. Bože! Musím přestat myslet takhle nadrženě! "Nesnášeli jsme se" dodal po chvíli ticha a nadzvedl pravé obočí. Další jeho gesto, které by většinu holek dostalo na kolena troufnu si říct, že i mě. Díval se mi do očí a vyčkával zda si vzpomenu. Nic. Stále jsem nevěděla, kdo je nebo kdo jsem já. Nechtěla jsem ho zranit, choval se tak mile.

"Co se to se mnou stalo?" zašeptala jsem, protože jsem neměla sílu mluvit hlasitějc.

"Měla jsi nehodu. Srazilo tě auto" svěsil hlavu. Vypadalo to, jako by to byla jeho chyba. Nevím, zda říká pravdu, ale mám nějaké nutkání ho vyslechnout a věřit mu. Nevím zda je to tím, že se tu u mě ukázal jako první a většinou ti první jsou ti, kterým na tý osobě nejvíc záleží a udělali by pro ni cokoli, nebo tím, že mi tu bude, aspoň doufám, vyprávět můj životní příběh. Ale jo, já mu věřím.

"Jak - jak se to stalo?" vykoktala jsem ze sebe. Na jednu stranu jsem nechtěla znát odpověď, ale na tu druhou ano. Ta první strana mi říkala, že je lepší mlčet a neposlouchat slova toho kluka protože ho neznám a nemám tedy tu jistotu, že mluví pravdu. Pak tu byla druhá strana. Ta mi tvrdila, že vše bude v pořádku, že si vzpomenu, že mám Niallovi věřit. Tahle strana chtěla znát odpovědi. Chtěla vědět co způsobilo, že tu teď jen tak ležím a vyzvídám. Chtěla vědět, jestli za to můžu já nebo mi to provedl někdo jiný, ať už naschvál nebo ne.