In love with wager (Niall Horan)

6. Děsivá nabídka

Otevře dveře a my vstoupíme do obýváku. Dům zevnitř vypadá ještě útulněji než zvenčí a je tu až podezřele velký pořádek. Vůbec bych netipla že tu Horan bydlí. Černé sedačky krásně ladí k béžové tapetě. Nachází se tu hodně věcí ze dřeva. To tomu dodává ještě větí šmrnc. Postupně přejdeme až do kuchyně. Vypadá to tam stejně nádherně jako v obýváku. Nikdy jsem u Horana doma nebyla takže je to pro mě docela zážitek. 

"Chceš něco k pití?" řekne otráveně. 

"Jop. Vodu" Opřu se o kuchyňskou linku a kochám se výhledem na zahradu. Horan vyndá skleničku a nalije mi do ní vodu z kohoutku. Vůbec se nezajímá jestli ji třeba piju nebo tak. Prostě mi jí přede mě doslova hodí a zamíří ke schodům. 

"Pojď za mnou" v jeho hlase cítím podrážděnost. Protočím očima a vydám se za ním. Skleničku si beru sebou a následuju ho do nějaké místnosti. Asi do jeho pokoje. 
Všude po zdech má vyvěšený plakáty různých sportovců. Nejvíc ale LeBrona Jamese. 

"Nevěděla jsem, že se zajímáš o basket" Snažím se být milá. "Hmmm" zabručí a sedne si na postel. Já si sednu na židli naproti němu. 

"Přejdem rovnou k věci. Co po mě chceš? " vyklopím to na něj. Přiložím si skleničku k ústům a pomalu se napiju. 

"Vyspi se se mnou!" COŽE???! To nemůže myslet vážně!  Vyplivnu všechnu vodu co jsem měla v puse zpátky do sklenice a málem se zakuckám. 

"Cože?" vysměju se. Je mi jedno, že to vidí. Vlastně jsem ráda, že to vidí.

"Slyšela jsi"  řekne a opře se loktama o postel. 

"To nemyslíš vážně" směju se dál, ale když spatřím jeho tvář, odpovím si na tu otázku sama. "Nikdy!" Můj obličej najednou zvážní. 

"Ale notak Sarah" přisedne si ke mě blíž a položí mi ruku na stehno. Co si o sobě sakra myslí?! Rychle jí setřesu a vstanu. V jeho obličeji není vůbec poznat překvapení. Nejspíš to čekal. 

"Co si o sobě myslíš? Řekneš mi "vyspi se se mnou" a myslíš si, že z toho budu úplně celá na větvi?! Já nejsem jako ostatní holky! " křičím na něj. Popojdu ke dveřím a čelem k Horanovi hledám kliku. Protože jí nemůžu najít tak se otočím. KOnečně ji mám! Najednou ucítím, jak mě Horan chytl za ruku. Cuknu sebou a ruku si uvolním. Co se s ním děje?! Rychle stisknu kliku a otevřu dveře. 

"Sarah" znovu mě chytne za zápestí, ale to už nevydržím a rozkřiknu se na něj. 

"CO JE?! Co se to s tebou ksakru stalo? Celej můj život mi nadáváš, ponižuješ mě, nesnášíš mě a teď chceš abych se s tebou vyspala?! " Jeho oči zrudli a mají teď tmavě červenou barvu. Je mi jasný, že je naštvaný, ale mě je to jedno. 

"Když to pro mě uděláš, pojedu s tebou do tý Anglie" řekne překvapivě klidným hlasem. To si ze mě dělá srandu! On mě snad vydírá. Kretén! Podívám se na něj. Cítím k němu ještě větší nenávist než před tím. 

"Jdi k čertu Nialle! " odseknu a vyběhnu z pokoje. Horan překvapivě beží za mnou. Seběhnu schody a otevřu hlavní dveře a rychle je za sebou zase zavřu. 
Když už jsem v bezpečí a ujistím se, že za mnou Horan neběží, zpomalím. Kouknu se na telefon a mám 2 nepřijatý hovory. Od Tristana (Mého kluka) Zavolám mu zpátky. Chvíli to vyzvání ale po chvíli konečně uslyším na druhé straně Tristanův hlas. Uleví se mi. 

"Sarah? Děje se něco? Jsi nějak udýchaná." Nechci to Tristanovi říkat, měl by o mě starost a to já nechci. Dokážu se o sebe postarat. A tak zalžu. 

"Ale nic. Omlouvám se, že jsem ti to nezvedala, ale neslyšela jsem, že voláš" Moje nálada se každou minutu, co jsem s Tristanem volala zlepšovala. Opravdu mě dokáže rozesmát. 
Chvíli jsem s ním volala, potom jsem to típla. Pustila jsem si do sluchátek hudbu a zaposlouchala se do ní. Ani né za 15 minut jsem byla doma. 

"Ahoj jsem doma" zakřičela jsem jakmile jsem vešla do dveří. Všude bylo ticho. Klid. Sundala jsem si boty a vešla do obýváku. Nikdo tu nebyl. Na jídelním stole jsem viděla ležet lístek na kterém stálo :  Jela jsem nakupovat. Udělej si večeři. Vrátím se pozdě večer - máma. 
Jsem na tohle zvyklá. Máma často není doma. Buď pracuje, nakupuje a nebo se honí za chlapama. Vím, že bych tohle o svý mámě neměla říkat, ale pokud je vaše máma taková, jako je ta moje, věřte mi, říkat to můžu. Jiným slovem - moje máma je děvka. 

Nemám žádnýho sourozence a prakticky se o sebe starám v jednou kuse sama. Táta s náma nebydlí. Odešel od nás, když mi bylo 4. Hodně pil a nezvládal to. Jednoho večera se máma s mým tátou strašně pohádali a on si sbalil kufry a odešel. Už se nikdy neozval...