Po přístání zpátky v Praze jsme vystoupili z letadla a zamířili si to k autobusu, který na nás před letištěm čekal. Sedla jsem si na místo a poslouchala ve sluchátkách písničky.
Asi po půl hodině autobus zastavil před prvním domem, kde vystoupili dvě dvojčata. Následovalo ještě pár dalších zastávek, než jsem poznala okolí svého domova. Řidič zaparkoval před mě známým domem a já vystoupila. Společně se mnou vystoupil i řidič a učitelka, která mi při vykládání kufrů děkovala a oznamovala, jak to bude dál. Zítra prý bude normálně škola, jako pokaždý. Achjo zase otrava!
"Nashledanou" rozloučila jsem se a táhla svůj kufr po příjezdové cestě až ke dveřím. Z kabelky jsem si vytáhla klíče a odemkla.
"Mami?" volala jsem už z předsíně "Ano zlato?" objevila se vedle mě. "Už jsi doma?" podivila se, jako by zapomněla, kdy mám vůbec přijet. Kývla jsem hlavou na znamení souhlasu a vešla do obýváku. Zavazadlo jsem si nechala v předsíni. Do pokoje si ho dám pozdějc.
"A jak bylo v Londýně?" zeptala se mě máma, když jsem otevírala ledničku. Kupodivu plnou. "Úžasný" zasnila jsem se "Ale doma je doma" zasmála se. Vytáhla jsem si jogurt a posadila se ke stolu. Během minuty jsem ho měla v sobě - asi jsem byla dost hladová.
"Půjdu si vybalit" oznámila jsem jí. "Jen běž. A potom si spolu musíme taky někam vyrazit"
Popadla jsem svůj kufr a táhla ho po schodech do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a lehla si na postel. Voněla čistotou. Jsem ráda, že jsem doma i když, kdybych měla možnost, ještě na chvíli bych v londýně zůstala. Ne nadarmo se o Londýnu říká že je to kouzelné město.
Začala jsem si vybalovat a trvalo mi to ani ne hodinu. Zbytek dne jsem poslouchala hudbu, byla na notebooku a nebo jedla. Večer jsem už před desátou zalehla do postele a usnula....
*Ráno*
Jako pokaždé mě probudil otravný zvuk, který mi oznamoval, že je čas vstávat. Vůbec se mi nechtělo zase do tý příšerný školy. Otráveně jsem vstala a oblékla si na sebe první oblečení, co jsem našla - v tomhle případě to byli úzké, modré džíny, bílé triko a džínovou budnu, jejíž rukávy jsem si ohrnula. Zápěstí jsem si ozdobila náramkama (Outfit na boku)
Vyčistila jsem si zuby. Vlasy jsem si vyčesala do chaotického drdolu a ozdobila černou mašlí. Sešla jsem dolů po schodech. V kuchyni na stole na mě už čekala snídaně. Máma je poslední dobou nějaká divná. Většinou si všechny obstarávám sama. Od tý doby, co jsem se vrátila, je jako vyměněná.
Všechny koblihy, které jsem měla na talíři jsem snědla během minuty. Proč jsem poslední dobou tak hladová?? Zapila jsem vše krásně vychlazeným čajem.
Za čtrvt hodiny už jsem byla na cestě do toho ústavu, kterýmu všichni říkají škola.
(...)
Zrovna jsem si zandávala knížky do skříňky, když mě někdo přitlačil ke zdi a já věděla přesně kdo. Vyděšeně jsem se zadívala do těch jeho pronikavých, modrých očí. Zrovna byla velká přestávka a to moc lidí ve škole nebývá. Většinou jsou všichni na dvoře a jí. I já jsem tam měla zamířeno, dokud mě tenhle primitiv nevyrušil.
