Bolest a zlost - to bylo to jediné, co jsem v tu chvíli cítila. Byla jsem zlomená a našvaná na sebe samu. Byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem věřila, že dokážu v Niallovi najít nějaké dobro, ale selhala jsem. Byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem mu uvěřila a stala jsem se pěšákem v jeho hře. Svěřila jsem mu svoje všechno a co on udělal? Rozbil tu naději, kterou jsme měli.
Vzpomněla jsem si na den, kdy jsem mu dala šanci. Kdy jsem mu řekla, že pokud mě zklame, nikdy už nezíská mou důvěru zpátky. Tehdy prohlásil 'Jsem si vědom toho, že ve mě teď máš velkou důvěru a pokusím se tě nezklamat.' Kéž by tomu tak bylo.
Loudala jsem se večerní Prahou a přemýšlela. Přemýšlela jsem o tom, jak se můj život dokázal tak rychle zvrtnout. A teď nemyslím jen Nialla, ale všechno, co se stalo od té doby, kdy o mě ten kluk s tetováním začal jevit zájem. Sotva jsem unikla smrti, viděla jsem svoje vlastní tělo ležet v bezvědomí, poznala jsem pravou tvář mé matky, našla jsem si novou rodinu a nechala jsem jednoho blbce zničit bariéru, kterou jsem si po celý svůj život tak pracně stavěla.
Změnila jsem se, vím to. Netuším, jestli se mi ta osoba, kterou jsem se stala, líbí nebo ne, ale všechno, počínaje tímto novým životem, konče (teď vůbec nwm, jestli to slovo existuje :D) mým starým já, se mi hroutí před očima a to nezvládám.
Je toho moc. Je toho moc už i na mě.
Potřebuju se rozptýlit. Potřebuju na chvíli zapomenout na všechno zlé.
A vím přesně, kam bych měla jít.
Zatímco jsem se snažila dostat domů, což vůbec nebylo lehké, vytáhla jsem si z tašky mobil a vytočila Joshovo číslo. Jakmile jsem uslyšela jeho hlas, ihned jsem se cítila líp.
"Sarah, děje se něco?"
"Ani ne, jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli by jsi se mnou nechtěl zajít na panáka? Právě teď bych to potřebovala." Vydechla jsem. Josh byl můj jediný pravý kamarád a nutně jsem s ním potřebovala strávit nějaký čas. Musela jsem mu toho tolik říct.
"Jo, jasně. Pořádně se opijeme." Uchechtl se. Nastalo ticho. Nevěděla jsem, co bych měla říct, ale z nějakého důvodu se mi nechtělo zavěšovat.
"Řekni mi co se děje." Naléhal. Mírně jsem zakroutila hlavou, vědoma toho, že to nevidí.
"Potom ti to všechno vysvětlím. Vyzvedneš mě za deset minut, prosím?" Zrovna jsem otevírala dveře od baráku a chystala se na tátův dlouhý, byť velmi inspirující proslov. (aspoň podle něj)
"Jo, budu tam."
"Měj se." Zavěsila jsem a schovala mobil do bundičky. Vyzula jsem si boty a došla do obýváku, kde na sedačce seděla skoro celá moje rodina, kromě Petera.
"Kde jsi byla?" Spustil táta hned, jak mě uviděl.
"Venku." Protočila jsem očima. Poslední, co jsem potřebovala, byli rodičovský rady, jak se mám chovat, co mám dělat a tak podobně.
"To mi došlo, ale kde přesně a hlavně s kým?!"
"Já si to pak vysvětlí, měla jsem dost těžkej den. Teď jdu s kámošem do klubu. Vrátím se brzo, neboj." Otočila jsem se a odešla do svého pokoje připravit se. Za sebou jsem slyšela volání svého jména, ale nereagovala jsem. Chovala jsem se jako ukázková kráva, ale bylo mi to jedno. Potřebovala jsem prostě jen někam vyrazit a hodit všechno za hlavu.
Otevřela jsem skříň a prohlídla si všechno svoje oblečení. Dlouho jsem se přehrabovala v šatníku, dokud jsem nenašla něco vhodného na dnešní večer - bílou halenku, džínovou bundičku, tu, co jsem měla dosud na sobě, džíny a béžové boty na podpadku. Nikdy jsem neměla moc ráda boty na podpadku, protože jsem na nich ani neuměla pořádně chodit, ale k tomuto outfitu se mi hodily. Jednou to přežiju.
ČTEŠ
In love with wager (Niall Horan)
Teen Fiction"Co si mám myslet Nialle?!" křičela jsem na něj. "Ale já nechtěl" bránil se se slzami v očích. "Prosím tě, aspoň nelži! Myslela jsem si, že jsi jiný, ale ty jsi stejnej hajzl jako ostatní! Řekni mi proč jsi to udělal?!" I mě se průhledná tekutina...
