Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem v objetí. Kolem mého pasu spočívaly dvě silné paže a ochraňovaly mě. Opatrně jsem zvedla hlavu a spatřila Niallovy krásné, modré oči, které mě pozorně sledovaly. Usmála jsem se.
"Líbí se mi, když tě pozoruju, jak spíš." Prohlásil.
"Tak si toho važ, mockrát se to nestane." Ušklíbla jsem se, ale svá slova jsem nemyslela vážně.
Pravdou bylo, že jsem s ním chtěla spát v jedné posteli co nejčastěji. Chtěla jsem zažít co nejvíckrát ten pocit blahobytu, štěstí - kdy jsem nemusela nic řešit. A právě to mi dával on.
"To se ještě uvidí." Vyplázl jazyk a věnoval mi cudný polibek na nos. Miluju hravého Nialla. To mě přivádí k myšlence...
"Co jsi to včera řekl, když jsem usínala?" Zeptala jsem se. Jeho výraz ztvrdl a jeho oči potemněly. Sakra.
"Neřeš." Stáhl rty do úzké přímky. Hravý Niall byl rázem pryč.
Proč musím vždycky zkazit tak nádhernou chvíli?
Víc mi ale běhalo hlavou - proč mi to nechtěl říct? Má to snad něco společného s těmi dvěma slovy, které jsem slyšela já? Možná, ale je to málo pravděpodobné. Určitě jen něco zadrmolil a já mu jen nerozumněla. A potom z toho vznikla planá naděj. Ale planá naděj v čem? V tom, že mě nemiluje? Blbost. Niall nikdy nikoho nemiloval, nejspíš ani neví, co to láska je. Nemůžu to po něm teď chtít. Už tak mi nabídl víc, než komukoli jinému.
Ale stačí mi to?
Z mého přemýšlení mě vyrušil až zvonek.
"Ty někoho čekáš?" Nadzvedla jsem obočí. S přimhouřenýma očima zavrtěl hlavou.
"Zůstaň tady!" Nařídil mi s jasnou panovičností v hlase. Potlačila jsem nutkání obrátit oči v sloup. Nesnáším tuhle stránku jeho chování. Nejsem žádnej pes abych poslouchala jeho rozkazy.
Zajímalo by mě, kdo nám zkazil takovou hezkou chvilku.
Vstal, oblékl si boxerky a rifle a s odhaleným trupem se loudal ke dveřím. Byla jsem zmatená, ale také ještě něco, co jsem nedokázala popsat.
Ty žárlíš! Křiklo na mě podvědomí. Už dlouho se neozvalo - pomyslela jsem si.
Nežárlím já jenom... Nelíbí se mi, že Niall šel otevřít napůl nahý, i když to je jeho věc a já mu do toho nemůžu kecat. Ale co když tam venku stojí nějaká jeho bývalka a jakmile ho uvidí, vrhne se na něj?
Ne, to nesmím dopustit! Ať je to kdokoli, ukážu té osobě, že Niall patří jen mě. Nemyslím to zle, jen mám prostě hodně žárlivou povahu. Možná na mě bude Niall naštvaný, že jsem neposlechla a nezůstala v posteli, ale momentálně mi to bylo jedno. Ať si klidně vybije zlost, já ho nemusím poslouchat. Mám svou svobodnou vůli.
Jen doufám, že za tu svobodnou vůli později nebudu pykat.
Oblékla jsem se. Ze židle jsem si vzala tašku, ve které se mi povalovalo učení, a rozešla jsem se ke dveřím. Těsně před tím, než jsem vyšla z rohu, jsem uslyšela klučičí hlas, ale nemohla jsem ho zařadit. Na 100 procent jsem ho znala, nevzpomínala jsem si však, odkud.
Zastavila jsem se a zaposlouchala se.
"Kámo já už takovýhle věci nedělám." Niall. Tohle řekl určitě Niall.
"Ale notak. Je to kočka a nabízí ti tisícovku. Já bych si dal hned říct." O čem to sakra mluví?!
"Tahle část mýho života skončila. Už to nechci dělat." Zavrčel Niall podrážděně. Neviděla jsem mu do obličeje, ale vím, že se mu na čele určitě objevila vráska, táhnoucí se po linii jeho obočí.
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Подростковая литература"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
