*Pohled Sarah*
Všechny zbylé hodiny ve škole uběhli docela rychle. Moc jsem se ale nesoustředila a učitelé to na mě poznali. Musela jsem pořád myslet na to, co mi chce Horan v parku říct. Je to zvláštní... Horana nesnáším, nikdy bych s ním nechtěla nic mít, ale těším se na to, až se v parku po škole setkáme a probereme věci ohledně toho zájezdu. To se mi ještě nestalo abych se těšila na to, že ho uvidím.
Zazvonilo na oběd a já se společně s mojí nejlepší kamarádkou Trish rozběhla do jídelny. Před tím jsem si ještě hodila do skříňky tašku. K jídlu jsme měli špagety (moje druhý nejoblíbenější jídlo) Během oběda jsem Trish řekla všechno o tom, co po nás paní Connolová chce. Po mě a po Horanovi. Nestačila se divit. Řekla jsem jí i o tom, že pro tentokrát chci aby jel se mnou, protože stojím o to, podívat se do Anglie a že si o tom se mnou chce popovídat. Jestli omu můžu takhle říkat.
Po obědě jsem pospíchala do parku. Horan už tam stál. Na tváři měl jako pokaždý úšklebek, kterej přímo nesnáším. Protože vždycky, když se tak tváří vím, že má něco za lubem.
"No hurá. Jsi jak šnek. Už tu čekám nejmíň hodinu" řekne po tom co k němu přiběhnu. Ruce má skřížené na prsou a jeho oči jsou zarudlé. Jako pokaždé. Myslím, že není rád, že tu se mnou ztrácí čas, což mi příjde docela divný, protože to on byl ten, kterej nabýdl tuhle schůzku.
"To určitě" zašklebím se na něj a cítím k němu ještě větší nenávist než pokaždý když ho vidím. Ale vím, že se k němu teď budu muset chovat mile aspoň do tý doby než odjedeme do Anglie. Chovat se k němu mile se mi zrovna dvakrát nechce, vzhledem k tomu, že bych ho při každý příležitosti nejradši zatloukla kladivem do země a ještě na něj plivla.
"Tak co chceš za to, že se mnou pojedeš do tý Anglie?" dám si ruku v bok a čekám na jeho odpověď.
"Pojď za mnou" řekne mi a odchází směrem k jeho motorce. Celou tu dobu se na mě otáčí, jestli za ním jdu. Protočím očima a vydám se za ním, i přes to, že se mi vůbec nechce. Podá mi helmu a ukáže na místo na motorce.
"Sem si sedni a nasaď si tu helmu"
"Počkat. Chceš mi říct, že tímhle pojedem?" protestuju. Nikdy jsem na motorce nejela a ani nechci. Nebojím se, jenom .... prostě nechci.
"Jo! Máš s tím problém?" V jeho hlase je cítit podrážděnost a protivnost.
"Tímhle nejedu!" oznámím mu a snažím se, aby to vyznělo co nejledověji.
"Dělej nasedni si! Nebo si to s tím zájezdem ještě rozmyslím! " Koukne na mě vraždícím pohledem. No teda! On mi vyhrožuje! Co si to dovoluje?! - prolítne mi hlavou. Nechci ho pokoušet, protože z něj vážně jde strach a tak si nasadím helmu a nasednu na tu pitomou motorku.
Horan se rozjede a za 5 minut zastaví před nějakým domem. Ten dům má žlutou fasádu a vypadá docela hezky a útulně. Horan motorku zaparkuje před garáž a já konečně sesednu. V tu chvíli jsem ráda za to, že stojím na pevné zemi, protože tohle byla jízda smrti. Vážně by se ten debil měl naučit řídit. S tímhle způsobem řízení skončí za pár týdnů v příkopu. A co hůř v nemocnici.
"Tady bydlíš?" zeptám se ze zvědavosti i když vím, jaká bude jeho odpověď.
"Jo" řekne úplně studeně a odemkne hlavní dveře. Bože to je kretén. - pomyslím si. Jak s ním můžou ty holky vydržet. Já bych s ním nevydržela ani jednu noc."
Od teď budou všechny části delší než je tahle a nebo stejný :D vím že dělám hrozně krátký části ale je to naschvál :D
Snad se vám tenhle díl líbil a budu ráda za každý koment, votes a samozřejmě za každýho novýho čtenáře :3
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Teen Fiction"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
