Dneska přináším kratší kapitolu (taky z pohledu Nialla :D) Takže se dozvíte co on k ní cítí, jestli to všechno hraje a co se chystá / chystal udělat :D
Jinak waw :3 20 kapitola !!! :3 Happy birthday :D (jop vím, jsem šílená :D) Jsem ráda že to čtete! Thank you! :*
Hope you like it! :3 :D
*Pohled Nialla*
Sakra! Zase k tomu nedošlo! Už je to několik dní, co jsem se vsadil a Sarah ne a ne se chytit mého plánu. Co mám ještě udělat? Snažím se k ní chovat mile a včera jsem jí dokonce řekl 'dobrou noc' Co se to s tebou Horane kurva děje?! Takhle jsi se ještě nikdy nechoval! Jo děláš to sice kvůli tomu aby jsi vyhrál sázku a trošku si užil, ale tohle ?! To už je přes čáru.
Seděl jsem v 'obýváku' v nějakém starém ošuntělém křesle a přemýšlel. Hodiny ukazovali půl šesté ráno. Probudil jsem se brzy a od té doby jsem nezavřel oči. Něco mě drželo při vědomí. Něco, nebo spíš někdo. A ten někdo byla Sarah. Dokázala mi zpřeházet myšlenky a vetřít se mi do mysli. A to jen tím že jsem jí každý den viděl. Ty vole Horane! Co to tady doprdele meleš! Laskavě zvedni tu svou tlustou prdel a běž něco dělat než tady pomocí svých myšlenek chcípneš! - Ozval se vevnitř z mého těla hlas, něco jako můj instinkt, který jsem když šlo o holky, vždy poslouchal. Moje moto bylo - Užít si a odkopnout.
Konečně jsem zvedl svůj línej zadek a pomalu jsem se šoural do kuchyně. Byl jsem si na sto procent jistý, že se mi pod očima objevili kruhy, protože jsem skoro nespal. Znepokojovalo mě to, že vedle v místnosti ležela ONA a já se jí nesměl dotknout. Tedy mohl jsem, ale tím bych celý svůj plán pokazil. Byla tak blízko, ale přitom tak daleko... Nevím co to bylo, ale něco uvnitř mé mysli mi říkalo, ať se k Sarah chovám jako ke křehké panence a ať si uvědomím, že není jako ostatní holky. Není taková.... je jiná a prý to sám po čase zjistím. Zjistím, že mi tohle stvoření, změnilo celý můj dosavadní život. Taková pitomost....
*Pohled Sarah*
Probudila jsem se s jedním opravdu příjemným společníkem. Tedy 'příjemným' Moje krásné ráno mi totiž zkazilo obrovské bolení hlavy - kocovina. Podle všeho. Marně jsem se snažila vzpomenout co se stalo minulý večer. Snažila jsem se složit puclíky k sobě.
Pamatovala jsem si akorát to, že jsme přišli z večeře a Horan mě přinutil se s ním napít vodky. Asi jsem to nějak přehnala. Když v tom mi svitlo. Urychleně jsem se podívali pod peřinu - díky bože. Oblečení jsem měla na sobě. Takže nic nebylo... Uff. To se mi ulevilo.
Pomalu jsem se zvedla a tím způsobila to, že se mi začala ještě víc motat hlava. Musela jsem si tedy proti mé vůli znovu lehnout. Chtěla jsem urychleně mluvit s Niallem o tom, co se včera stalo. Snad bude vědět o něco víc než já.
Zkusila jsem to tedy ještě jednou. Nádech, výdech jdeme na to. Prudce jsem se zvedla a snažila se ignorovat fakt, že mi právě hoří celá hlava. Došourala jsem až k dveřím od ložnice a otevřela je. Celou dobu jsem se držela za čelo, kvůli bolesti.
V 'kuchyni' jsem zahlédla Horana jak si dělá čaj. Nejspíš má taky kocovinu.
"Dobrý ráno" došla jsem až k němu. Bolest hlavy se zvětšovala, ale hlava nebyla to jediné co se v tu dobu probudilo z bezvědomí - srdce začalo bušit jak o život. Proč?
"No nazdar" zavrčel. Ha. Zdá se, že má dneska blbou náladu, tak ho radši nebudu škárdlit. I když, vsadím se, že horší náladu než mám já, už mít nemůže. Udělala jsem si kávu a sadla si vedle Horana, který byl kupodivu zticha. Jindy by měl na mě urážlivý poznámky, ale dnes tomu bylo jinak.
"Hele chci se tě na něco zeptat" Promluvila jsem po dlouhém a zabíjejícím tichu. Tyhle chvíle nesnáším! Potočil ke mě hlavu a propíjel mě pohled, jakoby mě chtěl zabít.
"Na co?"
"Víš je mi to trapný ale..." odmlčela jsem se a pro jistotu (abych zmírnila nervozitu) jsem si usrkla ještě teplé kávy. "Absolutně nevím co se včera večer stalo. V hlavě mám bordel a neumím si dát dvě a dvě dohromady. Probudila jsem se s hroznou kocovinou a tak tě prosím nevíš podrobnosti? " Bála jsem se odpovědi.
"Ožrala ses jako prase. To se stalo" vybuchl do obrovského smíchu a já zčervenala snad až na zadku.
"A stalo se něco mezi náma dvěma?" zajímala jsemse pro jistotu. Chci v tom mít jasno.
"Ani ne" zvážněl a na jeho tváři se objevil úšklebek. Oddychla jsem si. Počkat!! Jak ani ne?!
"J-j-j ak ani ne?" koktala jsem překvapením.
"Sarah, zlato, neřeš to. Nic se nestalo tečka" poplácal mě po rameni a já si oddychla. Doufám že nelže.
"A co by se jako mezi námi dvěmi mělo stát?" Sakra! To jsem zase něco řekla... Jsem v háji.
"No j-j-já nevím. " znovu jsem koktala. Ano mám takovej hroznej zlozvyk, že koktám, když jsem nervozní. "Tak většinou když jsou lidé opilí tak se spolu vyspí nebo tak něco. Prostě dělají věci, které by normálně neudělali" řekla jsem to rychle, abych to už měla za sebou.
"Aha" rozesmál se "No tak to se nemusíš bát, to se vážně nestalo" Právě mi spadl obrovský kámen ze srdce. Tak obrovský, že by to snad, kdyby se tak hlasitě nesmál, i slyšel.
"Fajn to jsem ráda" přiznala jsem a dopila svojí ranní kávu, která mě vždy postaví na nohy. "Půjdu se převléknout na prohlídku Londýna" oznámila jsem mu, věnovala mu chvilkový úsměv a zmizela ve dveřích ložnice.
Dneska vážně jen kratší kapitola :) Není to proto, že bych neměla čas nebo že byh neměla náladu a nápady (spíš naopak :D ) ale chci si tamto všechno nechat na další díl a taky chci u vás způsobit tu nervozitu jako 'Sakra co bude dál?! Chci pokračování atd...' :D
Jen vám můžu prozradit že další díl je důležitej! :D Tak trošku :D
#Votes and #Comments jsou vítáni stejně tak jako noví čtenáři :3 Ještě jednou THANK YOU :*
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Teen Fiction"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