"Říkal jsem ti, že mě neutečeš" řekl a já citila, jak se jeho dech uchitil na mých rtech. Byl tak blízko, že jsme doslova dýchali stejný vzduch. Ano už zase. Po těhlech slovech jsem se snažila popadnout dech. Okamžitě toho využil a vrhl se na mé rty. Ale né divoce, kupodivu jemně. Chvíli jsem se mu poddala a spolupracovala. Až po pár minutách mi mozek začal pracovat a já ho od sebe odtrhla. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se sklidnit svůj dech, Konečně jsem se vzpamatovala a dokázala se podívat taky někam jinam než do Niallových očí. Zavřela jsem za sebou dveře skříňky a pospíchala pryč na dvůr. Když jsem ho míjela, přála jsem si, aby tohle všechno byl sen. Né, že by se mi to nelíbilo, ale nechtěla jsem si přiznat, že k němu něco víc cítím. Něco vevnitř mého těla mi říkalo, že tohle už není jen o nenávisti, ale je v tom něco mnohem víc.
Místo na dvůr jsem si to zamířila na dámské záchodky. Prudce jsem za sebou zavřela dveře a zamkla. Sesunula jsem se na zem jako hromádka neštěstí. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Takhle jsem se ještě nikdy nechovala. A to všechno jen kvůli jednomu klukovi, který pobláznil tvoje srdce. Nechala jsem emocím volný průběh. Nesnažila jsem se zastavit slzy, které mi stékali po tvářích a rozmočovali je tím. Ještě že jsem se na dnešek nemalovala, jinak bych vypadala strašně.
Nevím, jak dlouho jsem tam tak seděla, ale pár minut to teda rozhodně nebylo. Asi po čtvrt hodině jsem se konečně odvážila vylést a dojít do třídy. Musela jsem ze své tváře smýt všechny náznaky pláče.
Vstoupila jsem do třídy a sedla si na místo. Vytáhla jsem si sluchátka a poslouchala hudbu. Potichu jsem doufala že si mě Horan nevšimne. Tady ve společnosti mi vlastně nemůžu provést nic špatného. Než mě strapnit no, ale to si myslím, že po těhlech dnech, co se mě pokoušel svést, neudělá.
Začala hodina a já se vůbec nesoustředila. Přemýšlela jsem...
Najednou mi na lavici přistál papírek. Rozbalila jsem ho a tam stálo : 'Přijď prosím po škole na parkoviště, mám pro tebe překvapení. Nemusíš se bát H.' Podívala jsem se na něj z půlky vyděšeným a z půlky překvapeným pohledem. Přikývl a vypadal pri tom tak roztomile. Sarah!!! okřikla jsem se. A teď znovu začala moje vnitřní válka - mám tam jít? Nemám? Co když mi chce něco provést? No jo, ale napsal 'Neboj se' ... Jedna část mi říkala, že za pokus nic nedám a že to bude třeba dobrý překvapení a navíc já mám překvapení ráda a drhá polovina říkala přesný opak. nakonec jsem se rozhodla pro tu první možnost. Půjdu tam, ale jednom proto, že jsem hodně zvědavá!! Ať si od toho nic neslibuje!
'Ok' odepsala jsem mu a dál se věnovala kreslení po sešitu.
*Po obědě a po konci vyučování*
Rozloučila jsem se se svojí 'kamarádkou' a pospíchala na parkoviště, kde má čekat Horan. Hned jak jsem tam vešla, uviděla jsem ho stát u docela dost pěknýho auta. Přišla jsem k němu a on si konečně všiml mé přítomnosti.
"Tak jaké je to překvapení?" uculila jsem se. On se zasmál. "Pojedeme na pouť"
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Snad se část líbí :D a doufám že se všichni těšíte na další díl :D Jinak mocinky děkuju za 2000+ čtenářů :33 I <3 you :*
Btw: Kdo chce, může si pustit, od té části, jak jí políbí až k té části jak vejde do třídy, písničku od Demi, která se mi k tomu hrozně hodí :3 ani nwm proč :D
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Teen Fiction"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
